Supertatra byla tátovou touhou
„Lidská ruka je každá unikát, a proto nakreslí i vybrousí unikátní neopakovatelnou křivku nebo plochu. Na rozdíl od počítačů a programů, které ji vždy udělají stále stejnou matematickou funkcí,“ designér a grafik Jiří Král pro iDNES.cz vzpomíná na vznik Supertatry, na které pomáhal svému otci Václavu Královi.
Jak moc vás ovlivnila práce vašeho otce Václava? Co vám vnesla do života?
Od mala jsem nechtěl být nic jiného než tvůrce automobilů a letadel a pilot. V prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, to ani jinak asi nešlo. V patnácti mi vysvětlili, že jako pilot bych se musel na celý život upsat armádě, tak mě to přešlo. Nepamatuju si, že bych měl nějaké jiné tužby pro pracovní život
Kdy jste začal s tátou pracovat a jak to zpočátku vypadalo?
S tátou jsem začal pracovat asi v patnácti letech. Samozřejmě že v patnácti mi dával jiné práce než o deset let později. Byl to takový středověký vztah mistra a učedníka, předávání řemesla.
Dovedl byste říci, co projekt Supertatra pro vašeho otce znamenal?
Supertatra byla tátova touha dlouho. Čtyřlitrový DOHC V8 motor vždycky považoval za krásné závodnické náčiní. Byla pro tátu srdcovka. Byl tatrovák. Když viděl na okruhu ve Staré Bělé Tatraplan Sport, rozhodl se být automobilovým konstruktérem a ne jednookým pirátem v Karibiku.
V době vzniku Supertatry jste již byl „zatažen“ do práce s tátou. Na čem všem jste se podílel?
Supertatru jsem podle tátových instrukcí konstruoval rám. Stejně tak jsem z jeho skic dělal výkresy karoserie. Udělal tužkovou skicu pět milimetrů silnou a já z toho rýsoval perem 0,5mm výslednou křivku. Věděl, že to cítíme stejně a může to na mně nechat
V průběhu práce se tvar neustále dolaďoval. Při změně měřítka na větší, při přenosu z výkresů do modelu. Vždycky vylezlo něco, co v tom menším měřítku nebo výkresu nebylo vidět. Krásný proces.
Kdy jste se poprvé setkal s firmou Ecorra? Vnímal jste ji jako partnerskou společnost vašeho táty?
S „ecoráky“ jsem se potkali poprvé ještě za „bolševika“, když se začala dělat maketa Supertatry 1:1. Chtěli pořídit jedno auto z plánované série 25 kusů závoďáků a udělat s ním národní rychlostní rekord. Ten vztah byl vždy jiný než zákaznický, byl přátelský. Přesto, nebo právě proto jsme toho společně mnoho vytvořili.
Supertatra se nakonec nedočkala opravdu sériové výroby, tedy alespoň té, řekněme, vícekusové. Jak se táta na takové projekty díval? Sledoval, jak se jim daří či nedaří poté, co opustily jeho tvůrčí dílnu?
Ve chvíli, kdy práci dodělal, soustředil se na nové projekty. Jen v případě, že by někdo chtěl pokračovat ve vývoji, zajímal ho dokončený projekt. U Supertatry nikdy nedostal čas na definitivní interiér, tak jsem ho před několika lety udělal já, pro poslední, pátý kus s motorem Porsche. Majitel ten motor použil, aby mohl auto provozovat bez problémů s legislativou, v té době už by jí motor T613 neprošel.
Lze říci, zda by váš táta něco na takovém projektu, jako byla Supertatra, změnil, kdyby ho dělal znovu?
Samozřejmě že každý projekt by člověk udělal jinak s nově nabytými zkušenostmi z dalších prací. Každý, kdo chce dělat dobrou práci, se vyvíjí.
Co vám práce na Supertatře dala?
Posouvala mě, pracovně i lidsky. Období, kdy jsem byl s tátou na volné noze jako designer, bylo nejkrásnější v mém životě. Navíc začátkem devadesátých let šlo dělat kusovou výrobu bez počítačů. Proč to zdůrazňuju? Lidská ruka je každá unikát, a proto nakreslí i vybrousí unikátní neopakovatelnou křivku nebo plochu. Na rozdíl od počítačů a programů, které ji vždy udělají stále stejnou matematickou funkcí. Proto je pro mne dnešní design neživý, strojový a stále stejný.
Jak by váš táta chtěl, aby lidé na jeho práci vzpomínali?
Po období závodění a tvorby supersportů přišla filozofie spotřebitelské skromnosti. Tříkolka EKON na soutěž v minimální spotřebě paliva, tříkolka Laurin a Klement v roce svého vzniku 1990 s projektovanou spotřebou 3l/100 km, ale s užitnými vlastnostmi vozu kategorie VW Polo/Favorit, nikoliv Velorexu. Rád by, aby to bylo to hlavní, co z jeho odkazu bude vnímáno. Proto to bude nosné téma naší připravované výstavy v roce 2026. Většina lidí ale asi bude vnímat jeho průřezové obrazy, které v době předpočítačové dokázalo dělat jen několik lidí na světě. K tomu potřebujete naprosto mimořádnou představivost a cit.
