Možná jste ho viděli na nějakém velkém festivalu. Čtrnáct metrů dlouhý dvoupatrový černý autobus. Ukrývá se v něm veškeré vybavení od 16 postelí, ložnice pro hlavní hvězdu, kuchyňky, sprchy, televize až po playstation.
Robert Kubík (37)Narodil se 18. března 1981, dětství prožil v Loučovicích. V Budějovicích studoval obor kuchař-číšník, následovala civilní služba a potom si na nástavbě dodělal maturitu. Sedm let pracoval jako prodejce u společnosti Vodafone. V roce 2011 práci opustil a začal se svou dodávkou vozit kapely na koncertech po Evropě. Potom, co si udělal řidičský průkaz na autobus, nastoupil k rakouské společnosti Zeppelin Nightliners, která zajišťuje dopravní servis pro skupiny z celého světa. Jako kytarista působil v metalových kapelách Siax nebo Locomotive. Od roku 2004 je členem formace Ingrowing, se kterou odehrál stovky koncertů a absolvoval turné po jihovýchodní Asii, USA i Mexiku. Žije poblíž Českých Budějovic. |
A je dost možné, že tam s ním zaparkoval Jihočech Robert Kubík. Kytarista známý z kapel Ingrowing a Locomotive pracuje pro rakouskou společnost Zeppelin Nightliners, která zajišťuje dopravní servis pro muzikanty z celého světa na turné po Evropě.
„Je to hotel na čtyřech kolech, ve kterém má kapela zázemí a komfort. Mým úkolem je dovézt muzikanty a jejich tým na místo koncertu a pak pokračovat zase dál. Dostanu vždy přesný harmonogram, o všechno ostatní by se měl starat manažer turné. Já si musím přesně naplánovat cestu, aby mě potom nikde nepřekvapily jednosměrky a úzké uličky,“ líčí 37letý Kubík.
I přes důkladnou přípravu ale zažil už spoustu situací, které jsou pro řidiče velkých vozů noční můrou.
„Ujedu 500 kilometrů, sjedu z dálnice a posledních pět kilometrů mě vyčerpá víc než celý dlouhý přejezd. Nejkurióznější situace nastala asi v Madridu. Dostali jsme se do jednosměrky, která se pořád zužovala, až byl najednou konec, zátarasy a začala pěší zóna. Za námi už byla kolona aut. Nemohl jsem dopředu, dozadu ani odbočit, protože bych se nevytočil. Přijeli policajti a smáli se nám. Očividně jsme nebyli první. Sundali bariéry a provedli nás s busem přes pěší zónu. Před klubem jsme vyhodili kapelu a jeli jsme parkovat. Už to umím řešit s chladnou hlavou,“ popisuje.
Začínal s vlastní dodávkou
Upozorňuje, že samotná jízda je oproti řízení běžného autobusu podstatně jiná. „Musíte ji přizpůsobit tomu, aby se muzikanti pohodlně vyspali nebo aby se jim třeba nepřevrhla plná sklenička. To vše se člověk učí za pochodu. Já měl štěstí, že mi spoustu rad a zkušeností předali starší šoféři, se kterými jsem jezdil jako dvojka.“
Jako muzikant si díky této práci splnil i spoustu snů. Strávil třeba měsíc na turné s americkou legendou Slayer, která patří spolu s Metallikou k hlavním zakladatelům trash metalu. Vezl také další Američany Korn, přímo v jeho autobusu byl ubytovaný frontman Jonathan Davis. Rád vzpomíná na německé Accept nebo francouzskou zpěvačku Zaz, dvakrát se zúčastnil i turné Anastacii. Nejčastěji vezl současné hvězdy electro swingu Parov Stelar Band.
Pokud má čas, snaží se vždy užít si i město, kde zrovna je, a navštívit památky a okolní přírodu. „Teď jsem během fotbalového mistrovství světa projel několik zemí, jejichž národní týmy zrovna hrály. Například jsem v Německu sledoval v baru zápas s Jižní Koreou, kde Němci prohráli 0:2. To bylo hodně zajímavé,“ směje se.
Brazilci přijeli v žabkách a viděli poprvé sníh
Původně začínal v roce 2011 jen se svou dodávkou. Opustil dobře placenou práci prodejce u mobilního operátora a vydal se na volnou nohu. Díky svým kontaktům z klubového prostředí začal vozit do Čech metalové kapely z celého světa a zároveň fungoval jako jejich řidič. „Začátky byly hodně náročné. Bral jsem úplně všechno, často jsem spal na zadní sedačce, nebo na zemi v klubu. Jako úplně první jsem vezl jednu africkou kapelu,“ vzpomíná.
Několikrát dostal na starost skupiny z Jižní Ameriky. „Často docházelo ke kuriózním situacím. Přiletěla třeba kapela z Brazílie. Muzikanti vystoupili na letišti v Itálii v kraťasech a žabkách. Byla zrovna zima a oni viděli poprvé v životě sníh. Nebyli na to vůbec připraveni. Někdy jsem měl pocit, že ani neznali mapu Evropy. Jeden den měli třeba koncert ve Francii, druhý den zase v Maďarsku a pak zase zpět. Musel jsem jim celé turné předělat a narychlo domluvit jiné koncerty, aby se to vůbec dalo stíhat. Jihoamerické kapely si jezdí do Evropy plnit sny, ale často pak narazí,“ přemýšlí Kubík.
V Asii byli s Ingrowing za hvězdy
Na kytaru se začal učit ve čtrnácti letech díky staršímu bratrovi, který hrál na bicí. Jeho první známější kapelou byla formace Siax, potom nastoupil do Locomotive, jihočeské hardcorové ikony. Zlom přišel v roce 2004, kdy dostal lano od grindcorové skupiny Ingrowing.
„Hned v únoru 2005 se odlétalo na měsíční turné po jihovýchodní Asii. Byly to těžké časy, protože druhý kytarista s námi nemohl. Navíc jsem čerstvě nastoupil do práce a ve zkušební době jsem žádal o měsíc neplaceného volna. Navíc mi těsně před odletem náhle zemřel otec. Rozmýšlel jsem, jestli vůbec pojedu. Podržel mě bratr, který mi doporučil, ať odletím. Bylo to nejlepší rozhodnutí,“ vypráví.
S Ingrowing projeli během měsíce Thajsko, Malajsii, Indonésii a Singapur. Odehráli jedenáct koncertů, na kterých bývalo až 1 500 lidí. „Byly jsme tam za hvězdy, brali nás jako exotiku z Evropy. Na koncertech byla neskutečná atmosféra, museli jsme vždy rozdávat podpisy. Na ulici zase lidé zastavovali našeho dvoumetrového basáka a fotili se s ním. Takhle vysokého člověka asi nikdy předtím naživo neviděli,“ líčí.
Během pobytu v jihovýchodní Asii poznal kromě krás i mentalitu tamních lidí. „Máme se od nich co učit. Líbilo se mi, jak se k sobě chovají. Mají k sobě úctu, respekt. Seděli jsme třeba u stolu s lidmi různého náboženského vyznání a vše bylo bez problémů,“ přemýšlí.
V letech 2008, 2010 a 2013 cestoval s Ingrowing i na největší festival extrémního metalu Maryland Deathfest do Ameriky. „V USA jsem zažil i takzvané basement show, hraní ve sklepech, což nikde jinde na světě není. Hrajete v malé místnosti, u hlavy máte bojler a před vámi se mačká 30 lidí, kteří paří jako o život. Poslední výjezd jsme si rozšířili ještě o krátké turné po Mexiku, kde jsme zažili podobné přijetí jako v Asii,“ říká.
V současnosti Ingrowing moc nekoncertují a připravují materiál na novou desku, která by mohla vyjít do dvou let. „Dali jsme ale dohromady nový projekt, ve kterém hrají muzikanti ze Satisfucktion včetně jejich původního bubeníka. Zní to zajímavě,“ líčí.
Dodává, že česká metalová scéna je ve světě hodně uznávaná. „Je to hlavně kvalitou. Měl jsem možnost vidět skupiny podobných extrémních stylů po celém světě a mnohdy to bylo neposlouchatelné. Máme tu spoustu vynikajících kapel i dobrá hudební vydavatelství, která se o ně starají. U grind coru a podobných žánrů kapely i fanoušci hodně drží spolu. Je to silná komunita. Dodnes při svých cestách s autobusem po Evropě potkávám spoustu známých tváří, které jsem poznal během koncertů,“ říká Robert Kubík.
