NEPODLÉHEJTE MÝTŮM, KTERÉ UŽ NEPLATÍ
Tisíc ostrovů, křišťálově čisté moře, členité pobřeží a památky. Chorvatsko je krásné. Každý si tu může najít místo, kam se bude rád vracet.
1. Chorvatsko je přeplněné
V Chorvatsku samozřejmě jsou místa, kde je v sezoně hlava na hlavě a všichni se tísní v úzkém pásu mezi rušnou silnicí a pobřežím. I o prázdninách však máte šanci nalézt zátoku, ve které se budete koupat úplně sami.
2. Češi jsou zde hosté druhé kategorie
Pověsti "paštikářů", kteří si všechno berou s sebou a u moře si kupují maximálně rajčata, se už Češi zbavili. Starší generace s vděkem vzpomínala na to, že Češi byli mezi prvními, kdo začal k Jadranu jezdit. Pro mladší je Čech prostě host jako kdokoli jiný. Je považován za turistu, který sice neutrácí v restauracích, zato se nechá vylákat na výlety.
3. Chorvatsky není potřeba se učit
Je pravda, že jazyky jsou podobné. Podoba však často mate. Ač slova znějí téměř shodně, jejich význam je leckdy rozdílný. Příkladem je výraz hodina. Chorvatská godina trvá celý rok.
4. Chorvaté o Česku nic nevědí
O české kultuře vědí Chorvaté podstatně více než Češi o té chorvatské. Minimálně znají jména Václav Havel, Milan Kundera a hlavně Jiří Menzel, který je zde velmi populární. Hodně se v Chorvatsku vydávají i romány českého spisovatele Michala Viewegha.
5. Chorvaté jedí hlavně ryby
Pokud nemají v rodině rybáře, je pro Chorvaty rybí maso poměrně drahé. Leckde, například na Istrii, patří mezi tradiční pokrmy vepřové. Místní hospodáři dokážou vepře zužitkovat stejně dokonale jako řezník při tradiční české zabijačce.
6. Jídlo je zde mnohem dražší než v Česku
Cenový rozdíl mezi jídlem v Česku a Chorvatsku se pomalu stírá. V supermarketech se dají potraviny nakupovat, aniž to příliš bolí. Dojít si s rodinou na kompletní večeři je sice drahé, ale totéž platí o turisticky atraktivních oblastech České republiky.
7. S policií se dá leccos usmlouvat
Chorvatští policisté mají o poznání větší autoritu než policisté čeští a na nějaké diskuse nepřistupují. Omyl je spoléhat se na to, že se chorvatská dopravní policie nezajímá o cizince. V letoviscích s oblibou měří hladinu alkoholu právě u zahraničních řidičů. Na rozdíl od dřívějška už není povoleno ani jedno pivo či sklenička vína.
KAM ANO A KAM NE?
|
Červenou vlaječkou jsou označena místa, kam Češi jezdí hodně, |
KDE JSOU ČEŠI NEJVÍC (červená vlaječka)
Pula - Největší město na Istrii vyhledávají hlavně ti Češi, kteří se chtějí bavit.
Rabac - původně klidné městečko se stalo rušným letoviskem.
Krk - ostrov spojený s pevninou odvážně řešeným mostem. Češi často jezdí do Bašky. ¨
Pelješac - na druhém největším chorvatském poloostrově se Češi zabydleli nedávno. Vyhledávají hlavně severní pobřeží s výhledem na Korčulu. Na své si tu přijdou milovníci vína.
Makarská - středisko, které se pro Čechy stalo symbolem dovolené v Chorvatsku.
Hvar - Češi jezdí hlavně do letovisek Elsa Vis a Stari Grad. Oblíbili si i hůře přístupné jižní pobřeží, například vesnici Ivan Dolac.
Korčula - první ostrov, kam Češi začali ve větším jezdit.
KAM ČEŠI JEZDÍ MÉNĚ (zelená vlaječka)
Umag - letovisko na severu Istrie s velkou tenisovou tradicí se přece jen orientuje na movitější rakouskou a italskou klientelu.
Cres - druhý největší ostrov Chorvatska je jen málo osídlený. Češtinu uslyšíte jen v okolí střediska Cres.
Dugi Otok - podlouhlý ostrov u Zadaru už sice není rájem robinzonů, ale Češi si jej zatím příliš neoblíbili.
Lošinj - letoviska na Lošinji patří mezi ta dražší. Ostrov se odvolává na doby, kdy sem přijížděla rakousko-uherská šlechta.
Pag - poměrně velký ostrov u Zadaru, kterému však musí člověk přijít na chuť. Z větší části připomíná měsíční krajinu, protože je téměř bez vegetace. Voda je tu ale křišťálově čistá.
Vis - relativně odlehlý ostrov, který během války hostil maršála Tita. Češi sem začali jezdit až v poslední době.
Dubrovník - historické město je častým cílem jednodenních výletů, ale přímo zde stráví dovolenou málokdo. Jednak je to drahé a jednak jsou tu jen omezené možnosti koupání.
TIPY NA VÝLETY
Proč se zastavit v Záhřebu
V Záhřebu se při cestě na Jadran zastaví málokdo. Zůstat tam na dovolenou by asi nebylo to pravé, za jednodenní návštěvu však chorvatská metropole stojí. Když se projede prstencem paneláků, objeví se historické jádro, které má zvláštní venkovský ráz. Památky jsou soustředěny na dvou nevelkých kopcích.
První, nazývaný Kaptol, odedávna patřil církvi, a tak je zde katedrála. Na druhém, světském, pak sídlí vládní instituce. Tento pahorek se zbytkem města spojuje technická kuriozita - miniaturní historická lanovka. Hned vedle je travnatá terasa, z které je krásný výhled na město.
Že je Záhřeb jižněji než Praha, si návštěvník uvědomí v malé botanické zahradě - z mělkých jezírek tu vylézají stovky malých sladkovodních želv. Nad městem je pak Záhřebská hora, na které stojí za návštěvu Medvedgrad - mohutný opevněný hrad ze třináctého století. Z měst v okolí znalci doporučují Varaždin - barokní historický celek s řadou hodnotných paláců, kostelů a klášterů a monumentálním hradem Stari grad.
Vnitrozemí Istrie
To, co je na Istrijském poloostrově osobité, je většinou ukryto ve vnitrozemí, stranou hlavních pobřežních tahů. Do života Buje, středověkého městečka stupňovitě rozloženého na skále nedaleko Umagu, cestovní ruch příliš nezasahuje. V kavárnách sedí místní muži a místo krámků s tretkami je na hlavní ulici řezník a obuvník.
Pár kroků od náměstí typické istrijské domy chátrají, z některých už zbývá jenom průčelí. Že ale i zde je šance, dokládá nedaleký Grožnjan, kde před lety vznikla umělecká kolonie. Výtvarníci a hudebníci opravili původní starobylou vesnici, aniž setřeli její kolorit. Nyní je snad v každém domě ateliér, dílna či galerie, kde prodávají vlastní díla. Proslulá je i zdejší Letní hudební škola.
Pro návštěvu některých zajímavých míst je potřeba mít už opravdu hodně podrobnou mapu. Příkladem je třeba Dvigrad - opuštěné opevněné hradiště nedaleko Kanfaru. V raném středověku tu na dvou vyvýšeninách bylo vybudováno městečko. Lidé z něj však odešli v 17. století po epidemii moru. Procházet rozsáhlým bludištěm rozvalin je atrakce hlavně pro děti.
Správním střediskem Istrie je Pazin. Najdete tu hrad, ve kterém je muzeum, a hned u něj hlubokou propast, na jejímž dně se potok propadá do země. Toto město inspirovalo Julesa Verna. V románu Matyáš Sandorf nechal hlavního hrdinu utéct svým věznitelům právě tudy.
Masiv Biokovo
Pro horskou službu Přírodního parku Biokovo jsou Češi někdy postrach. Vydávají se od moře na túru v sandálech, bez vody, a ještě chodí mimo cesty. "Jako by si neuvědomovali, že nahoru musí překonat převýšení 1400 metrů, a to většinou v ostrém slunci. Už jsme tu u nich měli i smrtelné úrazy," říká zdejší náčelník Drago Erzog.
Nadmořská výška se pozná i na teplotě. Na hřebeni Biokova je v průměru o pět stupňů nižší než u moře. Za jasného počasí je odtud vidět až do Itálie. Ostrovy Brač a Hvar jsou jako na dlani a přímo na úpatí hor se táhnou pláže.
Z Makarské se nahoru dá dojít za tři hodiny. Jen je třeba pečlivě sledovat značení. Na náhorní rovině je velmi zvláštní krajina. Na dně kotlinek, podobných kráterům na Měsíci, jsou miniaturní políčka. U nich pak opuštěné drobné kamenné domky.
Některé kousky půdy jsou dodnes obhospodařované. Pověstné a prý nedostižné jsou brambory. Ale aby se vyplatila námaha do nich vložená, musely by se na trhu vyvažovat zlatem. Některé rostliny jsou endemitní - rostou jenom tady. Je tu i ráj jeskyňářů. Zatím tu našli na 400 propastí a jeskyní.
O toulkách masivem Bikovo si přečtěte reportáž ZDE.
 Zlatny rat (Zlatý roh), jak zní chorvatský název pro nejproslavenější pláž Chorvatska, se nachází na dalmatinském ostrově Brač. Písek je zde nesmírně jemný a příjemný na ležení i chození. |
