Garáž, která rostla v dunění okupace
Soutěžní garáž z Prahy, která se stavěla za okupace Ruských vojsk, slouží své rodině už 51 let.
„Svůj dům, včetně garáže na zahradě, jsem začala stavět před 52 lety, kdy jsem čekala své první dítě. Bez pomoci rodiny by to ani nešlo. Stavěli jsme všichni vlastnoručně od základů po střechu a za nemalého úsilí,“ začíná soutěžní příběh čtenářky Marie z Prahy.
Materiál na stavbu se nedal sehnat tak snadno jako dnes a sama soutěžící musela i v těhotenství přiložit ruku k dílu. Celý dům je spojen s jejím životem a nese vzpomínky na všechny podstatné momenty. „Přivedla jsem do něj tři děti, které jsme museli uživit. Proto jsem také v době, kdy měla naše fena štěňata, odpověděla na inzerát dosud známého, nejmenovaného cirkusu, kde poptávali fenu pro tygřata,“ poslala do redakce až neuvěřitelný příběh Marie.
Nakonec Marii z cirkusu skutečně přivezli mláďata tygra až domů, tak se kromě dětí starala i o tygřata, která u ní vyrostla v pořádné šelmy.
„Protože mám dům hned poblíž přistávací dráhy v Ruzyni, zažili jsme v roce 1968, hned po nastěhování, invazi Rusů. Bylo to něco nepředstavitelného a náhlého, když nám nad domem v těsné blízkosti v noci začaly přistávat tzv. Anduly, jedna za druhou,“ popisuje soutěžící.
Mezi domy pak pendlovala těžká nákladní auta i s ozbrojeným vojskem a Marie i její rodina žili ve strachu. „Tou dobou jsme zrovna dostavovali garáž. Takže jsme se báli o život a nakonec i o auto, aby nám ho nezabavili. Auto sloužilo celé rodině i pro odvozy do nemocnice. Nemohli jsme si dovolit o něj přijít,“ vysvětluje Marie.
Garáž ale ještě nebyla hotová, a tak rodina uprostřed noci sundala bednění a auto do rozestavěné garáže bez vrat ukryla. Aby Rusové auto opravdu neodvezli, sundala rodina z auta i kola a poschovávala je. „Takové věci se zkrátka tenkrát děly,“ popsala Marie.
Dnes už jsou její děti dospělé a mají své vlastní potomky. „Moc dobře však vzpomínám, jak si na dvorku před garáží jako malé hrály. Stavěly ze sněhu iglú a sněhuláky, v létě skákaly panáky a přes gumu, opravovaly si svá vozítka, kola a čtyřkolky, běhaly a poskakovaly jako kůzlata, hihňaly se i plakaly,“ vzpomíná soutěžící Marie s tím, že její manžel měl v garáži dílnu, a tak měl o dění kolem dobrý přehled.
Úplná pravidla soutěže o vrata Trido čtěte ZDE |
Vzadu v garáži dodnes stojí staré dřevěné šuplíky plné stovek šroubů a matiček, plíšků, těsnění, pilníků a šmirgl papírů. Po straně pak stojí vše potřebné: žebřík, trocha uskladněného dřeva a zahradní náčiní, včetně staré a stále dobře sloužící sekačky na trávu.
„Garáž takto slouží ve svém původním stavu již 51 let. Celý dům je, jak se dnes říká, retro. Vrata plechová, vydávající charakteristický plechový zvuk, na který jsme si už dávno zvykli,“ napsala soutěžící.
Už se jí dokonce ozvalo několik filmových štábů, které chtěly kvůli vzhledu domu u Marie točit film. „Já jsem ale žena praktická a životem ostřílená, takže bych raději uvítala nová vrata a klid,“ uzavírá.
