Malý Daník Seidl byl před rokem tak nadšený titulem brněnské Komety, že poslal Liboru Zábranskému 40 korun. Šéfa Komety to nadchlo natolik, že Daníka osobně navštívil a vzal ho na na první zápas letošní sezony.
Na pohled nesourodá trojice dětí hraje na silnici před rodinným domem v Chudčicích nedaleko Brna hokej. Křídou mají na zemi namalované branky a brankoviště, místo puku se honí za míčkem.
Na buly chodí v chumlu, hrají všichni proti všem: pětiletý Dan, osmiletá Nela a desetiletý Tomáš Seidlovi. Kulisy zápasu možná znáte, povědomý by vám měl být i nejmladší z aktérů. Malý Daník byl před rokem tak nadšený titulem brněnské Komety, že vzal dvě dvacetikoruny a poslal je Liboru Zábranskému jako výraz díků.
Šéfa Komety gratulace vzala za srdce natolik, že Daníka osobně navštívil s Masarykovým pohárem, přivezl mu kupu dárků a pozval ho na stadion, kde s ním prošel šatnu. Následně Daník v dětské velikosti dresu Komety s číslem 10 vhazoval čestné buly prvního domácího zápasu sezony proti Třinci.
Po sedmi měsících, na konci sezony a po zisku dalšího titulu, Daník v dresu Martina Erata buší do míčku před domem, hraje si na stolním hokeji od Zábranského a na ledničce v domě je magnetkami přichycený obrázek, na němž namaloval brněnské hráče Jana Hrušku a Jana Štencla.
O tahounovi týmu Eratovi jeho maminka zdvořile mluví jako o „panu Eratovi“ a po očku vyhlíží, kam se schovala dcera Nela, která dokonce z nadšení z Komety sama začala hrát hokej.
„Mysleli jsme, že ji to brzo pustí, ale Nelča se do toho obula. Vzali jsme děti na nábor nazvaný Pojď hrát hokej a uchytila se,“ říká maminka „hokejové“ rodiny.
To je ten největší dopad loňské pozornosti, která se kolem Daníka strhla. Kometa ho tehdy představila jako čestného sponzora, jeho tvář se objevila v médiích, tleskalo mu vyprodané hlediště DRFG Areny. Po pozvání na úvodní zápas navštívil ještě mikulášskou akci a jel v Kometa expresu na prosincový zápas do Prahy na Spartu.
Na vlastní oči od té doby Kometu neviděl. Fandí jí ale vytrvale, výsledky i statistiky má nastudované. „Zkouší mě z čísel a jmen hráčů, všechno o nich ví,“ směje se paní domu.
Kometu zbožňuje dál, hokejistou už být ale nechce
Hokej chtěl Daník hrát taky, stejně jako sourozenci Nela i Tomáš. Dlouhovlasé Nele zápal vydržel, Tomáše museli trenéři odmítnout pro jeho vyšší věk. Daník se nakonec zaměřil na florbal.
Místo pohádky Máša a medvěd, kterou loni se Zábranským na promítacím plátně sledoval, vyhledává víc pohádky Auta a Letadla.
Vášeň pro Kometu, na rozdíl od záměru postavit se na brusle, mu vydržela.
Na gauči sleduje s celou rodinou pozorně všechny zápasy, od nichž jen v krátkých pauzách odbíhá k jiným hrám. Góly slaví stejně jako diváci přímo na stadionu točením šálou. Tu má často po ruce.
O loňské návštěvě v brněnské hale, kde se dostal i do místnosti s policí plnou mistrovských pohárů, občas mluví dodnes. „Ty poháry někdy maluje. Tam se mu moc líbilo,“ říká jeho maminka. Občas Daník taky kreslí letadlo s logem Komety, což je v jeho očích zřejmě alternativa k vlakovému Kometa expresu.
Logo klubu má nalepené i na okně, kterým kouká ven, když zpoza záclony vyhlíží návštěvu.
„Kromě toho prvního šoku, když pan Zábranský přijel před náš dům, to pro nás bylo celé strašně příjemné. Jenom chlapi od nás z Chudčic byli trochu rozmrzelí, že o návštěvě nevěděli, že by mu přišli pogratulovat,“ ohlíží se Daníkova maminka.
Netuší, jestli se Kometa letos zase ozve. Ale je si jistá, že Daník bude svému klubu fandit dál.
