Vědí, jak postavit dům u železnice i jak akusticky zabezpečit operační sál těsně pod heliportem. Studio D – Akustika z Českých Budějovic patří ke špičce v oboru. I proto získala na jihu Čech titul Firma roku 2021.
A protože se jedná o rodinný podnik, u rozhovoru se sešli hned čtyři členové – František Dolejší (FD), který je vedoucím akreditované zkušební laboratoře, měří hluk a vibrace, a Jana Dolejší (JAD), jež se věnuje akustickým studiím a projektům a matematickým modelům. Jan Dolejší (JD) a Barbora Majchráková (BM) jsou jejich děti.
Jan má na starost měření vibrací, projekty vibroizolací a prodej akustických materiálů, Barbora je manažerkou kvality a řídí časopis Akustika.
Co pro vás toto ocenění znamená?
FD: Úspěch v soutěži vnímáme jako ocenění naší dlouholeté snahy a zároveň vyznamenání.
Dalšími finalisty soutěže byla tkalcovna, truhlářství nebo kavárna. Zaměření vaší společnosti na hluk se mezi nimi vyjímá. Přičítáte svůj úspěch právě specifičnosti vašeho oboru?
JAD: Je možné, že v tomto případě ta specifičnost svou roli sehrála. Na druhou stranu bych ale ráda uvedla, že se nezabýváme pouze měřením hluku. Děláme toho daleko více. Myslím si, že právě ta komplexnost porotu zaujala.
Zkuste tedy popsat, čemu přesně se vaše firma věnuje.
FD: Jsme technická firma zabývající se snižováním hluku a vibrací. A aby bylo možné je snižovat, je nutné měřit, dělat si analýzy a podobné věci. JAD: Pokusím se to doplnit. Spíš se věnujeme těm analýzám, odhlučňováním a vylepšováním akustiky. Základem je spolupráce na projektech a stavbách. To znamená, když je projekt na papíře, my následně počítáme, jak se tam bude hluk šířit, kde jsou slabá místa a na ta navrhujeme opatření. Takže pro projektanty připravujeme podklady, jak má daná stavba vypadat. Když máte třeba divadlo, tak navrhujeme, jak to má uvnitř vypadat, aby tam bylo ticho, aby tam byl zároveň nějaký dozvuk. Aby diváci dobře slyšeli v první i ve dvacáté řadě.
Naší specialitou je takzvaný strukturální hluk. To je třeba hluk v metru nebo při vrtání v panelovém domě. A my jsme asi jedni z mála, kteří se tím zabývají. Takovým typickým příkladem je třeba dům stojící nad metrem nebo v jeho blízkosti, jak ho postavit, aby byl odhlučněný.
Jak jste se vlastně k akustice dostali?
JAD: Vystudovala jsem pozemní stavitelství. Při studiích jsem se s akustikou už trochu setkala. A víc jsem se jí pak začala věnovat, když jsem byla zaměstnaná v podniku Stavoprojekt.
Firmu jste založili před 30 lety. Jak vás to vlastně napadlo?
JAD: To šlo tak nějak samo. (smích) Takovým zásadním okamžikem bylo hromadné propouštění ve Stavoprojektu. Když se to po roce 1989 začalo všechno zase rozjíždět, tak se na mě obraceli projektanti. A tak to vzniklo, postupně, nebyl to start z nuly.
Jaká byla tehdy v tomto oboru konkurence a jak je to dnes?
JAD: Je tu několik podobně zaměřených firem. Ale naše největší výhoda je asi v tom, že umíme spojit akustiku se stavbou. Neuděláme to, že bychom jenom změřili hluk, řekli projektantovi, že to má špatně, a odjeli bychom. My uděláme analýzu, zjistíme, co je špatně, a pak navrhujeme úpravy. Pak je to ještě ten strukturální hluk. Firmy, které s ním pracují, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A my jsme jednou z nich.
FD: Ono to vypadá, že akustika je úzký obor, ale není to tak. A samozřejmě vždycky máte konkurenci v nějakém segmentu. Je spousta laboratoří, které měří hluk. Ale následně to neumí vyhodnotit. Z toho my těžíme asi nejvíce. Další výhodou jsou samozřejmě zkušenosti a potřebné kvalitní vybavení.
Vedení do budoucna přeberou vaše děti. Jak je na to chystáte?
FD: V něčem je to plus a v něčem zase minus. Ale samozřejmě musíte řešit perspektivu firmy do budoucna. A čím dříve začnete, tím větší máte náskok. A není to takzvaně za pět minut dvanáct. My to řešíme postupně, zapracováváme je do procesu, aby si to přebírali sami. Výhoda je pak v tom, že nespadnou přímo do vody. Připravujeme je na to, aby ten přechod nebyl žádný otřes.
Vzpomenete si na historicky první zakázku?
JAD: První zakázky byly určitě o odhlučňování různých provozoven, kde byly například hlasité vykládky, ventilátory nebo kompresory.
FD: Bylo to určitě spojené s přechodem od socialismu ke kapitalismu. Tenkrát nikdo moc nestavěl, protože se nevědělo, co bude. Takže se řešily problémy, které v té době byly. Po revoluci to byly třeba hodně diskotéky. Hluk tady byl vždycky. Jenom se jeho řešení začalo více vyvíjet.
Vybaví se vám nějaké zajímavé zakázky?
BM: V Praze jsme dělali například Quadrio, to je moderní administrativní budova, ve které jsou také byty. Dále to byla třeba prodejna Van Graaf na Václavském náměstí.
JAD: V Praze je to pak určitě také Český rozhlas. Tam jsou v podstatě na sobě položená dvě studia. A zápasili tam s hlukem z metra, železnice i od tramvají.
JD: Navíc je to historicky chráněný objekt. A mají tam velmi citlivou techniku.
JAD: Zajímavé byly i heliporty na nemocnicích, pod kterými bývají akusticky chráněné prostory, jako lůžkové pokoje nebo operační sály.
Když si na webu zadám název vaší firmy, ukáže se mi akreditované měření hluku. Co to znamená?
FD: Akreditaci jsme si nechali udělat hlavně proto, abychom byli nestranní. Můžeme tak měřit například i pro účely soudních sporů. Je to tedy hlavně z toho důvodu, abychom byli důvěryhodní.
U odborné poroty jste zaujali mimo jiné také vlastní laboratoří. Provádíte však také zkoušky způsobilosti pro jiné laboratoře. V čem to spočívá?
BM: Akreditované laboratoře se totiž potřebují jednou za dva roky porovnat s ostatními. Zjišťuje se, jestli měří dobře. Tedy kromě toho, že máme laboratoř na měření hluku, tak máme ještě druhý subjekt, kde děláme právě ty zkoušky způsobilosti a porovnáváme data z ostatních laboratoří. Včetně nás tyto zkoušky v republice poskytují pouze tři instituce.
Kromě toho vydáváte také časopis Akustika.
BM: Ano, jedná se o odborný časopis, který jsme původně začali vydávat jako sborník k seminářům, které každoročně pořádáme. Postupem času se z něj stal vědecký uznávaný časopis. Dnes je dokonce součástí dvou prestižních světových databází Scopus a Web of Science. Publikujeme v něm články odborníků z Evropy i ze světa.
Kdo je vlastně takovým vaším typickým zákazníkem? Existuje takový?
FD: My máme v podstatě tři typy zákazníků. Jednak jsou to projektanti, již dělají globální strategické mapy, například města nebo územní plány. Pak to může být továrna, která vyvíjí nějaký výrobek. Tam pomáháme s technickým vývojem. Nakonec jsou to zákazníci z ulice, kteří řeší nějaké vlastní problémy.
Jakým způsobem získáváte zakázky? Klienti si vás najdou sami nebo jdete také například cestou různých výběrových řízení?
JAD: Většinou je to na základě referencí. Výběrová řízení jsou dneska moderní, ale i do těch nás zvou právě díky referencím.
Předpokládám, že v oboru, jako je akustika, jde technologický pokrok velmi rychle dopředu. Jakým způsobem se vzděláváte?
JD: Jezdíme na odborné kongresy a konference. Vždycky se dozvíme něco nového i z časopisu, který už jsme zmiňovali. Dále nás obohacuje také spolupráce s firmami z okolních zemí, tedy z Německa, Rakouska, Polska i Slovenska.
Zeptám se i na covid. Zkomplikovala vám tato doba činnost, ubyly vám nějaké zakázky?
FD: My jsme si tady ve firmě udělali vlastní opatření a fungovali jsme. Rozdělili jsme si kanceláře, abychom minimalizovali kontakt, používali jsme dezinfekci a čidla na měření teploty. Téměř veškerá jednání jsme vedli přes Skype, což přetrvává dosud.
JD: Ubylo nám sice měření, ale přibyla naopak projekční práce. Všechna jednání, která byla u klientů, přešla do online prostředí. Což je fajn, protože to šetří čas. Celý proces se tak trochu transformoval, než že by ubyly zakázky.
FD: Hluk tu bude zkrátka pořád. A když s ním někdo bude mít problém, tak si nás najde. Proto se budoucnosti nebojíme.
