Rakousko- uherské pobřeží bylo slovinské- od Grada přes Terst po Portorož byl lázeňský provoz. Za Portorožem začínalo už Chorvatsko, Istrie, v Rijece býval i rakouský vojenský přístav.

Vztahy k Čechům mívaly původ ve studijních pobytech Slovinců a Chorvatů v Praze.

Po první světové válce ztratilo Slovinsko celé své pobřeží, zbyl jenom malý kousek od Terstu do Portorože. Zátoka u Kopru byla znečištěna ropnou rafinerií, takže k rekreaci Slovincům zbývá pouhých několik desítek kilometrů v portorožském zálivu. Turismus se přesunul směrem na jih, na Istrii až po přístav Pula, tam je dnes ale Chorvatsko.

Atmosféru Vídně nebo Prahy můžete zažít dosud i v Terstu nebo v Ljubljaně. Umělci se schází v létě v Rovinji. Ale italský turismus spolu s bavoráky tam už trochu příliš dominuje. V letech 1970-1986 bývala Rovinj nejhezčí místo k dovolené- krásná zeleň, krásné prostředí, výborné restaurace. Bývali tam také starousedlí Češi, ale to je už dávno. Byli jsme tam ještě jednou po ukončení srbské války, ale to už nebylo ono. V Motovunu plno uprchlíků, všude mladíci v uniformách. Války jsme si užili už dost za protektorátu.

Dříve jsem jezdil do Chorvatska několikrát do roka. Pak mi začalo vadit, že Chorvati dávají přednost německy mluvícím turistům, tak už tam nemusím...Navíc je tam dost draho!

Díky za připomenutí Emila Geistlicha. Jen pár upřesnění:

1)E.G. byl typograf a ředitel tiskáren Politika. V žádném případě novinář.

2) Hotel Forza na fotografii je bývalý hotel Grandič, nemá nic společného s Geistlichovým hotelem Baška. To je ta nízká budova, kde je dnes restaurace Galeb.

3) Na hřbitově není pomník, ale náhrobek E.G. Je tam pohřben. Hrob nechala vybudovat vdova Anna Geistlichová, nikoliv obyvatelé Bašky

4) Český lékař v Bašce byl jediný, MUDr. Zdenka Čermáková. Léčila obyvatele Bašky od r.1910 až do r.1965 ( s přestávkou během 1.sv.války). Na ni obyvatelé Bašky vzpomínají s obrovskou úctou (ti starší, ovšem)

To jen na upřesnění, jinak za článek díky