Skupinka šestnáctiletých studentů se rozhodla, že změní Zastávku u Brna, protože je taková 'nijaká'. Ke svému projektu přemluvili renomovanou konceptuální umělkyni Kateřinu Šedou a Zastávkou to hýbe.
Navíc díky ní už okusili, co je to pracovat pro věhlasné benátské bienále, když vytvářeli prezentaci tchajwanského pavilonu. Teď zase vystavují v Lipsku a už jsou z nich Batežo Ka Mikilu. I v zahraničí Zastávku představují.
"Jejich žádosti jsem upřímně nevěnovala moc pozornosti, takových mi chodí mnoho. Ale zaujal mě ten věk. Kolik čtrnáctiletých dětí se dnes zajímá o změnu svého prostředí a společnosti? Navíc když tam nebydlí, ale dojíždí jen do školy," vysvětluje Šedá, proč před dvěma lety zareagovala na dopis Georgiho Dimitrova a do Zastávky dojela.
Viděla to stejné, co oni - šedé, tranzitní místo bez tradic. Kdysi slavná hornická minulost je dávno pryč. Ale co s tím? Vznikla ručně malovaná mapa Zastávky, která měla najít střed obce. K němu se děti dopracovávaly vyptáváním místních. A dozvěděly se něco neuvěřitelného - z 500 odpovědí vypadlo, že maličká Zastávka má podle svých obyvatel středů 50.
A tak se na jaře ve všech poštovních schránkách objevila černobílá velká mapa pomalovaná červenou. Ta značila onen střed, který díky odpovědím zabral značnou část celé plochy.
Mapy zabraly. Na radnici zvonily telefony, místní se vyptávali. Kateřina Šedá a děti mlčely. A malovaly další mapu, která se ve schránkách objevila nedávno - na ní už střed obce navrhují samy. A zase, kromě nejbližších, nikdo nic netušil.
Návleky jako na návštěvě
K tomu si občas střihli "partyzánskou" akci - čištění a upravování Zastávky, pletí plevele u hlavní silnice... Vždy v modrých návlecích, které se nosí v nemocnici. "Jsme tu přece na návštěvě," vysvětluje Milena Mařáková.
Vytvořili to, po čem toužili. "Určitý mýtus, jak nám potvrdil pan starosta," směje se Tereza Matulová. Na radnici totiž oficiálně zašli až minulý týden, po dvou letech.
A odcházeli s tím, o čem snili v dopise Georgiho Dimitrova - v Zastávce se o Zastávce mluví, město jim dá k dispozici prostor na tvoření a konečně jej Kateřina Šedá nebude muset dotovat ze svého.
Batežo MikiluPůvodně šestice studentů Gymnázia TGM v Zastávce u Brna, dnes jedna členka studuje ve Vídni, druhá v Brně. Název skupiny vychází z jejich křestních jmen: BArbora Křivánková, TEreza Matulová, Georgi ŽOrko Dimitrov, MIlena Mařáková, Kristýna KIkča Fillová a LUcie Staňková. |
"A to nejdůležitější. Na příští rok máme v plánu akci, která už nemá vzbudit jen debatu, ale zapojit i lidi. Zatím je to ale tajné," šťastně se chlubí studenti.
Na vedení města musely zapůsobit také zahraniční projekty Kateřiny Šedé, do nichž šestici mladých zapojila. Či spíš je jen nasměrovávala tak jako v Zastávce.
"Když jsem dostala nabídku na prezentaci tchajwanského pavilonu, moc dlouho jsem nepřemýšlela. Zní to divně, ale on Tchaj-wan je tak trochu Zastávka. Nepříliš půvabné místo a také ostrov, který využívají hlavně ti z okolí," popisuje zjednodušeně Šedá.
Vypadá to velice jednoduše - šest studentů a jejich "učitelka" si sednou a načmárají mapu. Opak je pravdou. Konkrétně u Kateřiny Šedé a jejích projektů jde o velice hluboký sociologický průzkum a podrobný rozbor místa.
"Vlastně jsem na ně šla metodou, jakou se učí na akademii třicetiletí lidé," líčí výtvarnice. Těm čtrnáctiletým ale do smíchu moc nebylo, šest hodin třeba museli debatovat na téma "střed města" nebo dlouho malovali jablko ze všech stran.
Volného času to všem bere spoustu. "I to na nich obdivuju. Přitom by mohli být s kamarády nebo partnery," říká výtvarnice. Složí jim poklonu i v případě výtvarné stránky, kam se podle ní posunuli neuvěřitelně, a "pouhé" gymnazisty.
Zastávka v Lipsku
Že kresbu zvládají hravě a navíc superrychle předvedli nedávno v německém Lipsku. I zdejší instalace Kateřiny Šedé a Batežo Mikilu nazvaná Pátý přes devátý je ve znamení Zastávky.
Kateřina Šedá (1977)* Světoznámá brněnská výtvarnice, zabývá se zejména konceptuálním uměním. * Držitelka Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2005. * Ve svých akcích, které často realizuje na venkově nebo na periferii města, se snaží o vzájemné sblížení místních obyvatel. * Vystavovala například na bienále v Benátkách (2013), v Tate Modern v Londýně (2011) či v New Museum v New York (2009). * Žije a pracuje v Brně-Líšni.  |
Lipská galerie moderního umění je totiž velice netypická stavba, která nemá jediný pravý úhel. "A když jsem uviděla její půdorys, bylo mi hned jasné - to je přece Zastávka. Úplně stejně reagovaly děti a bylo rozhodnuto," líčí vznik dnes úspěšného projektu.
V Lipsku je tak do ledna k vidění jihomoravská obec - na stěnách je celá namalovaná. Hotová byla za pět dní. "Kurátorka si myslela, že to zejména když jde o laiky, nemůžeme zvládnout, tak raději navrhla, že některé stěny potiskneme tapetou. Nakonec už z nás byla úplně šílená, že pokreslíme i betonové stěny, na které se kreslit nesmělo," směje se Dimitrov.
O Batežo Ka Mikilu se teď mluví ve škole, na radnici, jejich nadšená učitelka připravuje zájezd do Německa... Jedno je jisté, nebýt Kateřiny Šedé, ke změnám by nedocházelo. "Já ale chci, aby v popředí stáli oni, bez nich a jejich elánu by to nešlo. Ze začátku jsem ani nevystupovala pod svým jménem, abych nestrhávala pozornost," popisuje výtvarnice.
A Batežo Mikilu zase skládají poklonu jí. "Bez ní bychom to určitě dávno vzdali," přiznává za všechny Lucie Staňková.
