Založili spolu firmu Wiky zaměřenou na prodej hraček. „Vznikla v září 1991. Do Vánoc jsme udělali obrat 76 milionů a deset milionů byl zisk. Z toho se mně zatočila hlava. Byla to vyloženě náhoda, že jsem potkal člověka k podnikání,“ myslí si Kouřil.
Příběh rokuJosef Kouřil se účastní soutěže EY Podnikatel roku a soutěží i o cenu čtenářů za nejlepší podnikatelský příběh. Hlasovat pro něj můžete v anketě ZDE. |
Název Wiky vznikl z počátečních písmen nizozemského a moravského města, kde zakladatelé firmy sídlí, tedy Winschotenu a Kyjova. Kouřil kvůli podnikání začal hodně cestovat po světě. Vydělal tolik peněz, že si v roce 1997 mohl dovolit podíl ve firmě od svého nizozemského společníka koupit.
„O dva roky později jsem začal prodávat školní a kancelářské potřeby. Ve stejném roce jsme otevřeli síť maloobchodních prodejen, kterých teď máme bezmála šedesát po celé republice. Právě maloobchodní prodej činí sedmdesát procent naší činnosti,“ přiblížil Kouřil, který ještě plánuje zvýšit počet obchodů na sto.
Postavil kostel, zaplatil muzeum a ještě nekončí
Zpočátku dováželi hračky z Číny, dnes z celého světa. Prodali už zboží za miliardy korun. Mají také svoje designerské studio, kde se věnují vývoji a designu hraček. Celkový obrat firmy nyní činí zhruba půl miliardy. Kouřil nicméně před šesti lety předal vedení firmy. Dál si spravuje finance, ale většinu kompetencí mají na „bedrech“ mladší manažeři.
„Nyní se již věnuji jiným činnostem. Vydělal jsem dost peněz, a tak jsem si začal plnit sny,“ konstatoval Kouřil.
Investuje do věcí, které mají podle něho smysl. Například v Bukovanech na Hodonínsku nechal místním postavit kostel, který tam chyběl. Jako malý musel chodit se stařenkou na mši do vedlejší vesnice. A tak se rozhodl, že když má peníze, udělá dobrou věc.
„Chtěl jsem po sobě nechat něco hmatatelného,“ poznamenal kyjovský podnikatel. U kostela nechal vztyčit dvoumetrovou bronzovou sochu papeže Jana Pavla II. Na kolik ho stavba kostela celkem vyšla, nechtěl mecenáš prozradit. „Řeknu jen, že luxusní rodinný dům by stál méně,“ uvedl Kouřil.
Pro Josefa Kouřila můžete hlasovat v anketě ZDE |
V Bukovanech také postavil mlýn, který každoročně navštíví tisíce lidí. Třípatrová budova ukrývá malou expozici slovácké kuchyně první poloviny 20. století. V nejvyšším patře se nachází vyhlídková terasa, která nabízí nádherné rozhledy do okolí. V přízemí mlýna se nachází stylově vybavená krbovna, která je využívána pro společenská setkání a obchodní jednání.
Na okraji Svatobořic-Mistřína nechal Kouřil postavit muzeum, které připomíná internační tábor z druhé světové války. U Kyjova v budoucnu navíc plánuje vytvořit alej, kam umístí sochy našich panovníků
