Dal šanci na život desítkám dětí s leukemií. Chce o nich napsat knihu

  11:37aktualizováno  11:37
Doktor Yahia Jabali by chtěl napsat knihu o příbězích dětí s leukemií. Jako dětský hematolog českobudějovické nemocnice za 21 let svého působení poznal takových pacientů desítky. Jeho cesta na jih Čech vedla z Izraele přes Slovensko.

Yahia Jabali působil 21 let v českobudějovické nemocnici jako dětský hematolog. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

I díky němu dostala velká část dětí šanci na další život. „Když jsem v Budějovicích  na jaře roku 1988 nastoupil, pouze pět procent z léčených přežilo. S velkou pokorou říkám, že dnes až osmdesáti procentům rodičů nemocných dětí můžeme sdělit, že se léčba podařila,“ konstatuje muž, který už od dětství věděl, že chce být lékařem.

Ačkoliv oficiálně odešel do důchodu v roce 2010, stále ho můžete potkat v některé ordinaci dětských lékařů na Budějovicku či na pohotovosti v Trhových Svinech, když zaskakuje za své kolegy.

„Právě jsem také jako spoluautor odeslal do předního odborného časopisu Journal of Clinical Oncology rukopis s výsledky největší studie o léčbě akutní lymfoblastické leukemie u dětí a dospívajících v dějinách dětské hematologie a onkologie, která probíhala pět let ve 130 centrech 15 zemí. To považuji za dovršení mé odborné kariéry,“ přiznává Jabali češtinou, v níž je jen díky písmenku ř poznat, že se nejedná o jeho rodný jazyk.

Komplikace při studiu

Narodil se v palestinské rodině v izraelském městě Taiba. Z šestnácti dětí jeho rodičům zemřelo deset, všechny v útlém věku. I proto si přáli, aby se stal dětským lékařem.

Yahia Jabali (66 let)

V českobudějovické nemocnici se 21 let věnoval léčbě dětské leukemie. Narodil se v Izraeli a díky stipendiu vystudoval medicínu na Univerzitě J. A. Komenského v Bratislavě. V tehdejším Československu se oženil a po třech letech v Izraeli se sem natrvalo vrátil. S manželkou Marií žijí v Trhových Svinech. Mají dceru Naďu (40) a syny Jana (36) a Lukáše (32). Jeho největším koníčkem byla vždy práce, jako spoluautor se podílel na mezinárodní studii o léčbě akutní lymfoblastické leukemie u dětí a dospívajících. Výsledky budou publikované letos.

„Odešel jsem nejprve studovat na Hebrejskou univerzitu do Jeruzaléma na rok matematiku a biologii, protože to byla pro přijetí na medicínu taková nepsaná podmínka. Bohužel, psal se rok 1967, bylo po Šestidenní válce. I proto se mě při přijímacím pohovoru ptali, jestli ta válka byla v pořádku a co si o ní myslím. Nechtěl jsem se postavit proti vlastnímu svědomí, a tak jsem řekl, že Izrael je sice malá země, ale stále je v něm místo pro mírové soužití Židů i Palestinců. Asi to nebyla ta správná odpověď. Rok jsem pak učil matematiku na střední škole a toužil jít studovat do zahraničí. Nakonec jsem získal stipendium do Československa,“ vzpomíná na své začátky.

Čekal ho roční kurz slovenštiny v Senci a pak studium na Lékařské fakultě univerzity J. A. Komenského. Uměl arabsky, hebrejsky, anglicky, naučil se tedy další jazyk. A také se osudově zamiloval do Jihočešky Marušky, která v Bratislavě studovala farmacii.

„Máme dceru Naďu a syny Honzu a Lukáše. Nechtěla opustit svou zem, tak jsem si musel vybrat já. Nebylo to ale jednoduché, protože tehdy tady neměl Izrael diplomatické zastoupení, vše se vyřizovalo přes Vídeň. Pro potřebné papíry na svatbu jsem si musel zaletět domů, ale na československém ministerstvu zahraničí mi je úřednice nechtěla uznat, protože potvrzující notář není na jejich seznamu. Nakonec mi pomohl pracovník rakouského velvyslanectví v Praze, a když jsem se znovu vrátil do kanceláře té paní, jen utrousila: Tak a teď se vás už nezbavíme,“ směje se Jabali.

Hodně dá na instinkt rodičů

Do smíchu mu ovšem nebylo v následujících letech. Sňatek a dvě děti k pobytu v Československu rozhodně nestačily. Aby mohl začít usilovat o takzvané sloučení rodiny, potřeboval například příslib zaměstnání. Složku plnou nejrůznějších pokorných žádostí a kopií dopisů na všechny strany má doma dodnes. Na podzim 1979 mohl přijet natrvalo.

Mezitím si ale tři roky v nemocnici i v privátní praxi v Izraeli ověřil, že československé zdravotnictví mu dalo opravdu vynikající odborný základ.

„Selhal jsem jen jednou. Do ordinace přišla maminka s malým dítětem a vyslovila podezření na dětskou obrnu. Snažil jsem se jí to vyvrátit. Myslel jsem si naivně, že přece už všechny děti dávno mají vakcínu a obrna neexistuje. Naštěstí se obrátila na jiného lékaře a ten nemoc potvrdil. Od té doby hodně dám na instinkt rodičů,“ popisuje.

Při listování vzpomínkami Jabali nezapomíná ani na lidi, kteří mu u nás pomohli. Patří mezi ně tehdejší primář dětského oddělení českobudějovické nemocnice František Říha. Právě ten měl bez Jabaliho vědomí posoudit, zda je opravdu schopen léčit dětské pacienty. A byl to rovněž on, kdo mu nabídl místo hematologa na svém oddělení, když se izraelský lékař rozhodl opustit po osmi letech svůj trhovosvinenský obvod.

„Z bývalé školky jsem vybudovali stanici pro léčbu dětské leukemie. Dva pokoje se šesti lůžky. S dítětem mohla být i maminka. A já se pustil do boje s těmi nepříznivými čísly. Jezdil jsem i na kongresy do zahraničí, prezentoval naše výsledky, přivážel nové poznatky. I díky nim desítky dětí žijí už svůj dospělý život. Mám třeba i profesora matematiky a tatínka dvou dětí v Severní Karolíně. I jeho příběh bych chtěl do své knihy dát,“ naznačuje Jabali.

A pokud knihu jednou opravdu napíše, určitě v ní nebude chybět i ten, který, bohužel, nedopadl dobře.

„Rodiče se obrátili na léčitele a na jeho doporučení si vzali dívenku s velmi dobrou prognózou přežití z nemocnice. Vysadili všechny léky a ona pak doma vykrvácela při menstruaci. Dodnes je mi z toho smutno. Z té naděje, která se obrátila v beznaděj, a přitom mohlo všechno dopadnout jinak,“ poznamenává Yahia Jabali s nadějí, že tenhle případ by pro další rodiče měl být varováním.

Nejčtenější

Teenager fotil selfie na sloupu u tratě ve Voticích, nyní bojuje o život

15letého chlapce na nádraží ve Voticích zasáhl proud (13. září 2019)

O život bojuje patnáctiletý chlapec, který včera večer na votickém nádraží vylezl na sloup trakčního vedení. Zasáhl ho...

Po nárazu do stromu zemřel na Písecku mladý řidič

U obce Dobev na Písecku narazilo auto do stromu, řidič zemřel (15. září 2019)

Tragická nehoda se stala v neděli dopoledne u obce Dobev na Písecku. Mladý řidič tam vyjel do protisměru a narazil do...

Pořídili si dům s minimem zdí a maximem skla. K němu přidali jezírko

„Jezírko je krásný prvek,“ vysvětluje investor, proč nemají na zahradě tradiční...

Co nejméně zdí a co nejvíce skla, takové slyšel zadání architekt domu pro čtyřčlennou rodinu v jižních Čechách....

Hořký návrat Sivoka. Hanba, směšné, řekl k vyloučení kouč Horejš

Českobudějovický kapitán Tomáš Sivok odehrává balon před Dame...

Návrat do nejvyšší české soutěže někdejšímu fotbalovému reprezentantovi Tomáši Sivokovi nevyšel. Porážka s Baníkem 1:2...

Ty žlutej vietnamčíku, zalez, křičel podle napadeného inspektor ČOI

Šon Chung, kterého měl napadnout inspektor České obchodní inspekce v...

Jindřichohradecký okresní soud řeší dubnové napadení vietnamského obchodníka. Inspektor České obchodní inspekce (ČOI)...

Další z rubriky

Opilý pár se motal ve vozovce, kolem jezdily dvě děti na koloběžkách

Ilustrační snímek

Podnapilá dvojice se v sobotu večer pohybovala po silnici v Okružní ulici v Českých Budějovicích se dvěma malými dětmi....

Jihočeská policie má novou zbraň na chuligány, ochromí je zvukem

Systém lze používat v otevřeném i uzavřeném prostoru. Na snímku ho předvádí...

Prvních pár sekund může znít jako roztomilá píšťalka. Když však tenhle přístroj spustí naplno, někomu se udělá špatně,...

Diváci v Campu Q vybírali tři mimozešťany, kteří mohli do světa lidí

Do představení se aktivně zapojovali i diváci.

Unikátní představení Camp Q, ve kterém účinkuje na sto herců, ale aktivně se zapojují i diváci, oživilo po dva večery...

Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.

Najdete na iDNES.cz