"Určitě by to přitáhlo lidi z celého světa. Podobná potvrzení za těžké peníze s úspěchem prodávají na Severním pólu, nebo i na dalších geograficky unikátních místech. A to si piště, že toto místo unikátní je. Hodně unikátní! Pouze ho neumějí prodat. Ví o něm tak málo lidí...".
Postaršího Američana, zoufalého z toho, jak málo je propagována krasová oblast na severu Maďarska, jsem potkal před východem z jeskyně Aggtelek, která je v podzemí provázána se slovenskou jeskyní Domica. Cizinec nedokázal pochopit, proč je na místě, kde oba jeskynní systémy propojuje podzemní říčka, namísto unikátního hraničního přechodu obyčejná neprostupná mříž.
"Vždyť jste už v Evropské unii a tam by měl platit volný pohyb osob, nebo ne? Proč musím sednout do auta a jet do Domice po silnici, když by to podzemím bylo mnohem rychlejší a atraktivnější?" kroutil nechápavě hlavou.
Bez holínek to někdy nejde
Chráněné přírodní území, tvořené národním parkem Slovenský kras na Slovensku a Aggteleckým národním parkem v Maďarsku, se rozkládá po obou stranách společné státní hranice. Doposud na něm bylo objeveno a zmapováno 712 jeskyní, tvořících tak rozsáhlý a jedinečný krasový systém, že organizace UNESCO jej v roce 1995 zařadila na Seznam světového přírodního dědictví.
Z desítek kilometrů podzemních chodeb je jich pro veřejnost zpřístupněna relativně malá část. Zatímco na Slovensku mohou návštěvníci kromě zmiňované Domice navštívit pouze Jasovskou a Gombaseckou jeskyni, v maďarské části rezervace jsou zpřístupněné jeskyně čtyři: Baradla, Vass Imre, Béke a Rákocziho jeskyně. Jejich náročnost i délka trvání prohlídkových okruhů se výrazně liší.
Zatímco nejpopulárnější prohlídka Baradly trvá pouhou hodinu a mohou ji podstoupit i malé děti nebo starší lidé, na mnohem náročnější, pětihodinový okruh jeskyní Béke, který se absolvuje v holínkách a s ochrannými helmami na hlavách, by se měli vydávat pouze fyzicky zdatnější zájemci. Do chodeb s atmosférou ideální pro léčení astmatu se sice chodí léčit pacienti s nemocemi dýchacího ústrojí, ale pouze část podzemních prostor je vybavena nezbytným zázemím a betonovými chodníčky.
Během milionů let
Ještě v třetihorní době se nad krasovým územím, zaujímajícím skoro 600 čtverečních kilometrů po obou stranách maďarsko-slovenské hranice, převalovalo moře. Časem se ve stále mělčejší vodě usadily tlusté vrstvy vápence, předpoklad geomorfologického procesu, tak charakteristického pro tuto oblast.
Rozeklaný vzhled krasového terénu je tvořen chemickým zvětráním vápenného živce, hlavní složky horniny, která se rozpouští ve slabé kyselosti dešťové vody. Ta hrála významnou roli nejen při vytváření jeskynních prostor, ale také při jejich výzdobě.
Srážky s obsahem vápna prosakovaly povrchovou vrstvou vápence a vytvářely na stropech jeskyní rourky podobné makaronům. V průběhu jednoho až dvou milionů let se z nich milimetr po milimetru vytvořily obrovské stropní čepy, takzvané stalaktity. Kapky kanoucí ze spodních konců stalaktitů na dno jeskyně vedly k vytvoření stalagmitů, útvarů, zdánlivě rostoucích zdola nahoru. V okamžiku, kdy se oba druhy krápníků dotknou, aby srostly v jeden souvislý sloup, vzniká stalagnát.
Vchází se hřbitovem
Snad nejkrásnější příklady toho, jak různorodé útvary dokáže příroda pod povrchem země vykouzlit, je možné najít v jeskyni Baradla. Spolu s jeskyní Domica, která na ní volně navazuje, se vine podzemím v délce 25 km, přičemž asi 7 km chodeb se nachází na slovenském území a 18 km je na teritoriu Maďarska. Zatímco vlhkost vzduchu v jeskynních prostorech se pohybuje mezi 95-100%, jeho teplota 10°C zůstává po celý rok konstantní.
Do Baradly se dá vejít z několika stran, přičemž tím nejvyhledávanějším je vstup u vesnice Aggtelek. "Je to přirozený vchod, který používali naši předkové již před tisíci let," prozrazuje paní v pokladně. "V úvodní části jeskyně byl kdysi malý hřbitůvek, o čemž svědčí nalezené kosterní pozůstatky třinácti lidí. Byli pochováni vsedě a v roce 1876 je objevil tým archeologů, vedený Jenö Nyárem."
Informace o hřbitovní minulosti vstupních prostor je zajímavá, ale bledne v porovnání s bohatostí a různorodostí krápníkové výzdoby o kus dále. Chvílemi se zdá, že s přibývajícími metry nabírá i na velkoleposti. Obzvláště markantní to je u 25 metrů vysokého stalagmitu zvaného "Hvězdárna", který patří k největším na světě.
Obdivuhodné jsou i ty menší: Lví hlava, Turecký minaret, Orel, Želva, Santa Klaus, Čínská pagoda… jména některých krasových formací - blyštících se vápencovými krystaly či okrovými kysličníky železa – prozrazují o svém tvaru a podobě více než dost.
Svatby v podzemí
"V jeskynních prostorách žije přibližně 500 druhů živočichů, většina z nich je však viditelná pouze pod lupou nebo pod mikroskopem. Relativně bohaté je i zdejší rostlinstvo, přičemž nejhojněji zastoupené jsou různé druhy mechů a řas. V některých zákoutích přebývá množství netopýrů, kteří večer opouštějí své úkryty a vydávají se hledat potravu. Pokud vás tyto zvířátka zajímají více, v 15:30 můžete absolvovat speciální prohlídku netopýří části podzemí," informuje návštěvníky průvodkyně, zatímco procházíme vlhkými chodbami, nasvícenými žlutými, zelenými a oranžovými světly reflektorů.
Výklad mladé speleoložky, svírající v ruce mohutnou svítilnu, je tu a tam přerušován pochvalným mručením turistů, jehož intenzita odpovídá atraktivitě výzdoby. Snad nejhlasitěji zazní v okamžiku, kdy vstupujeme do rozlehlého dómu s prostorným pódiem, pod kterým se táhnou řady úhledně srovnaných židlí. Okolní výzdoba, v podobě neskutečného množství barevných krápníků a pohádkových útvarů, vytvářených geologickými procesy během milionu let, působí fantasticky.
Jen co utichne vzrušená vřava návštěvníků a cvakot uzávěrek jejich fotoaparátů, na několik vteřin se rozhostí ticho. Ticho téměř hmatatelné, přerušované pouze zvukem kapek dopadajících na vodní hladinu.
"Jsme v místech, kde krasové říčky Acheron a Styx vytvářejí podzemní jezírko," říká průvodkyně. "Jinak tento sál slouží k pořádání koncertů klasické hudby nebo ke svatebním obřadům. Živý orchestr zde bude hrát až zítra, a tak dovolte, abych Vám ukázku kvality zdejší akustiky zatím zprostředkovala alespoň z magnetofonu."
Tóny Bachovy Toccaty d-moll, odrážející se od stěn jeskyně, zní téměř posvátně. Blaženě se tváří i návštěvníci, kteří v dlouhých intervalech střídavě hmouří, zavírají a otevírají oči, jakoby nevěděli zda se mají soustředit spíše na hudbu génia nebo pohádkovou krásu prostor, ve kterých se rozléhá. Bouřlivý potlesk, který naplní podzemní sál poté, co dozní poslední tón, patří oběma.
 Podzemní krasová jeskyně Aggtelek v Maďarsku |
 Podzemní krasová jeskyně Aggtelek v Maďarsku |
 Podzemní krasová jeskyně Aggtelek v Maďarsku |
 Podzemní krasová jeskyně Aggtelek v Maďarsku |
 Podzemní krasová jeskyně Aggtelek v Maďarsku |
 Podzemní krasová jeskyně Aggtelek v Maďarsku |
 Podzemní krasová jeskyně Aggtelek v Maďarsku |
