Oficiálně se jmenuje Casa de los Winter. Mezi milovníky konspiračních teorií a...

Oficiálně se jmenuje Casa de los Winter. Mezi milovníky konspiračních teorií a vyznavači alternativních výkladů historie si tato stavba vydobyla proslulost spíš jako utajená základna německých ponorek, anebo Hitlerova klinika. | foto: František Dvořák, iDNES.cz

Legendární Winterova vila nebyla skrýší ponorek ani klinikou nacistů

  • 1
Fuerteventura v Kanárském souostroví nabízí bezpočet krásných míst k zastavení. Snad žádné z nich se nehalí do takové aury tajemství jako majestátní dům stojící o samotě na jihozápadním ostrovním cípu Jandía. Winterova vila je opředená legendami, které se podle všeho na pravdě nezakládají.

Oficiálně se jmenuje Casa de los Winter. Mezi milovníky konspiračních teorií a vyznavači alternativních výkladů historie si tato stavba vydobyla proslulost spíš jako utajená základna německých ponorek, anebo Hitlerova klinika.

Podle nich se tady po pádu třetí říše údajně měli zastavovat na svém úprku do Argentiny nacističtí pohlaváři. Aby si tu někteří z nich, s nabytou falešnou identitou, nechali změnit své tváře. Zkrátka, aby tu s pomocí zkušených chirurgů podstoupili plastickou operaci. Jedním z posledních zdejších klientů měl být i sám vůdce, který, jak asi odtušíte, prý rozhodně nespáchal sebevraždu ve svém berlínském bunkru.

Právě toto propojení domu s válečnými a poválečnými dějinami dnes činí lokalitu turisty velmi vyhledávanou, byť toho ve svém bezprostředním okolí zase tolik nenabízí. Jinak je ale Winterova vila dům hezký. Pevně vystavěný, v pusté krajině na pomezí moře a hor dost nepřehlédnutelný.

Legendární Winterova vila nebyla skrýší ponorek ani klinikou nacistů, jak tvrdí...

Pozornost toto dvoupatrové uzavřené stavení přitahuje hlavně masivní kruhovou věží, kterou trochu připomíná malou tvrz. Anebo maják, strážní či řídící věž letiště, jak by jedním dechem dodali ti, kteří „fandí“ teoriím o ponorkové základně.

Sopečné jeskyně a přístav pro ponorky

Ti přitom upozorňují na velmi blízký vztah fašistických vůdců – diktátora Francise Franca a Adolfa Hitlera. Na to, že se navenek neutrální Španělsko snažilo během válečných let přinejmenším nacistům nebránit ve vojenských plánech, a všemožně jim tak usnadňovalo i pokusy o dominanci v Atlantiku. Dodávají také, že se vody kolem Kanárských ostrovů hemžily německými ponorkami, které někde musely doplňovat zásoby. A v naznačené odpovědi pak významně pomrkávají směrem k Winterově vile.

Vody u zdejšího pobřeží jsou ovšem opravdu neklidné, a tak se představa, že by snad někdo za hluboké tmy vyrážel rozbouřenými vlnami s bednami proviantu na veslici kamsi ke kotvící ponorce, jeví být nereálná. I na to mají kverulanti válečné historie odpověď. Z Winterovy vily nemuseli ti domnělí posluhovači nikam vyrážet. Systémem tajných podzemních chodeb – vzniklých rozšířením sopečných jeskyní – prý bylo možné pohodlně nepozorovaně dojít až k pobřeží. Co na tom, že to jsou k vodě skoro dva kilometry a tyto podzemní kaverny nikdo nikdy neviděl.

Také se spekuluje o jedné velké jeskyni, dómu zpevněném betonem, usazeném zhruba dvacet metrů pod základy Winterovy vily. Ta měla být vystavěna přímo nad ním a měla proto být dokonalým – tedy dokonale tajným – přístavem pro ponorky.

Tady mohly nabírat proviant a palivo nebo tu zanechat zraněné členy svých posádek, aniž by kdokoliv z ostrova mohl něco podezřelého zaznamenat. Ostatně, nad tím, že soukromí obyvatel nebude rušeno, měli bdít strážní v oné kruhové věži. Snad prý dokonce byla osazena světlometem.

Legendární Winterova vila nebyla skrýší ponorek ani klinikou nacistů, jak tvrdí konspirační teorie všeho druhu.

Těch teorií o tom, co se mohlo ve vile kdysi odehrávat, je skutečně mnoho. Fantazii vzbuzuje už jen to, kde její majitel vzal v dobách válečného nedostatku na ostrovech tolik stavebního materiálu. Skutečně je tu velmi silné zdivo, dosahující místy tloušťky až 1,4 metru. Takové by nejspíš dokázalo odolat výbuchu letecké pumy, a tudíž mohlo sloužit jako protiletecký kryt.

Dráždí i nezvykle rozlehlá místnost bývalé kuchyně s pecí, která je kompletně vykachlíkovaná. Kdo chce, uvidí v ní operační sál. Možná právě tady nabývali nacističtí prominenti novou podobu. Je tu spousta chodeb a portálů, které někomu naznačují možnou existenci zazděných průchodů. A komu je to pořád málo – rovná planina za domem se někomu v představách rýsuje jako přistávací plocha.

Muzeum příběhů a kuriozit

Dnes tu rodina současného majitele Pedra Fumery provozuje malé soukromé muzeum, které se pokouší všechny tyto teorie a střípky usadit takříkajíc pod jednu střechu.

Exponáty k prohlédnutí zahrnují několik německých válečných akumulátorů, nekompletní vysílačku, uniformy nacistů a zbraní. A také spoustu novinových výstřižků ze zahraničních novin, které zdejší legendy rozepisují. Občas Fumero k dobrému přihodí zmínky o tom, jak si jako malý chlapec chodil do zdejšího sklepení – i přes přísný zákaz rodičů – hrávat. A že si dobře pamatuje podezřelé dutiny a zazděné výklenky, potažmo okovy vsazené do stěn.

Jistě prý sloužily k upoutání vězňů. Anebo těch, kteří pomáhali nacistům v útěku – a už jim nebyli dál prospěšní.

Exponáty k prohlédnutí zahrnují několik německých válečných akumulátorů, nekompletní vysílačku, uniformy nacistů a zbraní.

O tom, že jeho „muzeum“ občas přitahuje pozornost pravicových radikálů, kteří si sebevraždu Hitlera nechtějí připustit, hovoří jen velmi nerad. Že je do zdejších zdí vepsaná utajená historie a pod zemí je zde možná stále ještě něco ukryto, však nepochybuje. Ani k tomu nemá důvod, protože mu opar tajemna nad Winterovou vilou slušně každou sezonu přivydělává.

Hodí se zmínit, že pamětníci – tedy spíše pamětníci pamětníků – z jihozápadního pobřeží Fuerteventury často popisují příběh tajemného domu odlišně. Vypráví o tom, že Winterova vila byla stavěna až během války a dokončena byla až po ní. Údaje v regionálním archivu Las Palmas ostatně odsouvají výstavbu vily do pozdějších let, a k roku 1946 potvrzují jen vydání povolení k zahájení prvních stavebních prací. A když dáme prostor tomu nejpovolanějšímu zdroji, tedy někdejšímu majiteli, stavebnímu inženýrovi Gustavu Winterovi?

V muzeu najdete také spoustu novinových výstřižků ze zahraničních novin, které zdejší legendy rozepisují.

Ten ve svých pamětech potvrdil, že dům s majestátní věží, který mu měl sloužit jako letní sídlo, byl dohotoven až v roce 1958. Tedy v době, kdy už i ti nejopožděnější nacističtí pohlaváři, prchající krysími stezkami, nejspíš dávno dosáhli jihu Ameriky. V místních novinách se také dají dohledat inzeráty z roku 1952, v nichž Winter teprve poptával zedníky, kteří by mu dům postavili.

V této velkoryse vystavěné vile však Winter nakonec nikdy nežil, využíval ji jen jako zázemí pro zemědělské hospodářství. I s rodinou raději pobýval v nedalekém Morro Jable, kde bylo vlídnější klima.

Podobných nemovitostí měl na Fuerteventuře několik, za svého života totiž patřil k velmi váženým a zámožným osobnostem ostrova. Vůbec první elektrárna Kanárských ostrovů, projekt Alfonso XIII, byla jeho stavebním počinem, do stavebního rozvoje souostroví mohutně investoval. S jeho jinými domy se však už žádné tajuplné legendy nepojí. Snad proto, že stojí v běžné zástavbě a žádná z nich nemá tajemnou věž, která by mohla být třeba majákem.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz