Brněnský vodojem připomíná podzemní katedrálu, roky do něj nikdo nevkročil

Až do tohoto týdne byl tento podzemní prostor naprostou záhadou. Do cihlového vodojemu z konce 19. století, druhého nejstaršího ze tří pod Žlutým kopcem v Brně, dlouhé roky nevkročil žádný člověk. Alespoň oficiálně. Nyní do něj dostali možnost nahlédnout redaktorka s fotografem MF DNES.

Dokonce i největší znalec a propagátor brněnského podzemí Aleš Svoboda ho znal jen ze starých fotek.

„Z nějakého důvodu se tam nebylo možné dostat, takže nikdo neví, jaký je tam vstup,“ upozornil Svoboda před průzkumnou výpravou, jíž jsem se zúčastnila jako redaktorka MF DNES. Pozvání přijal i ředitel nedaleké hvězdárny a senátor Jiří Dušek (zvolený za ANO) či známý speleolog a fotograf Richard Bouda. „Vezměte si raději něco, co můžete umazat, a baterku,“ poradil.

Cestu do neznámého podzemí zorganizoval náměstek brněnské primátorky Jiří Oliva (ČSSD), který by rád unikátní brněnské vodojemy z přelomu 19. a 20. století otevřel návštěvníkům. Ke dvěma největším architektonickým skvostům Brna – vile Tugendhat a Labyrintu pod Zelným trhem, které v minulém roce navštívilo zhruba sto tisíc lidí – by tak rád přidal ještě třetí.

Vchod do tajemné říše jako vystřižené z fantasy filmů je ukrytý v malém nenápadném domku. Najdeme tu vylomený zámek. „Je to čerstvé. Ještě minulý týden byly zámky v pořádku,“ informuje úřednice z magistrátu, která nese klíče.

V místnosti o rozměrech zhruba 4x2,5 metru trčí z podlahy tři velké kovové „volanty“, které sloužily na spouštění a zastavování vody. V levém rohu se krčí malý poklop. Svoboda ho odkryje a posvítí do černé hlubiny, do níž vede železný žebřík zkrabatělý rzí. „Snad alespoň drží ve stěně,“ zadoufám.

Stavaři odvedli prvotřídní dílo

Svoboda leze jako první a opatrně zkouší jednotlivé stupně. „Můžete jít, ale dobře se držte oběma rukama. A chybí poslední šprušle, takže musíte udělat krok doprava. Ale to nebude problém, já vám budu říkat,“ ozývá se z hloubky. 

Nadechnu se a spouštím se dovnitř. Pode mnou je víc než sedm metrů prázdnoty. Ještě poslední stupínek, zhoupnutí doprava a jsem dole. A i když vidím jen kousek před sebe, ohromením vydechnu.

Záhada starého vodojemu. Zachytil snímek vlhkou skvrnu, nebo ducha?

Pravidelné šestimetrové sloupy se stupňovitým patkami podpírají strop jako v katedrále. Podlaha je rovná – sice různě zbarvená, ale bez trhlin. Vzduch je překvapivě svěží a kromě místa pod poklopem nevidím ani žádný prach. Postupně po žebříku slézají i ostatní, techniku spouštějí po laně.

„Jsem nadšený,“ neskrývá Svoboda. Podle něj není divu, že je vodojem i po téměř 150 letech tak zachovaný. „Stavaři museli odvést prvotřídní dílo, proto je to také technická památka. Použili pálené cihly, které vydrží vlhkost, mráz, prostě cokoliv. Když se podíváte, jak zařezávají ty stěny, nemám strach, že by tu staticky bylo něco v nepořádku. To začernalé je plíseň, která se ale vyskytuje v každém sklepě. V době provozu se pravidelně čistila,“ popisuje Svoboda.

Žíznivé kořeny

Část sloupů a stěn vypadá jako pokrytá krajkou. „To jsou kořeny, které se domáhají vlhkosti. Najdou skupinku ve spáře a snaží se sem dostat. Zatím to nevadí, ale za dvacet nebo třicet let by to mohl být problém, takže je třeba to nějak ošetřit,“ vysvětluje Svoboda.

Následně se skupinka schází k improvizovanému brífinku. „Budu usilovat o to, aby město zpřístupnilo všechny tři vodojemy, byl by to obrovský tahák,“ oznamuje Oliva.

Podle něj by to mohlo stát mezi 10 až 20 miliony korun, všechny úpravy by však museli schválit památkáři. „Jde o tři rozdílné prostory. Ten vylitý betonem by se hodil na výstavy, nejstarší cihlový by se dal napustit částečně vodou, ve které by se odrážely klenby. A tento třetí bych nechal osvětlený jen částečně, ať si ho lidé s lucerničkami objevují,“ nastiňuje Oliva.

Do projektu by chtěl zapojit i ředitele hvězdárny Duška. „Spolupracujeme s brněnskými Vizuály, kteří nám například nasvítili měsíc na Kraví hoře. Dovedu si představit, že by se tu vyřádili a udělali by to hezky. Ani to nejsou drahé věci. Ale jsem tu poprvé, takže to beru spíš jako exkurzi,“ poznamenal Dušek.

Podle Olivy by se daly vodojemy zprovoznit do dvou let a investice by se rychle vrátila. „Doufám, že až pominou omezení kvůli koronaviru, uspořádáme Den otevřených dveří a ukážeme lidem alespoň ten nejstarší vodojem, do kterého město už postavilo nový vstup,“ přeje si Oliva.

Podzemní vodojemy pod Žlutým kopcem

Do roku 1997 sloužily vodojemy k zásobování Brňanů pitnou vodou. Dva jsou cihlové a jeden z betonu, všechny jsou památkově chráněné.
První vodojem z let 1869 až 1872 o vnitřních rozměrech 45×45 metrů a hloubce 6 metrů je vyzděný pálenými červenými cihlami. Druhý vodojem z let 1896 až 1900 tvoří obdobná nádrž o rozměrech 45×70 metrů. Třetí vodojem z 20. let 20. století je tvořen dvěma betonovými nádržemi s rozměry 30×35 a 30×45 metrů s hloubkou přes 5 metrů.
Město by vodojemy rádo postupně zpřístupnilo a v technickém domku vybudovalo kavárnu se zázemím pro průvodce. Úpravy přijdou odhadem na 10 až 20 milionů korun a mohly by trvat dva roky. Už loni se vybudoval nový vstup do nejstaršího vodojemu za 2,8 milionu.