Upozornění předem: četba webu Brblanina je pouze na vlastní nebezpečí. Tolik nekorektního humoru - s tématy od politiky přes nelásku Brna k Praze až po ženy - koncentrovaného vždy do jediného odstavce nemusí každý unést. Svaté jim není nic a nikdo.
Tonda Blaník i Lavi z Vyšehradu jsou proti nim jen slabý čajíček. Mnohé napoví jejich zkratka KKRD, kterou si jejich fanoušci vyložili jako Kluci, Kteří Rádi Dročí (čtěte souloží). Navíc jsou texty psané jakousi zvláštní směsicí brněnského hantecu, žargonu, téměř bez interpunkce.
Proč vyhráli kategorii Blog roku?Svérázný blog obsahově i jazykově pevně zakotvený v Brně už dosahuje kultovního statusu i mimo své domovské město, byť pro obyvatele jiných částí republiky jsou texty psané směsicí brněnského hantecu a argotu tamního polosvěta na hranici srozumitelnosti. Útvary nazývané „brblanina“ (delší a strukturovanější) a „struska“ (kratší a spontánní) publikované na blogu a na Facebooku převážně obsahují bohatýrské historky z brněnských nevěstinců, privátů a hospod, v nichž převládá sex a konzumace alkoholu a drog. Anonymní autoři KKRD Boys, kteří se profilují silácky vyhraněným mužstvím včetně otevřené misogynie, se však neváhají podle potřeby vymezovat i vůči aktuálním společenským a politickým tématům, jako jsou projevy rasismu a neonacismu. |
Přestože příspěvky působí jako pouhý neslušný výkřik tupých hlav, co po fotbale „na oltecu chlemtaj desinu“ a pak si odskočí do vykřičeného domu, při pečlivějším čtení je jasné, že pánové moc dobře sledují dění okolo sebe - blížící se volbu prezidenta, samotnou Magnesii Literu, uprchlickou krizi i problémy žen na mateřské.
Jen je zpracují takovým způsobem, že čtenář nemá v podstatě jinou volbu než je milovat, nebo nenávidět. Buď se u počítače řehtáte tak, že brečíte, nebo jej pohoršeně vypnete. O tom, že jde o precizně vypilovaný koncept, svědčí i jejich vizuální prezentace - od loga na webu po výtvarné řešení fanouškovských triček.
Kdo za KKRD Boys stojí a kolik jich je? To ví jen malá hrstka zasvěcených. Na pódium Národního divadla přišli pro cenu minulý týden čtyři trochu zvláštně namaskovaní muži. Říkali, že je jich až šedesát.
Čím se živí? Neprozradí. Texty jsou plné brněnských reálií a příhod, které se snad ani nikde jinde stát nemohou. Ale žijí opravdu v Brně? Zase se neví.
I pro iDNES.cz byli ochotni promluvit jen pod podmínkou anonymity. Rozhovor se rodil několik týdnů přes facebookový Messenger a vydáváme jej v nezměněné podobě. Pánové nakonec byli ochotní použít umírněnější formu svého jazyka - z toho pravého „brblaninového“ je paf 32 tisíc facebookových fanoušků i čtenáři dvou knih.
„Peníze na knihu? Koupím si odpruženou vidlicu...“
Magnesia Litera je velice akademická záležitost. Nekazí vám karmu, vaše poměrně dlouho budované „špatné“ jméno?
Akademická záležitost je i třeba Půlení architektury na Flédě, kde se už v deset večer dročí na retychu. Nás potěšilo, že se organizátoří nebáli pozvat si do Národního do přímýho přenosu partu opic z Mendláku a navíc bylo jasný, že když tam naklape ministr kultury a Dáša Havlová, že na rautu bude vajnory gratis.
Má pro vás výhra vůbec nějakou cenu? Dostali jste 50 000 na vydání blogu knižně. To už jste ale udělali.
Lidi nám píšou, že máme dát ty prachy na nějakou prospěšnou věc Takže já si koupim odpruženou vidlicu a kolega si nechá nastřelit ofinu, když se mu z přetlaku testosteronu hára sypou jak jehličí.
Co vás vlastně k blogu vedlo? A nestydíte se někdy, když texty píšete?
Já bych se spíš styděl psát za love pro Babiša jako vy.
Vy si moc servítky neberete. Už vám někdo vyhrožoval „rozbitím huby“? Třeba ženy z Pohořelic, Kyjova, Hrušovan nebo Gábina Partyšová?
Brečel akorát Pavlik Novotný, takovej ten chlapec rozměru popelnice, co vypadá jak Paklíč z pevnosti Boyard a syn skvělýho umělce, kterej uvedl do světa módy koženkový sako s krátkým rukávem. Občas taky napíše nějakej hysterickej old school Brňák a brečí, že toto neni hantec, ale to my jsme nikdy neříkali. Opakujem to furt dokola, kdo chce hantec, tak ať si koupí kazetu s panem Donutilem. Ale ženy většinou reagují velmi příjemně, píšou libesbrífy a chtějí se scházet. V některych částech Brna holt neni lehky sehnat kořeňa, co umí dát dohromady souvětí.
Máte něco proti interpunkci?
Ne, akorát ty moudra často smolíme do telefonu někde na retychu nebo když je štau na dálnici, a to se ti nechce se drbat s interpunkci a diakritikou. Autocorrect ty naše slovíčka nebere, až novej iphone má konečně diktafon, kterej dokáže správně zaznamenat a přepsat i tu naši brblaninu. Akorát je divný sedět v šalině a šeptat do telefonu třeba „Boys chcou mnout prut krz šlic top koc, mit cajk brus, fest lit strop a nic víc bro.“
Co to je tedy za řeč? Jde o čistě vámi vymyšlená slova? Třeba dročit nebo bincák jsem nikde nenašla.
Vždyť dročit, prut, mangas, machlbery, pedy, raky, voltr, šlic, šolich nebo stropismus jsou přece úplně normální brněnský výrazy, kterým většina lidí rozumí. Stejně tak jako když ukážu prstem na koc, tak je všem jasny, jestli je to havárka nebo top šťáva. Oříškem můžou možná být sousloví typu vysypat rejče nebo poskákat bincák, ale takhle prostě mluví legendy: feclej Pat, strejda Laťák a staří bijci z oltecu, Kampino, Půlcolka nebo starej Lev Sidonius, tata od Kchorliho. Tihle nenápadní brněnští jazykozpytci se u nás těší velkýmu respektu a jak v paluši otevřou tlamu, bedlivě nasloucháme.
Takže tímto způsobem opravdu komunikujete i mezi sebou?
Samozřejmě, ale v úzkým kruhu party hraje zásadní roli i nonverbální komunikace. Každej ví, že když ho někdo nasolí na žebra, tak má okamžitě praskat pro hrnky, zehřit féfu nebo pořešit brus.
Podle blogu to vypadá, že vedete zhýralý život. Jste opravdu takoví světáci, nebo spíš podpantofláci, co jen sní?
Jako jestli je to všechno pravda? To je jako ptát se Svěráka, jestli měl fakt doma Kolju. Tak jako v každé partě, i mezi nama jsou jak hodně vyžilí bohémové, tak kořeni, co je stará drží pevně za ranec, například Zonkál. I když to možná zní děsivě, naprostá většina našich příběhů se opravdu někomu v našem okolí odehrála, i když my pak třeba zkombinujem dvě tři story dohromady a trochu oživíme použitím atraktivních výrazů typu „vyhrčet se na fejs“, „krpatá mindža“ nebo „žvejkat bedlu”.
Já to beru všechno jako velkou hru, ale jsou lidé, kteří vás berou vážně. Co byste jim vzkázali?
Berte to vážně dál. Ale už neberte to polský mňaučko.
A těm, co vás nesnáší?
Že kazety s Mirkem Donutilem seženou na Aukru za půl vozu.
Čte vás i někdo mimo Brno? A může (a má) vás pochopit?
Píšou lidi z celýho světa, jestli jim to pošlem do Irska, Ameriky, Japonska, Austrálie, dokonce se nějakym záhadným způsobem dostali k internetu aji Slováci. Knihu si objednalo hodně Pražáků, ale to budou asi míň nadaní borci původem z Brna, co tady marně smrděli na pracáku, ale v Praze mezi pologramotnyma makakama jsou samozřejmě za hvězdy.
Na rozdíl od všech ostatních a toho minulého úplně šetříte současné vedení Brna. Proč?
Bohužel, pro literáta zajímavý osobnosti typu Ondatra nebo Tenisák Boy jsou pali, o nich se psalo samo. Borci uplně na palicu. Ale co chceš psat o Vokřálovi? Že je tady po dvaceti letech normální borec, co nechodí okoplej, jak kdyby mu to doma spíchla mama podle Burdy, nemele furt do novin a normálně klepe? To je určitě gut pro Brňáky, ale pro nás to bohužel neni téma. Ten Landa na Brně střed je taky přehnaně slušnej a výkonnej, ale třeba začne hajlovat, malovat po Svoboďáku runy nebo dělat jiný kejkle jak ten jeho vyšinutej brudr a zas budem mit o čem psat.
Sponzoruje vás Starobrno?
Spíš nás občas podpoří, když děláme akci Sto chlapů - tisíc piv, tak nám písknou hrnky a pučí výčep, aby to lítalo. Oni logicky podporují výjimečný věci v Brně, logicky Flintu, Kometu, festivaly nebo ty přidrbaný ohňostroje. S lidma z jejich marketingu se dobře známe, jsou to kvalitni manažeři, co se nestydí kdykoliv nalit.
Proč se podle vás daří takovým cynickým aktivitám jako jste vy, Prigl, Necyklopedie...? Sledujete tuto „konkurenci“?
Prigl sledujeme a baví nás to, na borce z lontu kdesi u Kovalovic velmi solidní dílo. V partě je taky hodně oblíbený jejich vystoupení v DVTV, akorát se pořád nemůžem shodnout, jestli hovořilo mňaučko nebo valetol.
Figurujete v literární soutěži, co jste za poslední rok přečetli?
Hodně lidí nám píše, že Fest brblanina nebo Pravidla bincárny byly první knížky, který přelouskali, což je trochu strašidelný, takže tady je pár autorů, kteří by je mohli bavit: Roal Dahl, Daniil Charms, Allen, Woodehouse, Chesterton. Ale pokud by vám to palica nebrala, tak zkuste ze startu třeba životopis Zlatana, to je v partě hodně oblíbená pohádka.
Co říkáte na svoji konkurenci v Blogu roku? A na minulé výherce?
Zběžně jsme to prolítli. Zaregistrovali jsme pár nešťastníků, co brečeli nad naším vítězstvím, protože psat o autistech je určitě záslužnější věc než to co děláme my, ale tak to by pak museli dat všechny ceny Macurovi od paní Bartošové, co staví domečky z palet pro svobodný matky. Ale četli jsme kus toho Šindelky, co vyhrál Literu za prózu a to je teda slabingr. Dyť je to cely psaný holyma větama o třech slovech, to můžem rovnou knižně vydat SMSky od Zonkála.
Koho považujete za brněnskou osobnost?
Ceníme spíš míň exponovaný figury a nenápadný hrdiny každodenního života. Třeba pana Fialu z pivnice u Kuby, což je legendární brněnskej kasař, kterej za války i po ní vybíral sejfy. Nebo Garyho z Bláhy. Dyť to je už patnáct jařin zpovědnica poloviny Brna. Vyrovnanej borec, co se 15 let nonstop příjemně na všechny usmívá i když všichni ví, že mu není dvakrát do zpěvu, pač přišel do hokny rovnou z Tabe.
Ta otázka nemůže nepadnout - máte to s ženskými fakt tak blbý, že ve vašich textech figurují jen jako sexuální objekty?
Nesmysl, vždyť třeba náš klasickej příběh Hranice zhůvěřilosti je ódou na brněnskou ženu. Už samotné množství prostoru, který ženám věnujeme, jasně vypovídá o tom, že ženy svým způsobem obdivujeme a rádi je zkoumáme. Což samozřejmě neplatí pro muňky z Blanska, Vyškova, Pohořelic a podobných opičích osad.
Existuje pro vás něco, z čeho se legrace ale fakt nedělá?
Jednou jel Dědy po zapiječce šropla v noci na kole domašov a liskl sebou zádama na pangejt, takže skončil v bezvědomí na urazovce, kde s natrženou ledvinou chcal černy. To jsme jedinkrát udělali chybu, že jsme začali něco brat seriózně a valili sme tam vyplašeni s pomerančama a bichlama, pučenyma od taty z knihovny, aby to chudák doklepal v klidesu a komfortu. Ale ten dacan to bohužel přežil a už tři roky ty bichle tatovi neni schopnej vrátit. Tak třeba tady už doopravdy končí legrace.
