V nejnižších patrech Moravské zemské knihovny to voní knihami. Ticho studoven tam ale nehledejte. Neustále tu bzučí výkonné skenery, které převádějí stránky tištěných knih i časopisů do digitální podoby.
Knihovna na digitalizaci spolupracuje s Národní knihovnou v Praze. "Během dvou let bychom měli naskenovat 26 milionů stránek," potvrdil koordinátor projektu za Moravskou zemskou knihovnu Petr Žabička.
V Brně digitalizují českou literaturu, případně i cizojazyčnou vydanou u nás. "S převáděním do elektronické podoby jsme začali už v 60. letech, tehdy se ale stránky fotily na mikrofilm," vzpomíná Věra Jelínková, která knihy pro skenování připravuje.
U ní a její kolegyně celý proces začíná. Musí zkontrolovat, jestli konkrétní titul už v registru digitalizace je a zda ho knihovna vůbec má. Pokud kniha v registru není, je potřeba ji tam dostat.
Hřbet pryč, listy do stroje
Výtisky, které má knihovna k dispozici víckrát, čeká takzvaná destruktivní digitalizace, při které jim knihaři uříznou desky a hřbet.
Zůstanou jednotlivé listy, které stroj, zaměstnanci nazývaný kanon, rychle naskenuje. Jde o dokumentový skener, který dokáže ve velké rychlosti vyfotit stránky textu.
Právě na tento typ digitalizace shání knihovna od lidí vyřazené knížky - ze skeneru totiž putují do sběru, jejich opětovné svázání by bylo drahé. Výtisky pro tento účel mohou dárci nosit na vrátnici knihovny.
Šetrnější způsob představuje ruční digitalizace, se kterou zaměstnancům pomáhají skenovací roboti.
Ti zvládnou jednotlivé stránky knihy sami otáčet a lidské pomocníky potřebují hlavně v případě poškozených nebo starých textů, které se díky ohnutým rohům nebo pomačkaným stránkám ve stroji zasekávají. Nedojde tak k jejich poničení a digitalizace se dočkají i tituly, u nichž má knihovna pouze jeden výtisk.
