Alena Mihulová se v Brně narodila, vystudovala tu herectví na Janáčkově akademii múzických umění a ve čtvrtek večer se sem vrátí.
V kině Lucerna má ve 20.30 premiéru film Domácí péče.
Na festivalu v Karlových Varech za něj minulý týden získala cenu v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon a kritikové i diváci, kteří film viděli už na festivale, si jej pochvalují. Ve středu měl premiéru v Praze.
Mihulová, která se v takto významné roli objevila po velmi dlouhé době, se daleko víc těší na tu čtvrteční v Brně.
„Bere to opravdu slavnostně. Přijde se na ni do Lucerny podívat její nemocná maminka, která by do Prahy přijet nemohla,“ usmívá se mluvčí štábu Gábina Vágner.
Právě fakt, že je Mihulová Brňanka, sehrál největší roli v tom, proč ji režisér a zároveň scenárista Slávek Horák obsadil.
Příběh umírající zdravotní sestřičky a jejího manžela, kterého ztvárnil Bolek Polívka, je zasazený do prostředí jihomoravského venkova.
„Oba hlavní herci jsou Brňáci. Chtěl jsem se vyhnout tomu, aby Jihomoravany hráli Pražáci. Když se pražští herci snaží mluvit s moravským přízvukem, působí to vždycky hrozně uměle,“ vysvětluje čtyřicetiletý Horák.
I tak se herci museli s přízvukem trochu poprat. Horák film napsal a natočil podle skutečného příběhu svých rodičů žijících v Napajedlích na Zlínsku, kde se také má děj filmu odehrávat.
„Bolek i Alenka svůj přízvuk přizpůsobili tomu zlínskému, protože brněnština je přece jenom jiná,“ říká Vágner.
Nejnáročnější scénu točili v Žítkově
Dům filmových manželů Polívky a Mihulové je skutečný dům režisérových rodičů. Kromě toho se ještě natáčelo na místním hřbitově a v kostele, ve Zlíně, v Otrokovicích, Halenkovicích a Jalubí.
Největší a technicky nejnáročnější scéna hořícího stromu vznikala v Žítkové. Jižní Morava je zvláště v poslední době filmařsky atraktivním místem. Že jsou obyvatelé tohoto kraje bujaří lidé, kteří se zajímají jen o víno a po večerech se baví u cimbálu, se snažily divákům namluvit třeba dva díly filmu Bobule nebo seriál Vinaři.
„Ani Domácí péče se těmto jihomoravským klišé nevyhnula. Řeč herců je dobrá, ale opět jsou tam výjevy z vinohradů a všechno vyřeší slivovice. Vypadá to, že na Moravě se posedí, popije a všechno bude dobré,“ myslí si filmová kritička MF DNES Mirka Spáčilová.
„Určitě je to však chytřejší než třeba Bobule nebo seriál Vinaři,“ dodává.
Režisér: Slivovice? Takhle to u nás na Moravě chodí
Podle režiséra Horáka se tomu však úplně vyhnout nedalo. „Inspiroval jsem se svými rodiči. Můj otec má vinohrad, proto i Bolek Polívka pracuje ve vinohradu,“ líčí režisér.
Dále se pokusil zachytit například rituál ranního pití slivovice. Na konci je podle jeho slov typicky moravská svatba, kde nechybí vykopávání demižonu slivovice ze země, cimbálová muzika a moravské koláče.
Postava Bolka Polívky má zase speciální tácek s držátky na šest štamprlí a každému, kdo k nim přijde, nalije slivovici.
„Přesně takhle to dělává můj tatínek. Ten tácek je taky od něj. Takhle to prostě na Moravě chodí,“ vtipkuje Horák, který se dosud věnoval především natáčení reklam. Domácí péče je jeho filmovým debutem.
