Opravili bunkr, ze kterého Němci zdržovali postupující Američany

Parta nadšenců opravila a vybavila jeden z bunkrů, který měl bránit Československo před Němci v roce 1938. U Soumarského mostu na Šumavě tak vzniklo malé muzeum v přírodě, jež chtějí rozšiřovat o další řopíky, kterých je zde celá řada.

Postavili je, aby roku 1938 bránily republiku proti německé agresi. Nakonec paradoxně posloužily bunkry u Soumarského mostu v květnu 1945 Němcům při obraně proti Američanům.

Teď je z prvního bunkru muzeum. A další by měly následovat. Do původního stavu je tu dává parta místních nadšenců v čele s Janem Němečkem. Na začátku srpna zpřístupnila trojice první řopík, na podzim začne s renovací druhého.

Boj o Soumarský most

Ustupující německá armáda se na jaře 1945 snažila zachytit na každém příhodném místě. Jedním z nich byl Soumarský most. Němci využili bunkry, které zajišťovaly obranu mostu a brodu. 4. května o půlnoci k mostu dorazila průzkumná americká jednotka. Palba ji zahnala zpět. Na místo ještě v noci dorazila další jednotka Američanů. Němci most vyhodili do vzduchu. Okolo páté ráno se části Američanů podařilo přes prudkou palbu Vltavu přebrodit a zakopat se podél trati. Němci se nevzdávali. Poté nasadili i tank. Přejít řeku bylo nemožné, část Američanů byla odříznutá. Zbytek jednotky pak našel lávku u Dobré a začal Němce obkličovat. Postupně vypudili Němce ze všech bunkrů.

Bunkry tu jsou mnohdy v těsné blízkosti. U železniční trati jich stálo hned několik vedle sebe. Pokrývaly přístup od Soumarského mostu do okolí. Jednalo se o strategické místo, kudy se čekal útok. Ten nakonec přišel. Ale mnohem později a útočila úplně jiná armáda.

V květnu 1945 se tu Němci pokusili zadržet postupující Američany. V té době to už bylo spíše zoufalství, přesto se Němcům i za podpory tanku Američany podařilo zdržet. Bunkry tu dodnes stojí. Ten u Soumarského mostu má v sobě patrné známky po kulkách.

„Chtěli bychom udělat takovou stezku po všech sedmi bunkrech. Alespoň dva kompletně vybavit a zbytek opravit,“ popisuje smělé plány čtyřiašedesátiletý Němeček z nedaleké osady Dobrá, kde se syny provozuje hospodu.

„Dva již máme pronajaté od města Volary. Další bunkry patří Českým drahám a tři má správa parku Šumava. A ten, bohužel, naši žádost o pronájem odmítl,“ dodává. Na druhém bunkru chce začít pracovat na podzim a příští sezonu ho zpřístupnit veřejnosti.

Na plánu pracuje již čtyři roky. Sbírá vybavení bunkrů, zbraně. A nejsou to levné záležitosti. Jeden kulomet vyjde na desítky tisíc korun. V každém bunkru byly dva.
Na začátku léta spolu se dvěma kamarády konečně získal řopík do nájmu. Parta se za pomoci dalších nadšenců hned pustila do práce.

„Bunkr byl v dost špatném stavu. Museli jsme dělat nové izolace, část bednění vevnitř byla shnilá. Celý bunkr jsme museli očistit, oškrabat a natřít. Vršek střechy dobetonovat. A pak samozřejmě vybavit, protože všechno bylo rozkradené,“ říká.
Opravy nakonec stihli za měsíc a půl. Pospíchali, aby stihli otevřít ještě v létě. Věnovali tomu spoustu peněz a hlavně času.

Kromě zbraní museli sehnat dveře, lafetace kulometů, filtr vzduchu, periskop. Výhodou je, že bunkry stavělo Ředitelství opevňovacích prací v podstatě sériově jako na běžicím pásu. Takže kus z jednoho bunkru sedí na milimetr přesně v jiném.

Zatím má v bunkru lafetace kulometů až z pozdější doby. Do druhého bunkru plánuje ale sehnat původní předválečné.

Děti nechtěly z řopíku ven

Pro děti je návštěva bunkru velký zážitek. Můžou si tu i zastřílet ze vzduchovky na terč nebo si zkusit plynovou masku. Kromě bunkru je tu i vojenský stan, dobové fotky i popsaná historie místa.

„Zájem je opravdu velký, máme z toho radost,“ pochvaluje si Němeček. Během hodinového vyprávění tu projde asi třicet lidí. Nejčastěji rodiny s dětmi, které je většinou problém z řopíku vůbec dostat. „Zvenku je to tak velký a uvnitř malý. Nechápu, jak se tam mohlo vejít sedm chlapů,“ podivuje se tatínek jednoho z malých návštěvníků.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Tuhle otázku si položil asi každý, kdo se kdy do řopíku podíval. Bunkr tvoří dvě kulometná hnízda, každé s posádkou tří mužů. V prostoru mezi nimi byl ještě jeden voják, který obsluhoval střílnu, jež kryla vchod, a hlavně vzduchový ventilátor. Při palbě by se totiž jinak posádka brzy udusila.

„Někdy bych chtěl zkusit, jaké to je odsud střílet. Musí to být hrozný rachot,“ říká Němeček. A plán to není tak nereálný. Kulomety, které v bunkry jsou, střílet mohou. A nadšenci už uvažují, že by se mohlo opět bojovat o Soumarský most. Byť jen pro diváky. Jako historická rekonstrukce.

„Úplně se to tu nabízí. Je to historický paradox, že Němci tu bránili československé bunkry před Američany. A málo lidí to ví,“ poukazuje Němeček.
Sám se přitom historií řopíků příliš dlouho nezabývá. Odmalička sbírá vojenské odznaky, řády a vyznamenání, pak přešel na uniformy, později i na zbraně. A odtud se dostal i k bunkrům. Objekty jeho zájmu se v podstatě zvětšovaly až na betonová monstra v lesích.

Každý den tu provádí návštěvníky od 10 do 16 hodin. Vstupné je dobrovolné. Lidé mohou vhodit peníze stylově do vojenské holínky.

„Postavit ty bunkry stálo spoustu peněz a úsilí. Proto jsme se rozhodli, že se pokusíme aspoň něco zachovat,“ uzavírá.