Hlavní město Katalánska bylo i v mimosezonní době nezvykle zaplněno turisty. A to doslova z celého světa. Potkal jsem tu Japonce, kluky z obou amerických kontinentů, mladé lidi z Austrálie, Jižní Afriky a Singapuru a pochopitelně houfy Evropanů. Ti večer co večer procházejí středem města - na první pohled jakoby bez cíle. Řeka lidí se valí bulvárem La Rambla, jež protíná centrum metropole.
Život zde nezačíná před osmou ranní, ale trvá dlouho přes půlnoc. Někdy až ke čtvrté. Zprvu zpěv a hluk, později křik až kravál, do toho troubení tisíců aut, melodické rytmy, žonglérské kousky pouličních umělců, prodavači všeho, co se jen trochu zdá, že by mohlo jít na odbyt. Tisíce snědených hamburgerů, hektolitry vytočeného piva a potoky vypité coca-coly. Tuny odpadků a mračna unavených lidí. To vše, ale ještě mnohem víc je jen drobná část z oslav španělského státního svátku, připadajícího na 12. říjen. Vše doplňují a kulisu dotvářejí grázlové a podivné existence nejrůznějšího ražení. Prodírají se zástupy a den hodnotí měřítky zcela odlišnými než ti, kdo přicestovali z opačného konce zeměkoule. Na Placa Rieal polehává skupinka hippies či booms, jak si říkají čekající na svou dávku drog anebo piva, bedlivě sledována policisty v uniformách i v civilu. Raději jsem se uklidil do bezpečí, což znamená zalézt do některé z nesčetných hospůdek a poručit si třeba katalánské národní jídlo "pantomate", též ve španělštině označované jako "pan contomate". Není to nic jiného než chleba, vypadající spíše jako naše veka, potřený rajčetem, pokapaný olivovým olejem a podle libosti dochucen. K tomu třeba popíjet sladké hutné víno Gandesa, případně si objednat "turtiu con espinasa" (špenát, vaječný lívanec, sýr a jiné pochutiny - vše upečeno). Omeletu není vůbec špatné zapíjet vínem Jerez Quina. Mořských potvor a všelijaké havěti je na výběr rovněž habaděj. A když se vyškrábete z restaurace, můžete vše doplnit výtečnou zmrzlinou. No a to už je po půlnoci, na město padá vlahý déšť, davy se rozcházejí, tuláci mizí v podchodech, turisté v hotelích a ubytovnách fiesta končí. Nastupují čety metařů, čističů a uklízečů, aby vše dali do náležitého stavu a město bylo opět připraveno pro nové ráno, všední den. Když jsem však večer vyšel ven, vše se zase opakovalo, jako by ta fiesta neměla konce. Takže maňana, přátelé.
* * *
Autor objel na bicyklu celý svět v rámci expedice "Na kole kolem modré planety". Navštívil řadu zemí a své zážitky publikuje.
Život zde nezačíná před osmou ranní, ale trvá dlouho přes půlnoc. Někdy až ke čtvrté. Zprvu zpěv a hluk, později křik až kravál, do toho troubení tisíců aut, melodické rytmy, žonglérské kousky pouličních umělců, prodavači všeho, co se jen trochu zdá, že by mohlo jít na odbyt. Tisíce snědených hamburgerů, hektolitry vytočeného piva a potoky vypité coca-coly. Tuny odpadků a mračna unavených lidí. To vše, ale ještě mnohem víc je jen drobná část z oslav španělského státního svátku, připadajícího na 12. říjen. Vše doplňují a kulisu dotvářejí grázlové a podivné existence nejrůznějšího ražení. Prodírají se zástupy a den hodnotí měřítky zcela odlišnými než ti, kdo přicestovali z opačného konce zeměkoule. Na Placa Rieal polehává skupinka hippies či booms, jak si říkají čekající na svou dávku drog anebo piva, bedlivě sledována policisty v uniformách i v civilu. Raději jsem se uklidil do bezpečí, což znamená zalézt do některé z nesčetných hospůdek a poručit si třeba katalánské národní jídlo "pantomate", též ve španělštině označované jako "pan contomate". Není to nic jiného než chleba, vypadající spíše jako naše veka, potřený rajčetem, pokapaný olivovým olejem a podle libosti dochucen. K tomu třeba popíjet sladké hutné víno Gandesa, případně si objednat "turtiu con espinasa" (špenát, vaječný lívanec, sýr a jiné pochutiny - vše upečeno). Omeletu není vůbec špatné zapíjet vínem Jerez Quina. Mořských potvor a všelijaké havěti je na výběr rovněž habaděj. A když se vyškrábete z restaurace, můžete vše doplnit výtečnou zmrzlinou. No a to už je po půlnoci, na město padá vlahý déšť, davy se rozcházejí, tuláci mizí v podchodech, turisté v hotelích a ubytovnách fiesta končí. Nastupují čety metařů, čističů a uklízečů, aby vše dali do náležitého stavu a město bylo opět připraveno pro nové ráno, všední den. Když jsem však večer vyšel ven, vše se zase opakovalo, jako by ta fiesta neměla konce. Takže maňana, přátelé.
* * *
Autor objel na bicyklu celý svět v rámci expedice "Na kole kolem modré planety". Navštívil řadu zemí a své zážitky publikuje.
 Turisté se v Barceloně nemohou nabažit atmosféry a pouličního života, ale jejich pozornost jistě upoutají i světově proslavené stavby architekta Gaudího. |
