Ten dostal na starost expozici věnující se Československu a České republice. „Česká stopa je velmi hluboká. Ke kosmickému výzkumu nepřispívají jen české vědecké ústavy, ale i průmyslové podniky. Jsou zde české výrobky, které se do vesmíru teprve podívají,“ podotýká Toufar.
Jakou roli hraje v kosmickém výzkumu Brno?
Lidé si mohou myslet, že centrem českého kosmického výzkumu je Praha. Ta je skutečně hodně zaměřená na vědecký výzkum, ale tady na Moravě jde především o kosmický průmysl, kdy podniky vyrábějí elektroniku a další mechanické přístroje. I pro mě bylo překvapením, že je tento druh průmyslu především tady. Jen v Brně je asi pět firem, které se velmi intenzivně podílí na kosmických projektech. Na tom je velmi zajímavá ještě jedna věc: výroba součástek pro kosmický výzkum je nesmírně náročná. Je podle mě více náročná, než nejnáročnější vojenské programy. Ale Morava do toho i tak velmi razantně nastoupila.
V březnu svou pobočku v podobě podnikatelského inkubátoru otevřela v Brně také Evropská vesmírná agentura – ESA. Je to jen logický vývoj?
Přesně tak, bylo logické, že ESA do Brna přišla. Brno bylo totiž vždy město vyspělého průmyslu a takové instituce, které nabízí možnosti rozvoje a inovací, skutečně do města patří.
Je tedy Brno vidět na evropské mapě kosmického průmyslu?
Samozřejmě je vidět, ale takto se to většinou nevnímá. Nepodílí se to či ono město, ale my jako Česká republika. Někteří lidé mluví velmi pejorativně o našem průmyslu, že všechno ze zahraničí se blyští více než naše. Na to chci říci, že firma, která získá nejenom vědecko-výzkumný program, ale průmyslové zakázky pro kosmické výrobky, si může dát visačku nejvyšší špičkové kvality.
Pavel Toufar
|
Na co by se měly firmy v kosmickém průmyslu zaměřit?
To záleží na nich, jak se jejich výrobky uplatní. Samy nejlépe vědí, do jakých oblastí se zaměřit, v čem jsou dobré. Když dělají opravdu špičkovou kvalitu, tak se jim to vrací a já bych jim přál co nejvíce zakázek. V Praze vyrobili vynikající přístroj, ale nakonec do vesmíru neletěl, protože Američané chtěli vlastní. Přestože byl ten jejich těžší.
Zaznamenal jsem, že v Brně není jen tento kosmický průmysl, ale vědci analyzují sesbíraná data, která mohou pomoci například v odvětví typickém pro jižní Moravu – v zemědělství. Co vše nám vesmírné technologie přináší do života na Zemi?
Klasicky to vidíme u meteorologie, kdy sledovací družice snímkují Zemi. Můžeme ale sledovat díky nim erozi krajiny, její vysoušení, proces zrání plodin, výskyt škůdců, můžeme pomocí družic řídit traktory na rozsáhlých pozemcích, aby orba nebo ošetřování v zemědělství bylo efektivní. Z 30. dubna, kdy se pálí Čarodějnice, máme ze satelitů díky termokameře snímky na kterých je vidět, kde hořely ohně nejvíce, což bylo v Německu.
Letos je to už také 40 let, co byl ve vesmíru náš první a zatím poslední kosmonaut. Věříte, že bude mít v budoucnu následovníka?
To není otázka víry. Jsme součástí ESA, takže každý občan České republiky se může přihlásit do výběrového řízení, jakmile bude vyhlášeno. Teď se očekává, že by mělo být další kolem roku 2020, teď je zatím tým naplněn. Přece jen ale dostávají přednost státy, které dávají více peněz. Dominantní jsou Němci nebo Italové.
Není to škoda, když má Česká republika v kosmickém výzkumu své místo?
Pokud bude mít člověk projekt, který zaujme výběrovou komisi a bude na tom zdravotně dobře, tak může uspět. Všechno, co se u nás vyrobí, může ve vesmíru vyzkoušet někdo jiný. Tyto přístroje ale dělají dobré jméno českému průmyslu.
Výstava nabízí části raket, měsíční vozítka i stanici MirVýstava Cosmos Discovery, která na brněnském výstavišti potrvá až do 2. září, není jen prohlídkou informačních panelů a fotografií včetně například známého snímku Lajky. Řadu milníků v dobývání vesmíru zachycují exponáty, které kvůli utajení technologií nesměly být dlouho zveřejněny. Jedním z nich je originální tryska americké rakety Saturn V, která dopravila loď Apollo na Měsíc. Návštěvníci uvidí i originální část řídicího střediska v Houstonu, dva původní kontrolní pulty, jeden z nich právě z programu Apollo. Na pultech dodnes zůstaly originální nálepky od letových kontrolorů. „Chceme vzít návštěvníky do vesmíru. Ukázat jim nejen technické detaily, ale pozvat je na palubu kosmických lodí a raketoplánů, tak aby výstava zaujala fanoušky a odborníky, ale i rodiny s dětmi,“ uvedla Květa Havelková, zástupce pořadatelské agentury JVS Group. Lidé se tak projdou kokpitem raketoplánu, nebo maketou stanice Mir, která je netypicky nakloněná vlevo, zatímco podlaha je rovná. Odlišné informace nedokáže lidský mozek zpracovat a když člověk uvnitř stojí, může zažít pocit, jaký má kosmonaut, když se dostane do stavu beztíže. Vystavené jsou i družice, vesmírné prototypy sond, které přistály na Měsíci, jako je Luna či pojízdný Lunochod, ale také už legendární vozítko z Marsu s názvem Opportunity, jež rudou planetu brázdí od roku 2004 dodnes. Původní mise byla přitom plánovaná na tři měsíce. |
Vy sám jste se v minulosti osobně účastnil několika experimentů zkoumání sociální izolace. Jaké to bylo?
Na tom mám dokonce jednu vzpomínku spojenou s Moravou, když jsem byl účastníkem experimentu v Tišnově. Tehdy se kromě vztahů mezi členy posádky při izolaci zkoumala také přeprava zvířat, která by sloužila jako strava pro posádku. V Brně přemýšleli, jak vzít do vesmíru slepici. Má totiž peří, které odpadává a může v raketě způsobit problémy, ať už v přístrojích nebo tím, že je člověk vdechne. A podařilo se vyšlechtit slepici naháče. Vypadala jako oškubaná slepice, ale živá. Postupem času se ale od možnosti přepravy zvířat opustilo, protože by to byla velká zátěž mít je na palubě.
Když se podíváte na celou kosmickou výstavu, co vnímáte jako její největší klenot?
To je těžká otázka, protože já ocením některé věci, které běžného návštěvníka nezaujmou. Nicméně je zde jeden artefakt, o němž si laik na první pohled bude myslet, že je to něco ze skládky starého železa. Jakmile si však přečte popisek, okamžitě zjistí, jak je to významné. Je to totiž zbytek jednoho z motorů rakety Saturn V, která jako první přistála na Měsíci. Na dně oceánu motory ležely desítek let, než se vylovily. Pro mě je to úžasný unikát a jsem rád, že ho Američané vůbec zapůjčili. Opravdu to není napodobenina, ale originál. Na výstavě je ale řada unikátních věcí.
