Dá se na něco takového připravit?
Na něco takového se u nás v Česku moc připravit nedá. Těžký kopcovitý terén nebyl našimi Tatrami dobře sjízdný. Byl tam jeden kopec, přes který jsme měli problém se dostat. Jelo se pět kilometrů přes serpentiny do výšky 1 400 metrů nad mořem, to bylo opravdu komplikované.
Zažil jste něco alespoň podobného?
S výjezdy na jižní Moravě se to moc srovnávat nedá. Možná bych zmínil akorát požár v roce 2013 v Bzenci, kde se to té hrůze trochu podobalo, ale rozlohou a klimatickými podmínkami to bylo v Řecku diametrálně odlišné.
Co bylo nejtěžší?
Klimatické podmínky, které tam panovaly, byly pro nás extrémní. Nešlo jen o vysoké teploty, ale i o extrémní vítr, který přišel z ničeho nic bez předpovědi. Hasební práce probíhaly standardně, ale tohle pro nás celou situaci zkomplikovalo.
Jak jste řešili doplňování vody do cisteren?
Zásobování vodou byl asi největší problém. Vozili ji k nám kyvadlově a obce, které byly okolo požárů, měly jen omezené množství vody v zásobníku. Později jsme používali přírodní zdroje. Měli jsme štěstí, že v obci, kde jsme zasahovali, protékala řeka. U ní jsme si udělali čerpací stanoviště a částečně se bralo i z hydrantové sítě. Doprava vody byla ale nejsložitější právě kvůli složitému terénu.
Jak se člověk cítí po takové šichtě?
Bylo to opravdu velmi náročné. Už cesta na místo byla úmorná. Padesát hodin jsme nepřetržitě seděli v autech, střídali jsme se při řízení. Dělali jsme všechno pro to, abychom tam byli co nejrychleji. Nakonec se nám to podařilo a ze zahraničních jednotek jsme tam byli úplně první. Řekové naši přítomnost neskutečně ocenili. Dorazili jsme v úterý, kdy byly na místě potřeba všechny síly a prostředky. Pokud bychom nedojeli, tak by to dopadlo velmi špatně.
S kolika zahraničními týmy jste se potkali?
Bylo tam zhruba dvacet jednotek z různých států, ale byly rozeseté různě po regionu. Na místo, kde jsme byli nasazení my, pak přijeli pomoct Němci, Francouzi, Turci a myslím, že i Rakušani.
Jak tato výprava utužila vztahy mezi českými hasičskými jednotkami?
Z výběru Jihomoravského kraje ty kluky všechny znám. Bylo to domluvené narychlo, takže jsme si nemohli moc vybírat, kdo pojede. I kluci ze středních Čech a z Jičína byli skvělí. Jako parta jsme si sedli a druhý den v Řecku už jsme fungovali jako stroj.
Když jste z místa odjížděli, byly už všechny požáry pod kontrolou?
Když jsme na místo přijeli, tak jsme pochopili, že to nebude fungovat jako u nás. Jsme zvyklí na režim, že jedeme na požár, hasíme, někomu to předáme a jedeme zpátky na stanici s pocitem, že je to úplně uhašeno. V Řecku to tak bohužel nebylo. Těžce jsme se smiřovali s tím, že po prvním dni nám pořád hořelo prakticky všude. Když jsme odjížděli, tak s pocitem, že už to místní zvládnou sami, a rozsah požáru není takový, jako když jsme na místo dorazili.
Kdy se chystáte opět do práce?
Většina z nás je směnových příslušníků z Vyškova. Do práce bychom měli nastupovat hned zítra, ale pan generální ředitel nám dal dva dny volna, takže jdeme nakonec až příští týden.
