Pondělí 8. března 2021, svátek má Gabriela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 8. března 2021 Gabriela

Pavel Kohout: Ještě bych rád udělal nějaké chyby

Doporučujeme   9:13
Kdyby dva příslušníci Státní bezpečnosti vyslechli v roce 1974 přání svých nadřízených, aby na spisovatele a dramatika Pavla Kohouta spáchali atentát, zítra by v Brně své osmdesátiny neoslavil. Proč k oslavám zvolil právě moravskou metropoli, jak se dnes mění přístup k Chartě 77 i koho má dodnes moc rád, prozradil chvíli poté, co dorazil z Vídně do Brna.

Pavel Kohout přijel do Brna. Na Měsíc autorského čtení a oslavit narozeniny | foto: Monika Tomášková, Monika Hlaváčová,  MF DNES

Českým novinářům už jste odpověděl na kdeco, neptají se vás na něco nového alespoň novináři zahraniční?
Ti se ptají na události, které si pamatuju, protože jsem se jich účastnil, nejvíc tedy na Pražské jaro 1968 a Chartu 77. Na ty se mne čeští novináři ještě donedávna neptali, protože to vůbec nebylo v popředí zájmu. Teprve v posledních dvou třech letech jako by se o ně začala zajímat nejmladší žurnalistická generace, která s nimi neměla nic společného. Pro ty jde o události aktuální asi jako Velká francouzská revoluce. Všichni její účastníci už jsou popravení nebo mrtví - a hlavně: oni v tom nejeli - na rozdíl od předchozí generace.

Která vás ovšem dokázala před i po roce 1990 kádrovat tak, že jste podle mého mínění asi nejprokádrovanější současná osobnost v zemi.
Také myslím. Ale už jsem si zvykl, že jsem byl asi jediný komunista v Československu. I když v poslední době se k tomu přiznal v Divadelních novinách ještě Milan Uhde a Ludvík Vaculík, na kterého jsem naléhal, aby se také vyjádřil. Absolutně to zatím popírá jedině Milan Kundera.

I když jsem už zaslechla bonmot "Kdo chce Kohouta bít, citát si vždycky najde", nedá mi to, abych vám nepřečetla jeden právě od Ludvíka Vaculíka: "Komunismus není názor, ale povaha, a ta povaha se v každé generaci projevuje jiným výrazem, má jiný politický oděv. Je to chování spočívající v tom, že člověk činy předbíhá své poznání. Třebas v nejlepším úmyslu."
Skvělý citát, jeden z Vaculíkových nejlepších. On jich má spoustu a některé by měly být skutečně pojaty do myšlenkového lexikonu. Každá generace si zkrátka najde svůj způsob blbnutí, u kterého, jak říká Vaculík, chtění předbíhá poznání.

Pavel Kohout přijel do Brna. Na Měsíc autorského čtení a oslavit narozeniny

Umínila jsem si, že já vás kádrovat nebudu. Už proto, že máte narozeniny. Skutečně je v Brně slavíte proto, že leží na půli cesty mezi Prahou a Vídní, vašimi nejčastějšími současnými působišti?
Slavím je zde, protože mám rád dva lidi, kteří si to vymysleli: Petra Minaříka a Pavla Řehoříka z Větrných mlýnů, pořadatele Měsíce autorského čtení. Mám je tak rád, že když mi řekli, abych tu narozeniny oslavil, k překvapení všech jsem řekl ano. Oni jsou z rodu bláznů jako částečně i já, i když já jsem už blázen organizovanější.
A velice mi imponuje práce, kterou dělají - nejen jejich festival, ale i knihy dramatických textů, které vydávají. Se svou moravskou srdečností mi navíc zdejší oslavu nabídli jako hotovou věc. A já už nějaké velké oslavy nemám rád, uvádějí mne do rozpaků, protože vůbec nevím, co na nich mám dělat. Jsem raději aktivní než pasivní, a stanu-li se najednou středem aktivní pozornosti jiných, mám s tím trošku problém. Takže jsem Brno zvolil i proto, že jsem si řekl, že sem málokdo přijede.

A že vám na oslavu nevtrhnou bulvární novináři, nebo aspoň ne tolik jako v Praze?
Ale kdepak, ti se třeba na mých pětasedmdesátinách vůbec neukázali, ty nejenže nezajímám, oni ani nevědí, že existuju. Nebo si myslí, že jsem už dávno umřel. Navíc neplodím žádné skandály.

Bulvární asi ne...
Jedině politické povahy.

A mladá generace, která už oběma nohama patří do celé Evropy, ani ty asi nevnímá jako skandální.
Ano, to je úžasné. I když tato normální generace bude zase vystřídána další nenormální. Co se mé osoby týče, dnešní mladí ovšem buďto nevědí, kdo jsem, nebo jim nevadím.

Ve svých vzpomínkách zmiňujete osobní setkání s neuvěřitelnou plejádou světových osobností. Kdo vám nejvíc utkvěl v paměti, třeba z řad kumštýřů?
Měl jsem moc rád a strašně jsem si vážil Jaroslava Seiferta, také proto, že jsem měl vůči němu špatné svědomí. Jistě, vždyť on odhalil naši hloupost dřív, než jsme ji sami poznali. A stále chválím brněnského spisovatele Jana Trefulku, který mne v roce 1954 v Hostu do domu svým článkem tak dokonale zničil, že už jsem pak musel jedině povstat z vlastního popela (Trefulka prvně napsal, že Kohoutova ideologická tvorba nestojí za nic - pozn. red.)

To vás Trefulka skutečně tolik překvapil?
Jistě, tehdy se vyděsili všichni, vždyť jsem byl v českých čítankách, které tím Trefulka vlastně zhanobil. No, a pak jsme oba skončili jako "samozvanci a ztroskotanci". A pokud se ptáte na politické osobnosti, velmi mi imponoval rakouský kancléř Bruno Kreisky (kancléřem byl v letech 1970 až 1983 - pozn. red.). To byla absolutní hvězda, která odhadla daleko dopředu třeba to, že Rakousko bude potřebovat atomovou energii, zatímco Rakušané tvrdili, že ne, navíc tím dnes buzerují celý svět včetně Ruska, docela jako polepšené mravokárné prostitutky.
Přitom rakouská nenávist k Temelínu a jaderné energii je podle mého pokrytectví první třídy, když Rakousko získává přes osmdesát procent energie ze svých řek - zatímco my jen dvě procenta - a nadto od nás kupují temelínský proud přes okolní země. Ale nakonec sami přijdou na to, že se bez jaderné energie neobjedou, pokud jejich děti nebudou chtít svítit loučemi.

A to jim Bruno Kreisky říkal už před třiceti lety?
Byla to ohromná osobnost. Poznal i to, že  se musí počítat s Araby a s muslimy. Jako první pozval k diskusi Jásira Arafata, o kterém prohlásil, že jde o stejného teroristu, jako jsou izraelští politici, protože všichni začínali bombovými atentáty.
A myslím si, že silná trojka - Kreisky a jeho kolegové z Německa a Švédska Willi Brandt a Olof Palme, nám všem uprchlíkům pozachraňovala životy. Vždyť jen maličké Rakousko přijalo statisíce českých a polských emigrantů. Až dnes jim začínají imigranti lézt krkem, už jich mají plné zuby. Což říkám s vědomím, že mám Rakušany rád stejně jako Čechy, čímž myslím i Moravany, které za ně považuju též. I když mám Moravu přece jen za něco lepšího.

Pavel Kohout přijel do Brna. Na Měsíc autorského čtení a oslavit narozeniny

Ano? Jaká to rajská hudba pro můj moravský sluch.
Jistě, přiznávám to i ve svém fejetonu Morava, určeném též ke čtení na letošním Měsíci autorského čtení. Přijde mi totiž, že grunt jazyka pochází z Moravy a zdejší Bibli kralickou považuji za samizdat, který zachránil českou řeč. Navíc jste vy Moravané za nás bojovali na Bílé hoře, i když, připusťme si, všech těch tři sta bojujících Moravanů byli Němci.

Vraťme se ještě k vašim oblíbencům.
Především jsou to všichni kamarádi, se kterými jsme snášeli ony krásné hnusné časy po roce 1968, které byly sice strašné, ale zároveň jsme v nich žili obklíčeni nejlepšími lidmi, které jsme za život poznali. Mám je dodnes neskonale rád, i když nás časy demokratické mnohdy rozdělily tím, že si každý můžeme myslet něco jiného. Takže se mírně rozešly naše cesty jak s Václavem Havlem, tak s Vaculíkem. Za něco může samozřejmě i náš věk. Ale dodnes si jich hluboce vážím a mám je opravdu moc rád. Včetně dalších ze staré gardy: Ivana Klímy, Alexandra Klimenta a Brňanů Uhdeho s Trefulkou...

Ve svých posledních memoárech píšete, že jste byl nejkratší dobu úřadujícím poradcem prezidenta Havla. Jak by se asi vyvíjelo vaše politické angažmá, co myslíte?
Poradcem jsem byl asi jeden den, ale politické angažmá bych stejně nepřijal. V rámci svého občanského pokání jsem se rozhodl, že už nikdy nevstoupím do české politiky, neboť jsme věc nejdřív zvorali, pak ji s pomocí hvězd sice dali do pořádku, ale tím se kruh uzavřel. Nechtěl jsem se vrátit, ale z Hradu mne vyhnali, protože si naopak mysleli, že chci. Ono to totiž vypadalo, že bych v politice obstát mohl.

Které zahraniční přátele si v srdci zvlášť hýčkáte?
Z dramatiků mám nejraději Friedricha Dürrenmatta a Arthura Millera a z německých romanopisců našeho vzácného přítele Heinricha Bölla - to jsou mé opravdové lásky.

Co všechny jmenované spojuje?
Většinou jedna velmi důležitá věc, kterou jsem poznal, když se nás pokusili po 21. srpnu 1968 pokácet. Tehdy se ukázalo, že jich několik milionů sice pokáceli, ale několik set zůstalo stát. A pozoruhodné na tom bylo, že ti stojící lidé k sobě vůbec nepatřili, zdánlivě spolu neměli nic společného. Při Chartě 77 se ovšem jako společné projevilo umění naslouchat druhému. V prvním kole podepsalo Chartu 242 lidí, v roce 1977 necelých tisíc a pak za dalších deset let ještě asi tisíc či dva, což je pořád směšné číslo.
Jenomže vládnoucí složky tehdy vyděsilo něco jiného. Dokonce tak, že udělali tu obrovskou kampaň, která Chartu proslavila po celém světě, takže ji vlastně udělali hloupě. Vystrašilo je, že nijak k sobě nepatřící lidé, kteří se mnohdy ani neměli rádi, nebo byli dokonce politickými protivníky, se dokázali shodnout na chartě lidských práv a svobod jako na společné bázi - a ještě to sepsat.

Proto asi musel establishment vymyslet ty "samozvance a zaprodance", když vás nemohl označit nějakou společnou politickou nálepkou.
Šlo opravdu o neskutečnou lidskou sbírku. Od vzniku českého státu se zřejmě prvně ve svých dějinách dokázali Češi domluvit na jedné společné věci. Nikdy předtím ani potom nevydala česká inteligence ze sebe manifest, který by byli ochotni podepsat lidé tak různých názorů. A chtěl bych ještě říct, že my v Praze a z první podpisové vlny jsme byli houby hrdinové, těmi byli lidé z Moravy, mimo velká města, kde Chartu podepsali sami, takže na ně bylo hodně vidět. A pak hlavně ti, kteří se přidali až po štvavé kampani, kdy na rozdíl od nás už dobře věděli, do čeho jdou.

V materiálech, které na vás vedla StB, stojí, že vás měli v roce 1974 zabít při fingované dopravní nehodě. Ti dva policajti, kteří to měli provést, prý ale nakonec cukli.
Oni si řekli, že to smrdí. Šli jsme za nimi v roce 1990, kdy jeden z nich byl náčelníkem dopravky v Kolíně, ten o tom nechtěl mluvit vůbec. Zato ten druhý si to u policie naopak rozházel, protože tohle tajemství vykecal někde v rodině a u piva. Od něho jsme se to dozvěděli i my.

A proč tu fingovanou nehodu vlastně neprovedli?
Protože nešlo o rozkaz, nadřízení jim jen řekli, že by to bylo prima. Jenže to nebyli Rusové, kteří by šli a zabili nás, aby splnili přání svého velení, byli to normální vyčuraní Češi, kteří si řekli, že tohle by pro ně nemuselo dobře dopadnout.

Pěkně drsná je i vaše asi nejúspěšnější kniha, autobiografický příběh dění kolem vzniku Charty 77 Kde je zakopán pes. Čím si vysvětlujete její oblibu?
Ona ta kniha vyšla těsně po revoluci ve statisícovém nákladu a koupilo si ji opravdu hodně lidí. A je to knížka o psu, náš současný jezevčík, dnes podle psího měřítka jednadevadesátiletý, je vnukem titulního hrdiny. A navíc všichni dnešní potentáti tam vystupují ještě jako normální lidi, protože v roce 1985, kdy jsem knihu psal, byli všichni buď v kriminále, nebo v disentu a nikdo netušil, že z nich budou prezidenti, šéfové různých parlamentů a tak dále. Jde také nejspíš o velmi lidskou záležitost, v níž se vypráví o jezevčíkovi a obsahuje podrobnou studii jezevčíků.

Pavel Kohout přijel do Brna. Na Měsíc autorského čtení a oslavit narozeniny

Převádíte některé své knihy do scénářů či dramat (i naopak), dramatizujete cizí texty...
Takže nestíhám vlastní práci. Navíc je to riskantnější, protože kromě za sebe nesu ještě odpovědnost za toho druhého. Při adaptacích se nejprve snažím celý původní tvar zapomenout nebo vidět úplně prázdné jeviště, na které chci dostat román, který se mi líbí. Třeba Dobrý člověk ještě žije od Romaina Rollanda jsem četl desetkrát, nic jsem si z něj ale nevypisoval, žádné dialogy, a pro scénu jsem adaptaci Král Colas Kolikátý musel vtisknout absolutně svébytný tvar. Třeba pro posledních dvacet třicet stran knihy, kdy dva kamarádi hlavnímu hrdinovi čtou Césarův životopis od Plutarcha, jsem vymyslel, že mu ten životopis zahrají, zapojí do toho celou rodinu a do scénických asi osmi minut se budou nosit snídaně, obědy a večeře, takže se vlastně odehrají tři dni. Měl jsem radost, že jsem vyřešil část, která je v té knize zdánlivě naprosto nepřeveditelná.

V roce 1988 jste se podílel na novém slabikáři pro děti z českých škol v Rakousku Máma, táta, já a Eda...
...a přišel jsem na to, že česká menšina ve Vídni nikdy nechtěla ten slabikář udělat, i když tam na něj měla zákonné právo. Jenomže po celou dobu dostávala z Prahy peníze na vídeňskou Komenského školu, a tak používala i indoktrinované české slabikáře a tehdejší komunistickou ideologii snášela. Náš nový slabikář tamní pracovníci nepřijali s hloupým odůvodněním, že jej nesestavovali pedagogové. Tihle vídeňští Čechové si dodnes nepřiznali, komu v těch dobách vlastně patřili. Právě proto jsem se rozhodl už před čtyřiceti lety, že otevřu svůj archiv, vždyť ke mně a k mé generaci patří celý můj životopis. A protože o sobě pořád píšu, začínám pomalu rozumět, proč se to všechno mohlo stát. A že se to může stát i každé další generaci.

Můžete se jako osmdesátník už na svět dívat sub specie aeternitatis, tedy z hlediska věčného?
Ne, to nejde, protože když píšu, stále vstupuji do soutěže. Teď jsem také po mnoha letech režíroval Marii Málkovou ve svém monodramatu Psí matka podle skvělého románu Pavlose Matesise - a uvědomil jsem si, že jakmile spisovatel, dramatik či režisér vstoupí na scénu s novou hrou či knihou, je vždycky znovu začátečník, který to má o to horší, že už ho znají a mají ho buďto rádi, nebo neradi. Vždyť i já dopředu zhruba vím, co napíše kritička Jana Machalická, Radmila Hrdinová... Jenže mne to zároveň udržuje v soutěži, kde se na nic nemůžu dívat sub specie aeternitatis, protože pořád běžím.

Opravdu nechcete říct, co stálo ve vašem životě za to?
Jistěže to vím, víme to s mou ženou oba, ale nechci se k tomu vracet, protože mne spíš zajímá, co ještě zažiju. Vnímám tohle své období jako nejtěžší v životě, protože bych ještě rád udělal nějaké chyby, vždyť dokud člověk dělá chyby, tak žije, ale už bych zároveň nechtěl, aby to byly chyby takového kalibru, že by zase všecko spatlaly.

Tohle období je tedy těžké, protože vám neumožňuje dělat tolik chyb (a tak velkých), jak byste chtěl?
Ale já se o ně stále snažím. Třeba vloni jsem měl dost těžké problémy kolem pražského německého divadelního festivalu, asi dva měsíce jsem se trápil vztahy se zaangažovanými přáteli, načež jsem se na sebe tak rozzlobil, že se trápím, až jsem v lednu napsal jeden scénář, v únoru pak zase román Smyčka o roku 1948, kdy komunistická strana požírala sociální demokracii, v březnu a dubnu jsem režíroval paní Málkovou, v květnu jsem napsal novou verzi Čapkova RUR a teď se ženou píšeme rozhlasové hry. Snad dvacet let jsem nebyl tak pilný.

Ve svých textech si vlastně ani moc nestěžujete, nehudráte, jak bývá v kraji zvykem.
Jak říká Vaculík, nestěžuju si, protože nemám komu, nikdo mě nemá rád.

Jarní prázdniny

Týdenní jsou na základních a středních školách rozloženy v termínech od 1. února do 14. března. Přinášíme úplný přehled prázdninových termínů podle okresů.

  • Nejčtenější

Vnitro hasí zmatky. „Venkovany“ pustí do Brna, Plzeňany do Globusu

Ministr vnitra dostal od vlády pravomoc upravit zákaz cestování mezi okresy tam, kde omezení nedává smysl. Výjimku...

Hurá na výlet. Mnozí Brňané si vyložili spojení okresů po svém

Nedělní zprávu o spojení okresů Brno-město a Brno-venkov po dobu současného omezení pohybu si mnoho jejich obyvatel...

Žena a muž zemřeli po dvacetimetrovém pádu ze skály na Znojemsku

Muž se ženou v úterý odpoledne zemřeli po pádu ze skály v Jevišovicích na Znojemsku. Z asi dvacetimetrové výšky dopadli...

Slavia dostala v poháru tři góly, ale deset jich dala. Dál postupují Liberec i Teplice

Slávističtí fotbalisté v osmifinálovém utkání domácího poháru od třetiligového outsidera inkasovali doma tři góly, ale...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

V Brně odhalili další případy jihoafrické mutace z okolí mateřské školy

Soukromá laboratoř v Brně v pátek odhalila další dva případy nakažlivější jihoafrické mutace koronaviru, uvedl...

Exploze viru: v domově důchodců ve Vrchlabí zabil polovinu seniorů

Premium Tragédie v domově seniorů varuje, jak rychle se šíří nákaza koronavirem a jak smrtelná může být. Celorepublikově pak...

Randění pod rouškou. Reportérka absolvovala sedm pokusů o seznámení

Premium „Jestli si někoho nenajdeš, než ti bude třicet, nainstaluju ti seznamku,“ oznámila mi moje nejlepší kamarádka. Patřím...

Zavřené nezavřené restaurace. Jak vypadá zapovězený společenský život?

Premium Zaplněné stoly, skupinky lidí se sklenicemi vína a smích nesoucí se až na ulici. Nejde o výjev starý víc než rok, ale o...

  • Další z rubriky

Ve věku 79 let zemřel duchovní a chartista František Lízna

Ve věku 79 let zemřel katolický duchovní, jezuita a někdejší chartista František Lízna. Zemřel ve čtvrtek v olomoucké...

Český jedlík si připsal nový rekord, za půl hodiny snědl devět tisíc červů

Jako kdyby týden nejedl. Tak mohl pozorovatelům připadat Jaroslav Němec, který se ve středu v Brně ládoval lžícemi...

Raději budeme testovat než zavírat provoz, hlásí jihomoravské podniky

Omezit chod podniku, nebo testovat? Firmy na jižní Moravě volí druhou variantu. Ta druhá by jim přinesla více problémů...

Z rozhledny v Brně není vidět kvůli stromům, vedle chtějí postavit jinou

Na kopci v Brně mají vyhlídku, kvůli stromům v okolí z ní však není nikam vidět. Městská část Nový Lískovec, kde...

Advantage Consulting, s.r.o.
PRACOVNÍK/CE MONTÁŽE NA 3 SMĚNY (až 26000 Kč)

Advantage Consulting, s.r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 22 000 - 26 000 Kč

Nepravda a účelovka, říká Koukal o tvrzení exmanželky Soukalové

Po obviněních bývalé biatlonistky Gabriely Soukalové (31), že ji exmanžel Petr Koukal (35) podváděl a utrácel její...

Zemřel rockový bubeník kapely Citron a podnikatel Radim Pařízek

Zemřel rockový bubeník spjatý zejména s heavymetalovou kapelou Citron Radim Pařízek. Hudebníkovi, který se uplatnil i v...

Jeden partner byl sadista, druhý asexuál, říká autorka erotické trilogie

Blanka Lipinska (35) se proslavila svou erotickou trilogií s názvem 365 dní. Polská spisovatelka si momentálně užívá na...

České lvy vyhrál Šarlatán, z herců Trojan, Borová, Mádl a Špalková

Filmové ceny Český lev za rok 2020 vyhrál životopis léčitele Šarlatán, vyslaný rovněž za Oscary. Cenu pro herce v...

Těžká z dokumentu V síti má kromě manžela a přítelkyně i další milostné vztahy

Tereza Těžká (25) je divákům známá jako jedna z představitelek náctiletých dívek v dokumentu o sexuálních predátorech V...