I když šéf firmy z bezpečnostních důvodů jméno zveřejnit nechtěl, o svém dosavadním největším „dražebním“ úlovku se rozpovídal rád. Přiznal i to, že s ním před dražbou moc nepočítal.
„Když jsem se díval, že se tu zobchodovaly známky za stamilionové ceny, nevěřil jsem, že se to povede. Držel jsem číslo nahoře a ani je nesundal. Zároveň jsem ale měl strop a věděl jsem, že až je dám dolů, už ho nezvednu,“ popsal nový majitel.
„Původně tam dražily tak tři desítky lidí. Nakonec jsme zůstali ve hře jen dva. Ten druhý se radil po telefonu a přihazoval. Došli jsme na 7,8 milionu a najednou byl konec. A já si uvědomil, že máme český mauritius,“ poznamenal (o dražbě zde).
Podle něj to bylo způsobeno tím, že známka není v místních poměrech doceněná. Lidé, kteří o sběratelských předmětech vědí nejvíc, zpravidla nemají velké peníze a trhem hýbou hlavně investoři. Ti ale v případě této známky trochu zaspali.
„Aukce se nezúčastnili ti největší investorští žraloci, kteří chtějí mít to nejlepší – obrazy, starožitnosti, mince, porcelán – a jsou ochotní za to dát v podstatě jakoukoli cenu. Pokud by tam byli, nestačili bychom na ně,“ připustil.
Vzácný kus bude k vidění na webu i výstavě
Známka existuje v převrácené podobě na žilkovaném papíře pouze v jediném exempláři, proto je tak vzácná. Zatím jen papírově opustila sbírku nejznámějšího českého filatelisty Ludvíka Pytlíčka a za nejpřísnějších bezpečnostních opatření a v nejvyšším utajení se přestěhuje do trezoru banky nového majitele.
Ten se nepočítá mezi filatelisty a netají se tím, že ji získal jako obchodník a jako obchodník s ní hodlá naložit. „Určitě ji vystavíme na našich webových stránkách, protože spousta lidí o aukci slyšela, ale nevědí pořádně, jak známka vypadá,“ slíbil.
K tomu si lidé rozkliknou příběh známky, kterou vytiskli v roce 1919 ve zhruba osmi nebo deseti exemplářích k oslavě prvního výročí vzniku Československa, ale jen jediný byl převrácený.
Majitel počítá i s tím, že si vzácnost budou moci lidé prohlédnout také ve skutečnosti. K vidění bude na specializované světové výstavě poštovních známek Praga 2018, která se koná jednou za deset let a účastní se jí vystavovatelé ze stovky zemí. Letos to bude od 12. do 18. srpna.
„Určitě jde o nejprestižnější akci v této oblasti u nás a jednu z nejprestižnějších v Evropě. Mně jako obchodníkovi je jasné, že ti, co se mnou tu známku dražili, měli podobný záměr – chvilku ji vystavovat a pak se ziskem prodat,“ popsal.
Známkám rozumí v Česku málokdo
Známka se symbolicky vrátila tam, odkud vzešla. V roce 1928 se totiž vůbec poprvé objevila v aukci v brněnské aukční síni Přehnálek v pozůstalosti původního majitele Jaroslava Šuly. Unikát koupil za 32 tisíc korun vídeňský obchodník Kraus nebo jeden z největších pražských sběratelů Kratina. I tehdy to ale byly výjimečné peníze.
Přes další majitele se známka dostala po druhé světové válce do majetku československého státu a byla uložena v Poštovním muzeu. Po roce 1990 ji ale stát vrátil v restituci rodině původního majitele. Od ní ji v roce 1996 koupil za 2,6 milionu korun filatelista Pytlíček. Ten se ale před časem rozhodl svou sbírku prodat, protože jeho potomci jeho vášeň pro známky nesdílejí.
Podle současného majitele existuje v Česku jen několik lidí, kteří známkám opravdu rozumí. Sebe mezi ně nepočítá. „Dovolím si říci, že rozumím obrazům a briliant poznám pouhým okem, ale na známky bych si netroufl. Mají například několik druhů zoubkování o různých velikostech. Rozhoduje, na čem jsou vytištěné a jak. Rozdíly mohou být pro laika nepatrné a už má exemplář jinou hodnotu,“ vysvětlil.
A dost často může jít o padělek. Poznat to může jen opravdový odborník. Známky se totiž s oblibou padělají a padělaly se už za první republiky. „I tato falza mohou mít docela vysokou cenu. Například ve Vejprtech se dělal takzvaný vejprtský padělek Hradčan. Je jich jen určité množství na trhu a tím pádem jsou žádané,“ upřesnil.
Obchod století? To ukáže čas
Se známkami se nejvíc obchodovalo za komunistů. Lidé chtěli emigrovat a potřebovali peníze. Prodali dům, chatu nebo jiný majetek a nakoupili mince nebo známky. A ještě spíš to druhé, protože se dají snadno provézt.
Jejich děti nebo vnuci dovezli po pádu režimu řadu z nich zase zpátky. „Sběratelé to ale nevstřebali, protože nemají tolik peněz jako investoři, a tím se trh se známkami trochu pokřivil,“ upřesnil starožitník.
Známku nehodnotí jako znalec, ale jako člověk, který se pohybuje pětatřicet let v obchodě s uměleckými a sběratelskými předměty a specializuje se spíš na obrazy, přesto se rozhodl zariskovat.
„Podle mě má známka nevyčíslitelnou hodnotu. Existují stejné známky jako ta naše, ale jsou nepřevrácené a je jich víc. A i ty mají hodnotu kolem dvou a půl milionu korun. Tato ale je jen jedna a na tom se shodují i experti. Teprve čas ukáže, jestli jsem udělal obchod století, a může to trvat třeba deset let,“ doplnil.
