Udávání gestapu nebylo za druhé světové války ničím neobvyklým. Na jednu takovou schválnost doplatil řezník Karel Holešovský.
Soud ho v říjnu 1941 označil za škůdce národa a poslal na šibenici. Nakonec se na ni nedostal, po vynesení rozsudku skočil na jednoho z gestapáků a vykloubil mu čelist. Další člen hlídky ho na místě zastřelil.
Pamětní deska v Tetčicích.
Holešovského nyní v Tetčicích připomíná nová pamětní deska. Tento hrdina bezpodmínečně chránil celou svou rodinu.
„Byl členem sokolské obce. Někdo ho udal, že donáší partyzánům, což nebyla pravda. Snažil jsem se zjistit, kdo to byl. Bohužel se mně to nepodařilo,“ vyprávěl Holešovského synovec Antonín Růžička.
Ten dokonce našel svazek listin z období protektorátu až do roku 1947. „V rukou jsem měl třes, protože přede mnou ležely příběhy lidí, které jsem osobně znal. Jejich osudy mě děsí stejně jako ten týkající se strýce,“ svěřil se Růžička.
Postupně rozkrýval osud Holešovského, jenž vzal na sebe veškerou vinu, aby zabránil vyvraždění dalších lidí. Jeho čin změnil plán gestapa zastrašit všechny lidi, kteří kladli nebo mohli klást odpor proti okupantům. Proto byla celá událost tajena, z obavy, aby nevznikl ještě většího odpor a nenávist k okupantům.
„Měl malou živnost, která ale stačila k uživení rodiny. V Tetčicích provozoval malé řeznictví. Po krátké známosti si vzal moji tetu Vlastu. Během soudního líčení tvrdil, že se spolu rozešli a že je na nože i se zbytkem rodiny. Tím je ochránil před pronásledováním ze strany gestapa,“ nastínil ještě Růžička.
Osudným se Holešovskému stalo, že se netajil svými názory odsuzujícími okupaci Československa. Gestapo jednou v jeho domě provedlo rozsáhlou prohlídku a nařídilo jeho převoz do věznice v Brně.
Výslech i proces byly krátké. Soud se odehrál 8. října 1941. Nakonec ho jménem německého lidu odsoudili za hospodářskou sabotáž. „Lidově řečeno, protože porážel neevidovaná prasata a prodával maso mimo lístkový systém,“ vysvětlil Růžička.
Hned po vyhlášení rozsudku chtěla ostraha odvést Holešovského na šibenici. Jeden gestapák si stoupl před něho a druhý za něj. Odsouzený měl pouta spojená jen krátkým řetízkem, takže mohl poměrně dobře ovládat ruce.
„Najednou skočil na záda gestapákovi vpředu a vyškubl mu čelist, ten na následky zranění zemřel. Strýce zastřelili na místě. Jeho popel pak vydali rodině, která ho uložila na hřbitově v Rosicích,“ zavzpomínal Růžička.
Rodina na hrdinský čin Karla Holešovského, který se narodil v dubnu 1915, stále vzpomíná a příběh si navzájem předávají. Nedávno se společně setkali právě při odhalení pamětní desky. Členem rodiny je také někdejší olympijský reprezentant v gymnastice Zdeněk Růžička.
Společně si díky Holešovského příběhu nesou rodinné poselství. „Vzali jsme si z toho životní motto, že se máme chovat tak, abychom se za sebe nemuseli stydět. Můj strýc je dobrým příkladem,“ uzavřel Antonín Růžička.
