Ani dnes se ale nepřestává pídit po detailech událostí z konce 2. světové války. „Snažím se nacházet fakta. Mnoho toho člověk zaslechne, jsou to ale často babské povídačky,“ říká 80letá Jaroslava Krejsová.
Do Volar se s rodinou přestěhovala v roce 1946. Spolu s mladými junáky už tehdy chodila pečovat o hroby na jednom z volarských hřbitovů. Až později se dozvěděla, že právě to je místo, kde je pohřbeno 95 žen, které pochod z německého koncentračního tábora v Helmbrechtsu nepřežily.
„Chodila tam tehdy spolu s námi i jedna paní. Až později jsem zjistila, že je to Halina Tenglerová, přímá účastnice pochodu, která později žila ve Volarech až do roku 1983,“ vysvětluje.
Už tehdy ji ale začal pochod smrti zajímat. Jeho téma nebylo v té době žádné tabu, ale bylo příliš brzy na to, aby se přímá účastnice svěřila dítěti.
„Až asi o deset let později mi celý svůj příběh vyprávěla. O tom, jak se dostala do koncentračního tábora. Byla z osmi dětí. Maminku jí zastřelil gestapák přímo před očima, po válce se jí nepodařilo najít nikoho z rodiny,“ popisuje Krejsová.
Začala pátrat i po dalších účastnicích pochodu, které zůstaly žít v jižních Čechách, například Prachaticích nebo Písku. Jejich osudy porovnávala s archiváliemi a sepisovala, podařilo se jí nashromáždit ohromné množství materiálů.
„Kniha se zatím dočkala dvou vydání, vím ale už o nových informacích, které se stále objevují a bude je třeba při další příležitosti doplnit,“ upozorňuje badatelka s tím, že této činnosti by se měl ujmout už její vnuk Zdeněk, v němž vidí svého pokračovatele.
Říká například, že pochod smrti žen, které do Volar dorazily den před osvobozením města americkou armádou, není jediným, který přes město na Zlaté stezce prošel.
„Celkem městem prošly čtyři pochody smrti, ty tři ale ještě někdy v dubnu. Mám dokonce informaci o tom, že jeden z jejich účastníků je pohřbený nedaleko Chlumu u Volar. Tyto pochody vězňů ale prošly bez většího povšimnutí, často v noci,“ podotýká.
Další kuriózní skutečnost se jí podařilo odhalit v roce 2015. Na jednom z volarských náhrobků totiž od poloviny 90. let minulého století stojí jméno Eva Auslander.
„V roce 2015 se ale ozval jeden americký novinář. Nevím, jak se to dozvěděl, ale zjistil, že Eva Auslander teprve ten rok zemřela v Americe. Nezemřela tedy ve Volarech při pochodu, ale dožila se stáří. Nesrovnalosti v záznamech tady u nás něčemu takovému nasvědčovaly. Potvrdilo to ale fakt, že i po tak dlouhé době je možné najít nové skutečnosti,“ dodává Jaroslava Krejsová.
