Nemění se to ani v době, kdy se oba tábory střetávají v boji o extraligový titul.
„Bylo mým přáním, aby ve finále byla Kometa proti Třinci. Moje srdce patří tam, kde je můj muž, to je jasné. Fandí mu i moje rodina,“ usmívá se žena, jejíž kořeny jsou v Třinci a blízkém okolí hluboce zapuštěné. Na střední školu chodila v Třinci o jeden ročník níž než Jiří Polanský, útočník Ocelářů.
„Na obchodku tehdy chodilo asi šedesát procent hokejistů. Letmo se znám s Jirkou Polanským i s jeho bratrem. Pár zápasů jsem v té době za sezonu viděla,“ ohlíží se.
Pořádně ale začala hokej sledovat až po Čiliakově boku. „Nejsem vyloženě hokejový blázen, všeho s mírou, ale sleduji každý Markův zápas. Nevydržím se nedívat. A jsem strašně nervózní, když hraje,“ přiznává.
S hvězdou Komety se seznámila v době jeho začátků, kdy už patřil do brněnské juniorky a snažil se prosadit na hostování v Šumperku. „Naše první rande bylo zajímavé,“ vzpomíná zvesela. „Domluvili jsme se, že se sejdeme, ale já jsem omylem místo do Šumperku zamířila do Šternberku. Jen jsem si pomyslela: to nám to pěkně začíná,“ líčí někdejší příhodu.
Díky bohu, že jsi v brance, říká svému vyvolenému
Magnetismus tehdy zafungoval. Taťana od té doby s Čiliakem prošla působeními na Slovensku v Senici a v Nitře, v Česku v Třebíči a ve Znojmě a nyní jsou stabilně usazení v Brně, kde vychovávají šestiletou dcerku a tříletého synka. Obě děti prošly mateřskou školou Kometka, na zápasech taťkovi drží palce.
„Elliska už vnímá všechno. Křičí, fandí, pozná hráče, rozlišuje soupeře... je blázen do hokeje, před rokem byla na ledě s pohárem. Malý Aleck už nám říkal, že letos by chtěl pohár taky držet,“ líčí Taťana.
Přiznává, že o Čiliaka mívá při zápasech strach. „Pořád. Obdivuji manželky útočníků nebo obránců, jimž pořád hrozí zranění, zlomení nosu nebo jiné úrazy. Říkám Markovi: díky bohu, že jsi v brance,“ neskrývá a pro jistotu klepe na dřevěný stůl, aby se od ní štěstí neodklonilo.
Na slovenském pohodáři hned mezi dveřmi pozná, jak se mu při zápase dařilo. „Nedává emoce tolik najevo, pořád je to jen hra, nejde o život. Ale poznám na něm, kdy to mohlo být lepší. Prohry ho mrzí. To je přirozené. Pak si řekne, když se o hokeji nechce bavit. Jsou dny, kdy slovo hokej vůbec nepadne,“ říká o rodinných zvyklostech paní domu.
„Vím, že žijeme Markův život“
S jídelníčkem si naopak lámat hlavu nemusí. „Marek sní všechno, co je připravené, ať je to maso, rýže, těstoviny, nebo salát. Není vybíravý,“ oceňuje.
Ví, čím opoře Komety udělá radost. „Když má klid,“ vyhrkne a rozesměje se.
„Vím, že žijeme Markův život. Je nezbytně nutné, aby měl svůj klid na odpočinek a na soustředění. Když si jde před zápasem lehnout, jdeme s dětmi ven. Pak se zase s rodinou po zápase odreaguje. Rádi zajdeme do zábavních dětských center. Kontakt s rodinou je pro Marka důležitý,“ popisuje.
S rodinou v Třinci je stále v kontaktu. Nyní se do debat často přidává i společné hokejové finále. Vlastně jen Taťanin mladší bratr má těžkou hlavu z toho, na čí stranu se přiklonit.
„Má k Markovi hrozně hezký vztah, díky němu je brankářem. Ale... chytá za Třinec. Je to Ocelář. Takže u něho je fandění tak napůl,“ dodává Taťana. Žena, která stojí za Markem Čiliakem.
