Turistů na Slovensku opravdu ubylo. Všimnete si toho zejména na hlavních tazích, kde jsou kolony nepoměrně kratší než v minulosti. A tak se vám už zřejmě nepoštěstí, jako nám ještě před rokem, spatřit slovenského policistu, který uprostřed obce jasnými gesty marně vybízí řidiče v pomalu jedoucí koloně k rychlejší jízdě.
Rychlostní komunikace E50 poblíž Liptovského Hrádku.
Podstatně menší jsou i fronty u pokladen lanovek. Loni například u lanovky, která vás dopraví na Skalnaté pleso nebo ještě o něco výš - až na Lomnický šít, dosahoval čtyřstup čekajících odhadem 200 metrů. Letos, uprostřed července, jste měli před sebou u pokladny zhruba 10 lidí.
Stejně to vypadalo v poloprázdných restauracích, cukrárnách, ale i v penzionech a hotelích. Nebyl proto problém sehnat ubytování uprostřed sezony třeba přímo v Tatranské Lomnici, a to od 9 eur na noc - jak hlásal velký transparent upevněný na střechu penzionu u cesty.
Jinde si ale žádných velkých změn všimnout ani nemusíte. Parkoviště v blízkosti tradičních taháků, např. Štrbské pleso, Lomnický štít či Hrebienok, jsou stále zaplněná, stejně tak pěšiny v jejich blízkosti.
U lanovky na Lomnický štít.
Sami v hospůdce v Podspádech.
Těžký život slovenských hoteliérů
Místní sami přiznávají, že odliv turistů, nejen českých, je znatelný a pro mnohé likvidační. První ránu zdejším hoteliérům zasadila v roce 2004 živelná katastrofa, která postihla Vysoké Tatry prakticky v celé jejich délce zhruba 60 kilometrů od Podbanského po Žďiar. Ničivá vichřice změnila oblíbená turistická místa během několika desítek minut na měsíční krajinu.
Další ranou pak bylo zavedení eura v letošním roce a současná finanční krize, díky níž lidé obecně méně cestují.
Hrebienok, polomy po větrné kalamitě v r. 2004.
Pohled na zpustošené lesy ze Starého Smokovce.
Malebný Ždiar
My jsme tentokrát zvolili ubytování na východní straně Tater, na pomezí mezi Belianskými Tatrami a Spišskou Magurou. Na několik dnů se naším domovem stal Ždiar ve Žďiarské kotlině. Tato malebná vesnička se line údolím v délce zhruba sedm kilometrů a do Polska to odtud máte po silnici asi 15 kilometrů. Pro představu - my jsme zaplatili za příjemný dvoulůžkový pokoj i s polopenzí 20 eur na osobu.
Soukromých domů či horských chat, které obývají místní, tu už ale najdete opravdu málo. Celá oblast je velmi silně turisticky zaměřená, a to celoročně, i když i tady je menší zájem návštěvníků citelný.
"Letos jsme vůbec nezdražovali, to už by nepřijel nikdo. Přestože ceny energií rostou, nechceme vyššími cenami odradit i ty naše stálé klienty," popisovala aktuální situaci majitelka tří penzionů ve Ždiaru.
V podobném duchu hovořil i hostinský v Tatranské Javorině: "Poláci přestali do Tater jezdit, a to je špatné. Nedaleký hotel už bude příští rok zavřený, nemají hosty."
Slovensko. Pohled ze Ždiaru na Ždiarskou Vidlu a Havran - dva nejvyšší vrcholy Belianských Tatier.
Ideální výchozí bod k výletům
Žďiarská Dolina svou polohou vybízí k mnoha výletům, a to jak do "klasických" turistických míst Vysokých Tater, tak do méně frekventovaných oblastí Belianských Tater. Vždyť ze Ždiaru vás od Starého Smokovce, výchozího bodu na oblíbený Hrebienok, dělí autem jen asi 30 kilometrů. K Lomnickému štítu vám pak stačí ujet asi 15 kilometrů.
Vydáte-li se opačným směrem, k polské hranici, také nebudete litovat. A to ani nemusíte šplhat na vrcholky hor, stačí projít příjemnou procházkou pár zelených údolí.
Naučný chodník Monkova Dolina.
Horská chata Lipták, Monkova Dolina.
V Beliankách doporučujeme návštěvu Monkovy doliny nedaleko Ždiaru a Javorové doliny, kam se dostanete z Tatranské Javoriny. Určitě tu nepotkáte zástupy turistů, zato si nerušeně vychutnáte krásy hor i architekturu našich předků. Například v obci Tatranská Javorina stojí za zhlédnutí dřevěný kostelík Sv. Anny, postavený v letech 1902–1903.
Dřevěný kostel lidové architektury v Tatranské Javorině (výběžek Rogové pod Belianskými Tatrami).
Při svých výjezdech jsme ale nezanevřeli ani na tatranské turistické hity. Štrbské pleso bylo jedním z nich. Zaparkovat sice musíte na placeném parkovišti; parkovné vzrostlo z loňských 150 SK na 5,40 eura (což je při konverzním kurzu 30,12 slovenské koruny za jedno euro navýšení pouze symbolické – zhruba o 12 SK). Výhodou je, že na jedno zaplacené místo můžete parkovat i jinde ve Vysokých Tatrách.
Neodolali jsme ani Lomnickému štítu, přesněji řečeno o něco níže položenému Skalnatému Plesu. Zpáteční lístek na lanovku sem stojí 13 eur. Vyplatilo se nám, což učinil málokdo, využít slevenky, kterou jsme dostali u pokladny při placení lístku na lanovku. Dvě pizzy v mezistanici Štart nás vyšly na 6,30 eura.
Skalnaté Pleso.
Štrbské pleso.
může se hoditMONKOVA DOLINA |
