S manželem jsme oba Češi a chtěli jsme vyzkoušet, jaké to je žít v takzvané rozvojové zemi, kterou většina cizinců zná jen z pohledu turisty. Ten bývá většinou růžový. Lidé přijedou na několikadenní nebo týdenní trek v Himaláji a vrátí se nadšení s tím, jak je Nepál krásný a místní lidé přátelští.
Přesně tak jsem to vnímala i já před čtyřmi lety, když jsem sem přijela poprvé. Jenže podívat se do Nepálu jako turista a zkusit tu bydlet je úplně něco jiného. Každopádně můj článek o tom, jak se žije v Nepálu, nyní pod vlivem tragického zemětřesení nemám sílu psát a zdá se mi to i nevhodné. Není zbytí, musím psát o zemětřesení.
Domov 200 km od epicentra
Bydlíme v Pokhaře, asi 200 kilometrů od hlavního města Káthmándú. Epicentrum otřesů bylo někde v oblasti Gorkhy, což je trochu na sever, zhruba mezi Pokharou a Káthmándú. Jenže hlavní město bylo odjakživa pro zemětřesení rizikovější, takže dopadlo mnohem hůř.
V sobotu dopoledne jsem vařila, manžel šel nakoupit. Když se země začala třást, pustila jsem hrnec a vyběhla ven. Dodnes se divím tomu, jak mě to napadlo, protože se zemětřesením jsem dosud žádnou zkušenost neměla. Asi intuice. 7,9 stupňů je silné zemětřesení. Se sousedy jsme stáli na otevřeném prostranství na silnici a sledovali, jak se domy třesou. Země se nám pod nohama proměnila v rozhoupané moře. Zvláštní pocit.
Když všechno utichlo, mysleli jsme, že zůstane jen u toho zvláštního pocitu – zkušenost navíc. Jenže odpoledne jsme se dívali na nepálské zprávy. První bilance mluvily o spadlé historické věži Dharahara v Káthmándú a 25 mrtvých. Začalo nám docházet, že naše zkušenost navíc se pro mnoho lidí proměnila ve smrtící tragédii. Počet mrtvých stoupal z hodiny na hodinu.
Podívali jsme se na české a zahraniční zpravodajské servery. Zemětřesení v Nepálu bylo na prvních stránkách. Uvědomili jsme si, že musíme dát vědět domů, zapnout české telefony a zkontrolovat, jestli nás nesháněla česká ambasáda. Sháněla. Potvrdili jsme, že jsme živí a zdraví.
Domy v Pokhaře sice vypadají všelijak, ale na rozdíl od starých budov v Káthmándú jsou novější a většinou mají konstrukci vyztuženou kovovými pruty. Zatím víme o několika budovách v Pokhaře, které popraskaly, ale nemáme zprávy o tom, že by nějaká spadla.
Mnoho lidí takové štěstí jako my ale nemělo. Aktuální zprávy hlásí přes 3 700 obětí, ale číslo stále roste. Některé vesnice kolem epicentra byly srovnány se zemí. Dostat se k nim je obtížné. Tatínek našeho nepálského kamaráda je zraněný někde na vesnici mezi kopci. Do nemocnice se nedostane, je to daleko. Lidé si pomáhají, jak to jde.
Nezvyklý klid
Život v Pokhaře se rychle vrátil do zajetých kolejí. Jen je nezvyklý klid. Lidé se stále bojí vrátit se na noc domů a celé rodiny bivakují na otevřených prostranstvích mezi budovami. Školy jsou zavřené. Všichni sledují zprávy a snaží se spojit s rodinami v Káthmándú a na vesnicích.
Země po celém světě začaly bít na poplach a počítat peníze a zásoby, které budou moci poslat na pomoc Nepálu. Místní lidé jsou tím zájmem potěšení. Potřebují ho. Každý ví, že Nepál je neuvěřitelně chudá země. Mnoha turistům krvácí srdce, když vidí, jak někteří místní lidé žijí. Co už se ví méně, je fakt, že Nepál má velké problémy s korupcí a celkovou organizací čehokoli.
Školy jsou několik dní zavřené. V Pokhaře nejsou vidět ničivé důsledky otřesů, takže děti rychle přešel strach a využívají nečekané volno.
Život v Pokhaře pokračuje jako normálně. Obchody jsou otevřené, ale téměř všude hraje televize a lidé sledují zprávy z hlavního města.
Země prošpikovaná byrokracií
Po skončení občanské války na konci roku 2005 se ustavila prominentní politická třída, které záleží především na sáhodlouhém vyjednávání a dělení moci. Do roku 2008 byla schopná formulovat pouze prozatímní ústavu a od té doby se jen prodlužuje termín k sepsání té skutečné. Země je doslova zamořená úřady se vznosnými názvy, ale těžko říct, co (a zda vůbec něco) tyto úřady dělají. Cokoli vyřídit je neuvěřitelně náročné. Tedy pokud nejste ochotní si připlatit.
Server Yahoo News přinesl zprávu z jednání britského parlamentního výboru dne 27. března 2015. Výbor se vyjádřil, že „Británie by měla omezit plánovanou finanční podporu Nepálu ve výši 86 milionů liber (128 milionů dolarů), pokud Nepál neudělá něco se špatným řízením země a endemickou korupcí.“ Předseda výboru Malcolm Bruce prohlásil, že „pokud má Nepál omezit korupci, státní instituce musí zlepšit systém řízení a organizační kulturu.“ Podle výboru není řešením spolupracovat místo státu s místními nevládními organizacemi, protože také ony „mají sklon ke korupci ve zkorumpované společnosti“.
Místní lidé se seběhli k letišti, kde musely přistát dva obří záchranné vrtulníky a jedno letadlo. Jediné mezinárodní letiště v Káthmándú nezvládá mimořádný provoz. Některé komerční lety byly zrušeny nebo jsou zpožděné. Musí se uvolnit čas a místo pro přistávání letadel s humanitární pomocí.
Kde skončí pomoc Nepálu?
Necelý měsíc nato udeřilo zemětřesení. Tváří v tvář lidskému utrpení není divu, že bohatší země přislíbily uvolnit peníze na obnovu Nepálu. Podle organizace USAid Spojené Státy už uvolnily na pomoc jeden milion dolarů. V mnoha zemích po celém světě se konají sbírky. Je to dobře, Nepál skutečně potřebuje pomoct, ale otázka zní: kde ta pomoc a hlavně peníze skončí?
Možná se někomu zdá nepřípadné ptát se v době, kdy záchranáři a místní lidé ještě ze sutin vytahují přeživší i mrtvé. Já si ale myslím, že je dobré se ptát včas. Velké množství peněz a dodávky pomoci vyžadují dobré plánování, zhodnocení potřeb a v Nepálu především dohled a zpětnou kontrolu toho, kde a jak byly využity. Jinak se rozplynou do nikam a příští rok bude v Káthmándú stále bydlet mnoho lidí v ulicích, vesnice zůstanou neobydlené a turisté se opět budou ptát, proč musí platit speciální vysoké „turistické vstupné“ do zničených památek, které měly být opraveny ze zaslaných peněz.
