Pokud si zavoláte na linku 155, vyšlou za vámi rychlou záchranku s majáky stůj co stůj. Takové přesvědčení má spousta lidí, v Jihomoravském kraji to tak ovšem nechodí.
Ve Znojmě se o tom přesvědčil Petr B., který teď kritizuje záchranáře, že k jeho zranění ruky rychlou pomoc neposlali.
Před časem natáčel v centru města s kamarády sportovní video. Dělal stojku, upadl a vyhodil si loket. Jeho kamarád Robin Hubáček volal záchrannou službu a operátorce popsal, že zraněný nemůže s rukou hýbat a svíjí se v bolestech.
„Sdělila mi, že nejde o ohrožení života a že nemůže poslat rychlou pomoc, nýbrž normální sanitku, a že to může trvat i hodinu. Prý pokud můžeme, tak ať ho dovezeme, že jinak musí čekat,“ popisuje Hubáček. Zavěsil a utíkal pro auto.
Podle kamaráda chybovala operátorka
„Do nemocnice mě mezitím odvezl prodavač zeleniny, u kterého kupuju banány,“ říkal později zraněný Petr B. V nemocnici mu ruku narovnali a zasádrovali. Momentálně má za sebou operaci, v týdnu mu mají sundat sádru a začne rehabilitovat.
Podle Hubáčka udělala operátorka chybu, která mohla vést až k zanedbání první pomoci.
„Je škoda, že jsem nezmínil třeba i pád na nohu a že nemůže moc chodit, možná by ji to přimělo nám lépe pomoci. Byl jsem v takové situaci poprvé a ani mě nenapadlo, že bych měl lhát. Šokovalo mě, že jsme vlastně dostali košem a museli se spolehnout na sebe,“ dodává.
„Vyjíždíme jen k případům vážného ohrožení zdraví“
Podle krajské záchranné služby byl ale postup v pořádku a k pochybení operátorky nedošlo.
„Zdravotní stav pacienta nevyžadoval neodkladnou péči. Volajícímu byl nabídnut transport zraněného dopravní zdravotní službou, přičemž volající sám v rozhovoru nabídl možnost odvozu soukromým vozem,“ reagoval náměstek pro zdravotní péči Rudolf Zvolánek s tím, že v obdobných případech operátoři běžně doporučují návštěvu lékaře či pohotovosti vlastní cestou.
„Záchranáři vyjíždějí pouze k případům, kdy jsou ohroženy základní životní funkce, případně vážně ohroženo zdraví,“ doplnil náměstek. Svaz pacientů ale reakci operátorky označuje za „divnou výmluvu“.
„Toto je pochybení záchranky. Přece není jasné, jak na tom dotyčný se zlomeninou je, jestli se nemusí zafixovat. Měl by zasáhnout zřizovatel a pojišťovna. Prostě záchranka měla přijet, pacient má veřejné pojištění. Tečka,“ míní prezident Svazu pacientů České republiky Luboš Olejár.
Jihomoravští záchranáři vyjíždějí denně k více než dvěma stovkám případů. Na kontě mají letos dokonce rekord - v polovině srpna jeli během jednoho dne k 317 případům.
Operátorky na tísňové lince 155 často řeší i věci, které jim nepřísluší - rady, jak postupovat při teplotách, jak vytáhnout klíště nebo čím ošetřit po pádu odřeninu.
„Bohužel se setkáváme i s případy, kdy se nezodpovědní občané snaží cestou rychlé záchranné služby dopravit,zdarma‘ do nemocnice a využít přednostního ošetření, byť tomu jejich zdravotní stav neodpovídá,“ upozornil Zvolánek.
V sousedním kraji ke zlomeninám jezdí
Pro porovnání - záchranáře na Vysočině zaměstnává „jen“ stovka případů denně. Vyjíždějí i ke zlomeninám, při lehkých poraněních odkazují na praktického lékaře.
„Ve všech případech však musí být nepochybně zřejmé, že nemůže dojít k ohrožení života či zdraví. Pokud však existuje pochybnost, vysíláme výjezdovou skupinu. Opravdu to není jednoduché. Jednoduché je však soudit, zda měla, či neměla být vyslána posádka, až ex post,“ podotýká ředitelka vysočinské záchranné služby Vladislava Filová.
Stejně jako na jižní Moravě by zareagovala i jihočeská záchranka.
„Nekomplikovaná zlomenina předloktí rozhodně není život ohrožující stav a není nutné zraněného transportovat posádkou záchranné služby. Naproti tomu například pacient se zlomeninou kosti stehenní do péče záchranářů patří,“ porovnala mluvčí Petra Kafková.
Správnost postupu řeší ombudsman
Svaz pacientů na záchrannou službu nedostal od pacientů stížnost asi dva roky. To ale neznamená, že nejsou.
„Svaz pacientů je občanská iniciativa. Je možné, že jsou stížnosti na kraji, ministerstvu. Vzniknout by měl transparentní registr stížností,“ míní prezident Olejár. Nespokojenost se v minulosti týkala především dlouhé čekací doby více než čtvrt hodiny, neumožnění příbuznému jet sanitkou s pacientem nebo neetické chování personálu.
Olejár doporučuje, aby se lidé s podobnými problémy obraceli na pacientského ombudsmana. Ten funguje od června na ministerstvu zdravotnictví. „Právě v jeho kompetenci je, aby s právníkem vyhodnotil, jestli byl postup v souladu,“ uzavřel.
