„Pokud je nám známo, jezerní lokalita u poloostrova Lin je nejstarší v Evropě. Je o několik set let starší než dosud známá místa ve Středomoří a v alpské oblasti,“ potvrzuje Albert Hafner, který je ředitelem archeologického výzkumu na univerzitě v Bernu.
Laboratoře tohoto ústavu se podílely na datování vzorků, vyzvednutých ze dna při ochridském pobřeží. S pomocí radiokarbonové metody bylo jejich stáří odhadnuto na 6000 až 5800 let před naším letopočtem.
Jezerní města nejsou na mapě Evropy ojedinělá, ale to u poloostrova Lin je unikátní právě svým stářím. Tato městečka či vesnice tvořily domy postavené na kůlech nad vodou nebo v oblastech pravidelně zaplavovaných stoupající hladinou vody.
„V severních Alpách pocházejí podobná jezerní města z doby kolem roku 4000 před Kristem, v italských alpských jezerech více na jihu se datují do doby kolem roku 5000 před naším letopočtem,“ vysvětluje Hafner, který coby odborník na neolitické osídlení poslední čtyři roky spoluřídil práci týmu albánských a švýcarských archeologů na březích Ochridského jezera.
Archeologové se tu za asistence profesionálních potápěčů střídavě spouští na dno jezera, aby vyzdvihli zkamenělé úlomky a především kusy dubových kůlů.
Kromě toho, že je památkou zařazenou do UNESCO, je i nejstarším jezerem v Evropě. A proto nám může hodně prozradit o minulosti. Například o změnách a vývoji klimatu.
Archeologové se tu za asistence profesionálních potápěčů střídavě spouští na dno jezera, aby vyzdvihli zkamenělé úlomky a především kusy dubových kůlů. Analýza letokruhů těchto kmenů dendrochronologickými metodami poskytuje vzácný vhled do podmínek, v jakých jezerní město před tisíciletími fungovalo.
„Dub je totiž přesný jako švýcarské hodinky,“ dodává Hafner.
Letokruhy z dubových kůlů nám mohou prozradit mnoho o klimatu, v němž lidé na březích balkánského jezera žili.
Jezero přináší odpovědi. A další otázky
Práce archeologů není nikterak chvatná.
„Abychom pochopili strukturu tohoto starobylého místa, aniž bychom ho poškodili, postupujeme velmi pomalu opatrně,“ popisuje vedoucí albánské větvě výzkumného týmu, archeolog Adrian Anastasi. „Postavit vesnici na kůlech byl jistě nesnadný úkol a je důležité pochopit, proč si tito lidé zvolili právě tento typ architektury.“
Každý sestup na dno jezera poskytuje další cenné informace pro rekonstrukci architektury obydlí nebo organizace života vesničanů.
Každý sestup na dno jezera poskytuje další cenné informace pro rekonstrukci architektury obydlí nebo organizace života vesničanů. Podle prvních odhadů mohlo město na balkánském jezeře obývat 200 až 500 lidí.
„Mohli to být vůbec první usedle žijící lidé na evropském kontinentě,“ prozrazuje svou hypotézu albánský profesor archeologie Ilir Gjepali, který má na starosti prvotní třídění materiálu vyneseného na povrch. „Našli jsme různá semena, rostliny a také kosti divokých i domácích zvířat. Takže se dá předpokládat, že hlavním zdrojem těchto vesničanů bylo zemědělství a chov dobytka.“
Krajinou jako z Pána prstenů. V albánských horách objevíte skvostnou přírodu |
Archeologové zjistili, že město bylo pravděpodobně opevněné. Odhadují, že do dna jezera u Linu bylo zatlučeno asi sto tisíc kůlů.
„Aby se takto ochránili, museli vykácet celý les,“ říká Hafner. Otázkou zůstává, před kým se ale potřebovali tak výrazně bránit.
„Odpověď v tuto chvíli nemáme. Ale jde o klíčovou pravěkou lokalitu, významnou nejen v rámci regionu, ale celé jihozápadní Evropy. „Je to skutečný poklad pro výzkum,“ neskrývá své nadšení Hafner a dodává, že výzkum celé lokality může trvat ještě dvacet let.
