Ta zpráva hluboce zasáhla všechny, kteří do katedrály alespoň občas zavítali.
„To bude bez něj na Petrově smutno. Nezapomenu na jeho ohlášky kdysi před Vánocemi, když lidi odlišil tak, že věřící budou při půlnoční mši vědět ‚vo co gou‘,“ podotkla Dana Šimková. A se vzpomínkou se přidávají desítky dalších.
Aby ne, Poštulka pozici kostelníka zastával dlouhých 33 let. „Byl takovou postavou, kterou znal skoro každý. Bodrý človíček s neustále dobrou náladou. Lidi si získával úsměvem. A kostelnické povinnosti plnil velice dobře,“ chválí pomocný biskup brněnský Pavel Konzbul.
A to nejen Poštulkovu pracovní morálku. „Navíc měl takový dar. Myslím, že byl vyučený obchodník s látkami. A stejně jako uměl prodat látky v obchodě, tak dokázal také přesvědčit lidi, aby mu pomohli. A oni to udělali ještě s radostí,“ usmívá se Konzbul.
Ostatně na Poštulkovy diplomatické schopnosti a velkou dávku taktu poukázal i jeho kolega, taktéž kostelník Rudolf Žilík. „Ačkoli si nade všechno cenil upřímnosti, dokázal lidem i nepříjemnou pravdu sdělit tak, aby se neurazili. Málokdy se rozčílil, nikoho nikdy neponížil, nesrazil. Ke všem povinnostem přistupoval se zápalem pro věc, s pečlivostí a citem. Vítal nové nápady, rád vyslechl názor druhých. Netrpěl komplexy a nad nikoho se nevyvyšoval,“ vyzdvihuje Žilík.
Sám Poštulka, rodák z Prostějova, svou službu nedávno popsal v rozhovoru s jáhnem Jiřím Dyčkou. „Je pestrá, mnohotvárná, časově náročná. Každý den je jiný. Od zpěvu žalmů až po třeba zametání trusu kolem kostela,“ shrnul.
To však nebylo zdaleka všechno, zastával i roli průvodce nebo asistoval při mších. Ke kostelu ho to prý vždycky táhlo. Ale časem zjistil, že by kněžskou dráhu nezvládl.
Farníkům také radil, aby se nebrali moc vážně, protože humor léčí a pomáhá.
„Postřehy měl trefné, věcí si všímal ve správném úhlu pohledu. Vždycky mi imponoval jeho pozitivní přístup k životu a také přátelskost,“ poznamenává petrovský varhaník a Poštulkův dlouholetý přítel Petr Kolař. „Říkali jsme mu barokní kostelník, podle postavy. Je pravda, že si život užíval, hlavně dobré jídlo dokázal ocenit. A měl vřelý vztah k hudbě, jeho tenor byl krásný,“ vyzdvihuje Kolař.
Poštulka se rád setkával s lidmi i mimo kostel. S kamarády průvodci chodil za pěkného počasí na túry k Brněnské přehradě a kolegům pak vyprávěl, co viděli a na čem si cestou pochutnali. Také rád četl a liboval si ve zútulňování petrovské sakristie, dokázal ji přípravky s včelím voskem proměnit v „útulný obýváček“, který ještě dlouho po jeho úklidu voněl a zářil.
Svou prací podle kolegů a přátel opravdu žil a dával do ní veškerý zápal. „A když chystal třeba přímluvy za zemřelé, uměl myšlenky odít do správných slov,“ říká Žilík.
Poslední rozloučení s oblíbeným kostelníkem se koná v pátek 12. února v 10 hodin v „jeho“ katedrále. Mši svatou z katedrály mohou lidé také sledovat na YouTube kanálu Katedrála Petrov.
