Prkno k prknu dosedlo stejně důsledně na rozích, stejně jako na ostěních oken a dveří. Je vidět, že někomu záleželo na tom, aby přirozené křivky okrajů prken plynule přecházely do všech ploch. Tvar domu jakoby ve své „dvojitosti“ následoval dvojici borovic, která zde vyrostla roky před ním.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Home.
Jedna část stavby zdvíhá svou střechu k jihu, druhá pultovou střechou kopíruje sklon svahu. Obě části domu jsou si podobné dřevěným pláštěm, ale jejich vnitřek má jinou historii, postavili jej totiž na jiných základech. Tam, kde se dům zasklením otevírá k jihu a poschodí svým přesahem stíní budoucí terasu, stálo předtím přízemí podsklepené zděné chaty podobné té, co dosud stojí níže.
Lesní chodníčky
Nyní, když si stále více lidí rozmýšlí, zda vůbec kupovat nemovitost, nebo se pouštět do stavby nové, jeví se zkušenost mladého páru z Borinky jako dobrý způsob pro vybudování vlastního soukromí. Ona i on vyrostli v rodinných domech a blízkost lesa byla pro ně samozřejmá. Přestavět si chatku na dům, k němuž vedou jen lesní chodníčky a cesta pro jedno auto, znamenalo zapomenout na větší mechanismy a jednoduchý dovoz stavebního materiálu.
Zpočátku nenáročně se jevící přestavba chatky s původním rozpočtem do půl milionu korun se zakrátko dostala do nečekaných obrátek v nelehkém terénu, imaginárním i reálném. Rozhodnout o vhodném návrhu a v co nejkratší době zajistit všechna úřední povolení a domyslet logistiku dopravy materiálu po strmé lesní cestě chtělo kus odvahy.
Ale nejdůležitější změna nastala ve chvíli, když se domácí radili s architektem Danem Kubišem. Poznali už jeho soukromí v dřevostavbě, kterou si postavil také v Borince. Líbilo se jim v ní, a tak věřili, že jejich chatka se jen zlehka rozroste v podobném duchu díky „dřevopřístavbě“.
„Původně jsme hledali něco k pronájmu, nakonec jsme našli chatku na prodej. Její obhlídka nám trvala dvě a půl hodiny a to byl signál, že se nám místo líbí. Viděli jsme se už, jak bydlíme v chatce přestavěné ve srubovém stylu se sedlovou střechou. Aby nám náš nápad někdo kompetentní schválil, oslovili jsme Danyho. Nebo on oslovil nás?! Už nevím,“ směje se majitel.
Architekt pobaveně doplňuje: „Nanominoval jsem se jim. Chtěli posoudit a zhodnotit situaci, tak jsem donesl rovnou projekt. A ten se jim vůbec nelíbil.“ „Ošklivé to bylo,“ přidává nyní už spokojený obyvatel „chatodomu“.
Fotogalerie |
„Danyho návrh byl na nás strašně futuristický. Nechali jsme se ukecat, ačkoliv potom jsme ještě se ženou vymýšleli udělat aspoň přesahy střechy. Dany nás zrušil s tím, že takový přesah se nikomu nelíbí, a jak se může líbit nám. Než jsem se stačil ohradit, roztrhal papír, se kterým jsem za ním přišel, a bylo vyřízeno.“
Mezitím udělali malý průzkum: „Ukázali jsme ten samý návrh s přesahy i bez přesahů střechy vzorku lidí z našeho okolí a vyhrál ten od Danyho.“
Jak se z chaty dělá dům
„Izolaci z minerální vlny a stavební dřevo jsme nakoupili ještě před podáním stavebního povolení. Papírování se vyřizovalo průběžně. Nejprve jsme si podali žádost o výměnu střešní krytiny. Abychom stihli hlavní práce ještě do začátku zimy, pustili jsme se do bagrování. Vykopali jsme zeminu na základy přistavěné části. Potom se z původního objektu shodila střecha. Po obnažení zdí jsme zjistili, že chatu kdysi zdili z všeličeho,“ vzpomíná majitel.
Zatímco na původní zdi se přistavovalo dřevěné poschodí, dělaly se i základy na přístavbu. Když se dobetonovalo, začala růst dřevěná konstrukce přístavby. Tepelnou izolaci a izolaci proti vlhkosti použili v podobné verzi na podlahy i střechu. „Od té doby, co jsme viděli plány, tušili jsme, jak velké to bude, ale skutečný objem stavby se ukazoval až postupně,“ vzpomínají majitelé.
Útulná překližka
Na zápraží hrabe tlapkami fenka, raduje se z návštěvy. Architekta má už za štamgasta. Vešli jsme do chodby, jejíž jednu celou stěnu zaplňuje šatník.
„Měl být o něco mělčí, ale rodina potřebovala více úložného prostoru. Dali jsme pozor, aby chodbu příliš nezaplnil. Rozmístění nábytku, dispozice místností, rozdělení domu na denní a noční zónu se objevily už v mém prvním návrhu. Je to samozřejmé, pro lidi praktické, umějí si tak lépe představit své bydlení, funkčnost prostoru,“ vysvětluje architekt.
Jižně orientovaná kuchyň dýchá ve stínu borovic. Linka s bílými čely se elegantně vymanila z dřevěné nálady stěn, podlahy a stromů za oknem. V zimě sem zasvítí nízké slunce a příjemně prohřeje interiér. V létě zase díky borovicím nepotřebuje speciální stínění.
Komoda v obývací části a skříň v ložnici jsou stoleté zrekonstruované kusy kamarádem Lojzou. Rustikálně laděnou jídelnu si koupili, kuchyňskou linku, skříňkovou sestavu pod schodištěm a další kousky vyrobil sám majitel.
„Za nábytek jsme až tak neušetřili, když si spočítám práci a přírodní dřevo ošetřené přírodními oleji, nemůže mi to v porovnání s levným laminátem vyjít levněji. Vypadalo to, že aspoň s dubovou překližkou něco ušetříme, ale podlahu jsme dělali nadvakrát. Poprvé, když jsme už měli položenou jeden a půl místnosti, se podlaha vzdula. Nakonec jsme vytrhali už položená prkna a začali znova. Předtím jsme museli zbrousit z překližky lepidlo a vybrousit podlahu od penetráku. Cenu navýšila i skutečnost, že náš dům má některé originální prvky a já jsem na takovémto typu stavby poprvé,“ dokresluje naši představu majitel.
Malou zvláštností je, že domácí zachovali nevelkou původní koupelnu v přízemí, která jim sloužila ještě během přestavby. V denní zóně v přízemí se však zařizovalo nanovo.
Bez zábradlí
Noční část skládající se z dětského pokoje a ložnice rodičů je v patře. I zde majitelé zůstali věrní jednoduchosti a účelnosti.
Společenská místnost v přízemí působí velkoryse. Její objem ohraničený dubovou podlahou, obkladem z překližky a trojsklem rozměrných výplní francouzských oken se volně zdvihá přes dvě podlaží nové přístavby.
Schodišťové rameno vyskládané ze samonosných stupňů z masivu se stalo výrazným funkčním a dekorativním prvkem tohoto prostoru. „Smrkové dřevo masivních stupňů ještě pracuje, nějaký čas potrvá, než se úplně dotvaruje. Mysleli jsme na to, schody můžeme dotáhnout, provést korekce,“ říká majitel.
Ke schodišti mělo být i zábradlí, ale domácí se se žádným neuměli ztotožnit, a tak měsíc trénovali syna Martinka, jak chodit bezpečně u stěny, když schází nebo vystupuje po schodech. Už je vymyšleno i jejich podsvícení.
Dlouho přemýšleli, zda nechají prostor s galerií na poschodí otevřený. Spíš potřebovali další samostatnou místnost, ale březové překližky na stěnách a dubové na podlaze, úžasné světlo otevřeného prostoru a výhledy do zahrady i lesa vytvořily příjemnou atmosféru. Čas jako by zde ztratil svůj význam.
Konstrukce a materiály
Jde o sendvičovou dřevostavbu s difuzně otevřenou skladbou obvodových stěn. V interiéru se na stěnách i podhledech použily dřevovláknité desky, dokonce i tam, kde se omítalo (majitel nemá rád sádrokarton), a to i přes varování architekta, že omítat dřevěné povrchy bude pracnější a finančně náročnější.
Jídelnímu koutu ve velkoryse zaskleném prostoru dominuje rustikálně „střihnutý“ stůl a židle. V takto prosvětlené místnosti množství dřevěných prvků nezatěžuje.
„Jsem rád, že u tak velkých ploch OSB desek a stropu nejsou v omítce vidět žádné praskliny. Naštěstí, překližky a OSB desky jsou rozměrově stálé, jen ve spojích může nastat posun. Použila se přírodní lepidla, všechny plochy interiéru i exteriéru se natíraly přírodním olejem, nepoužila se žádná syntetika,“ popisuje majitel.
Původní i přistavěná část vznikaly jako konstrukčně samostatné celky. Architektura dostavby je i v interiéru hmotově odlišná. „Dům konstrukčně splňuje parametry pasivního bydlení. Cílem bylo postavit co nejúspornější stavbu. Tepelné čerpadlo a ani výměníky zde zatím nejsou, ačkoliv projekt to umožňoval. Dotažení domu do pasivního standardu je pro majitele otázka času. Vědí, že kontrolované větrání přeci jen poskytuje větší komfort,“ tvrdí architekt.
„Na přestavbu si majitelé vyčlenili půl milionu korun. Nevyšlo to, rozpočet narostl až na 1 300 000 korun. Nikdy bych už nestavěl v tak nepřístupném terénu. Stavba se tím značně prodražila,“ konstatuje architekt.
Přes časté předsudky není otevírání oken v rozporu s pasivním bydlením, ačkoliv tehdy jde systém v podstatě zbytečně.
„Pasivní bydlení oceníme při velkých rozdílech mezi vnějšími a vnitřními teplotami, protože tento systém umí zabezpečit stálý přísun čerstvého vzduchu v požadované teplotě. Když domácí dokončí technologie, vzduchotechniku potáhneme tak, že bude v prostoru přiznaná. Tento interiér to v pohodě snese, bude to cool,“ tvrdí Daniel Kubiš.
A co k tomu dodává majitel? „Za mechanismy jsme sice ušetřili, ale vožení a nošení stavebního materiálu nás stálo hodně energie a financí. Přestavba trvala šest měsíců, z nichž nám třetinu času vzal přesun materiálu. Nejprve se složil na parkovišti ve Stupavě a odsud jsme ho po trochách vyváželi na 2,5 metru dlouhém vozíku. Takto se na staveniště dostal i osm a půl metrový hranol na konstrukci celodřevěné střechy. Celkem se převezlo 130 tun včetně sutě na vozíku s nosností 600 kg.“
Autor stavbyIng. arch. Daniel Kubiš S individuální samostatnou tvořivou činností se seznámil už během studia na Fakultě architektury STU v Bratislavě. Bezprostředně po ukončení vysokoškolského studia založil architektonický ateliér KubisArchitekti. Ten s malými změnami nepřetržitě funguje a produkuje autorská, inovativní, účelná a estetická řešení. Ateliér se zaměřuje na komplexní projekci v oblasti individuální výstavby převážně rodinných domů. Místo působení sahá ve výrazné míře i za hranice Slovenska. Postupem času a hlavně z vlastního přesvědčení se ateliér specializovaně zaměřuje na trvale udržitelnou architekturu zastoupenou stavbami s co nejnižší energetickou náročností a stavěnou z přírodních materiálů. |
