Brity trápí privatizované vlaky. Jezdí pozdě a jsou nebezpečné

Celostránkové inzeráty, nápadně tisknuté bíle na černém podkladě, oznamují v těchto dnech britským čtenářům, že vlaky už zase skoro jezdí tak, jak mají. Třeba, že osm z deseti vlaků již dodržuje jízdní řád a že do Velikonoc bude vše ještě lepší. Brity inzeráty železničních společností těší - železnice působí bolest hlavy mnohým z nich včetně vlády. (I premiér Tony Blair po použití železnice prohlásil, že "cestovat vlakem je peklo".) Problémy, které od října paralyzují dopravu, mohou odeznít a důvěra cestujících se může poněkud vrátit, mnoho otázek kolem dlouhé krize britských železnic však zůstává nezodpovězeno.

Železnice bývaly státní a jejich privatizace, dokončená v roce 1995, byla dlouhou ságou, plnou vášnivých debat v tisku i v parlamentu. Železnice trpěly po třicet let nedostatkem investic, vlaky byly sešlé, morálka zaměstnanců ubohá, jídlo v restauračních vagonech terčem vtipů a nepřesnost vlaků nechvalně známá.

Privatizace, věřila vláda, se stane lékem. Jenže se to nějak nepovedlo. Pasažéři si v prvních letech následujících po privatizaci chválili nové vagony, lepší jídlo v restauračních vozech a lepší dodržování jízdního řádu. Přesnost vlaků se však rapidně zhoršila po několika železničních neštěstích, v nichž hrála roli dělba zodpovědnosti mezi Railtrackem, majitelem kolejí, a vlakovými operátory. Při privatizaci se například přehlédlo, v jak špatném stavu byly koleje a signalizační zařízení. Byly sice prodány lacino, ale nový majitel od začátku zápasil s problémem svého závazku vůči majitelům vlaků: opravuje-li koleje, musí jim platit za ztrátu výdělku.

Při neštěstí u londýnské stanice Paddington, kdy v říjnu 1999 zahynulo jedenatřicet lidí, hrála roli špatně umístěná signalizační zařízení, která nezkušený řidič přehlédl. U vykolejení v Bexley byly nalezeny shnilé pražce. A při neštěstí poblíž Hatfieldu, kde v říjnu 2000 zemřeli čtyři pasažéři a sedmdesát jich bylo zraněno, byly příčinou vadné koleje. Expres Londýn - Leeds tudy projížděl rychlostí 188 km za hodinu a 35 metrů vadné koleje se při tom roztříštilo na víc než tři sta kusů a vlak vykolejil. Při vyšetřování nehody se zjistilo, že Railtrack byl varován firmou, která byla pověřena údržbou trati, že koleje na tom místě jsou vadné a že by měly být obroušeny. Byl z toho velký skandál a již tak nahlodaná důvěra Britů v železnice dostala těžkou ránu. Pod nátlakem kritiky se Railtrack rozhodl k akci: s okamžitou platností přezkoušet a opravit 32 tisíc kilometrů kolejí. To ovšem způsobilo na mnoha místech chaos.

Některé tratě byly uzavřeny a na ostatních bylo zavedeno omezení rychlosti, takže například cesta z Doncasteru do Londýna, která dříve trvala jednu hodinu a 45 minut, trvá teď osm hodin. Vše se vyhrotilo kolem Vánoc, kdy železnice přepravuje největší počet pasažérů. Na Vánoce byl tento rok zaveden zvláštní omezený jízdní řád, protože některé firmy provádějící údržbu nasadily dělníky ve třech směnách. To způsobilo problémy cestujícím, kteří museli často hledat jiné způsoby dopravy, a také železničním firmám. Ty se nyní chystají zažalovat Railtrack o náhradu za ztrátu ve výši 330 milionů liber, zaviněnou omezením rychlosti vlaků.

A britští cestující se obávají, že potížím, které komplikují jejich cestování, nebude jen tak konec.

Velké problémy britských železnic:

- pokles důvěry po vážných neštěstích
- náročné opravy, jež narušují provoz
- stížnosti cestujících na zpoždění
- spory mezi provozovateli tratí a vlaků
 

vlakové neštěstí u Paddingtonského nádraží v Londýně