Rodina žije rušným pracovním i společenským životem mezi Bratislavou a Vídní. Má hodně přátel, příbuzných a zvyk trávit volné dny v domě hlídaném lužním lesem.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Home.
„Ležatou“ architekturu jejich domu zdůrazňuje vodorovný dřevěný obklad. Zasklenými stěnami pozorují vodní hladinu a těší se výhledy na přírodní scenérii břehů dunajského ramene.
Kdy vyhovuje jednoduchá forma
Chata stojí v lesním porostu necelé desetiletí. Její dřevěný obklad a i ona sama časem dozrály do prostředí na břehu řeky. Stromy a řeka jsou proměnlivé, přírodní scenérie kouzelná, střídání intenzity světla a barevných odstínů modré a zelené se zde neomrzí.
Manželé nechtěli architekturou chaty zastínit podobu prostředí, které je zlákalo ke stavbě. Na domě neměly být zbytečné odskoky, šikminy a už vůbec ne stylizace. K prostému tvaru a vodorovným liniím si vybrali přírodní materiály. Povrchům tak přisoudili barevnost příbuznou řece a lužnímu lesu.
Dům zpočátku překvapil sousedy a známé jednoduchou formou a přímočarou architekturou. Potom většina z nich uznala, že přírodní materiály polidštily hranatost domu.
Místnosti jsou plné světla a velké zasklené stěny odrážejí takový kus okolní přírody, že ta jakoby domem prostupovala, přijímala jej za svůj. Interiér chaty se výhledy otevřel řece.
S vodou s respektem
Majitelé stavěli na nesoudržném podloží, na místě, kde se voda z řeky bez výstrahy v nepravidelných intervalech vylévá. Byl to dobrý důvod, aby stavbu založili na sloupech, které přenášejí zatížení z konstrukce domu na piloty. Takovéto základy má v okolí jen málo starších domů. Po každé velké vodě se jejich obyvatelé znovu trápí s odstraňováním škod.
Chatě na betonových nožkách voda při poslední povodni jen zlehka „lízla břicho“. To má zdvižené nad hladinou rozvodněné řeky o více než půl metru. Pro měnící se podmínky v podloží bylo třeba rozhodnout, zda sloupy budou masivnější, nebo se obytné místnosti ocitnou na více tenčích nosných obutých do pilot.
Teplo se přivádí krbem a podlahovým topením, které nenarušuje vzhled interiéru.
„Sloupů máme více. Takto nemusely být masivní a celá konstrukce působí odlehčeně. Dbalo se na to, aby uspořádání sloupů nepřekáželo při parkování auta a člunu. Jednu malou místnost přeci jen v přízemí máme. Odkládáme si v ní vodácké potřeby, je tam i prostor pro dílnu,“ vysvětluje majitelka.
„Konstrukčně jsme museli začít na pilířích až ve výšce dva a půl metru. Pokud bychom chtěli přidat ještě zešikmenou střechu, dostali bychom se s domem minimálně do devítimetrové výšky. Nechtěli jsme, aby dům trčel. Kraj je tu rovinatý, proto sem patří jednoduchá a funkční architektura,“ vysvětluje Mag. Art. Andrea Očková, architektka a designérka, která dům navrhla.
Terasu obklopují tři obvodové stěny domu. Z ní se sestupuje jedním schodištěm do zahrady přímo pod hlavní částí obytné zóny nebo druhým schodištěm k vstupu na pozemek.
Obvodové zdivo je z cihly, na površích se střídá břidlice, dub a akát. „Akátové dřevo, které se použilo na vnějších obkladech, je v našich podmínkách přirozené. Roste u nás. Navíc se dobře snáší s vlhkem a vodou. Nechtěli jsme vnášet do našeho prostředí cizokrajné dřeviny,“ dodává architektka Očková.
Společensky a otevřeně
Kolem jídelního stolu se rozehrála dispozice kuchyně s ostrůvkem. „Rozmístění obývacího nábytku se soustředilo mezi výhledem na řeku a krbem ve středu místnosti,“ potvrdili manželé, kteří se od začátku těšili na velký prosvětlený prostor. Jídelna, kuchyně a obývací pokoj se už v návrhu spojily do uceleného interiéru.
Architektka obohatila společenskou zónu i o možnost rozšíření o další místnost: „V ložnici stačí odtáhnout posuvné dveře a stane se součástí celého prostoru. Středobodem interiéru jsou přírodní živly: oheň i voda jsou přítomny stejně jako obraz úrodné země a čistého vzduchu. Na krb vidíme z každého místa obytného prostoru, dokonce i z ložnice.“
Stavbu domu na pilotách hodnotí takto: „Neexistuje prostor lepší nebo horší, existuje jen lepší nebo horší řešení. Motivují mě prostory, které bych zařadila do kategorie složité. Přivedou mě k řešením, která posunou moji tvorbu o kus dále.“
Při zařizování zvítězil názor, že nejlepším nábytkovým kusem je samotný dům, a tak si majitelé dali záležet na výběru podlah, dlažeb, obkladů a nátěrů. Přírodními materiály, zejména kamenem a dřevem, se zde zařizovalo s vkusem a bez zbytečných excesů.
Autorka stavby a interiéruMag. Art. Andrea Očková Rodačka z Košic vystudovala na TU v Košicích Fakultu designu, později Univerzitu užitého umění ve Vídni u prof. Paola Pivy. V roce 1998 si založila ateliér architektury a interiérového designu Signed by Andrea Ocko. V současnosti působí ve Vídni. |
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Home.
