"Byli to vylízaný feťáci. Vždycky když jsem jel za kamarády do Boleslavi, tak mi dovnitř nalili benzín a zapálili. Zavřeli je a mám pokoj," říká hubený muž s potetovanýma rukama. Je hodina před polednem a my ho právě vzbudili.
Co je to řopíkLidový název pro železobetonový odolný objekt lehkého opevnění vzor 37, který byl budován v rámci československého opevnění proti hrozbě vpádu fašistických vojsk. Označení "řopík" vzniklo v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). Tento podnik řídil výstavbu a zadával práce externím stavebním firmám. (Zdroj: Wikipedie) |
"Že je to tady Riviéra Severu," řekne. Z místa je vidět silueta Ještědu a těžní věže Hamr Trojka. U bunkru je ohniště, na kterém muž celoročně vaří. Jeho životní příběh by vydal na román.
"Chodil jsem do první fotbalové třídy v Boleslavi. Trénoval nás Míla Kvaček. Nechal jsem toho a ve čtrnácti šel dělat řeckořímský zápas. Byl jsem docela dobrej a měl jít do Dukly na vojnu. Jenže jsme si to s kamarádama podělali," směje se.
Měli přebory a on se svými kamarády si po každém zápase odskočil na pivo. "Byl tam nějakej Němec, lil do nás kořalky, a to byl průšvih. Vyloučili nás z turnaje. Bylo to na nás vidět, jeden kamarád dokonce pozvracel žíněnku. A bylo po Dukle!"
V bunkru s drogami přestal
To se už učil nástrojařem. Později udělal přijímačky na večerní průmyslovku, ale už ani nenastoupil. Alkohol, ženy a zábava. Tady někde také začala jeho drogová kariéra. Po vojně dělal na šachtě Barbora v Karviné. Nejdřív jako zámečník, potom fáral.
Muž také tvrdil, že žije z invalidního důchodu a šetří na malý domek. Má tři spoření. "Koupím si ho, až mi přestanou sloužit kolena, mám je ze sportu úplně pryč," tvrdí. Ve volném čase sbírá kovy a tím prý čistí okolí Stráže a Hamru.
"Drogy jsem bral a začal hodně brzo. Ta poslední perioda trvala třináct let. Přestal jsem úplně, když jsem se nastěhoval do první pevnosti," zvážní. Teď už se prý jen občas napije.
A jak letos zvládal extrémní mrazy? "Venku bylo minus 29 stupňů, vevnitř o dva až tři tepleji. Musíte hlavě jíst. Čočku, hrách, sádlo, cibuli, jablka. Jedině tak se dá přežít," tvrdí muž.
Táhlo mě to do přírody, říká muž
Mráz prý není nejhorší, problém má s vodou, když taje sníh nebo hodně prší. "To mám za chvíli vevnitř tolik vody, že mi teče do holínek. Musel jsem si zvednout postel o šedesát čísel, abych se v noci neutopil," vysvětluje.
"Jak jsem se sem dostal? Měl jsem byt ve Stráži, ale táhlo mě to do přírody. Proto nemám ani mobil, jen tranzistorové rádio, které poslouchám jen občas," říká.
Vypráví, že asi kilometr odtud žije v jiném řopíku Franta s Romanem, kteří mají plazmovou televizi na autobaterii. Jednou za šest dní ji vezou na kárce nabít do Stráže. "Já to nechci, protože to člověka omezuje. Život je jen o svobodě," filozofuje muž.
Podle svých slov se chtěl dát po rozvodu do cizinecké legie, ale nějaký černoch mu to na Gibraltaru rozmluvil. Se svobodou by se musel rozloučit.
