„Normy určující technické požadavky na pohonné hmoty pro motorová vozidla se spalovacími motory předepisují poměrně značný počet závazných parametrů. Některé z nich se přizpůsobují aktuálním klimatickým podmínkám. Proto se v České republice prodává jiný druh paliva v letních a jiný v zimních měsících,“ vysvětluje Petr Kozák, odborník na paliva společnosti OMV. „V zemích EU platí v zásadě stejné normy: EN 228 pro automobilové benzíny a EN 590 pro motorové nafty,“ dodává.
Na čerpacích stanicích má být od prvního prosince k dostání výhradně zimní motorová nafta, která zaručuje provozní spolehlivost při teplotách do minus 20 stupňů Celsia.
Na rozdíl od automobilových benzinů, které fungují i při mrazech do minus 40 °C, obsahuje motorová nafta také tuhé uhlovodíky (parafíny), které při teplotách nižších než cca minus 8 °C vytvářejí drobné krystalky. . To může způsobit zmrznutí paliva a nefunkčnost motoru.
Mohou totiž omezit průchodnost filtru, a někdy jej dokonce i ucpat. V normách pro motorová paliva je proto stanoveno, jakou specifikaci mají mít paliva pro různá období roku. Především u nafty je důležitá teplota, při které se tuhé parafíny začínají vylučovat (tuhnout). Řidiči tak během roku tankují v závislosti na ročním období až tři druhy motorové nafty. V létě letní, v zimě zimní a mezitím přechodovou. Tyto nafty se liší parametrem nazvaným filtrovatelnost, označovaným často jako CFPP (Cold Filter Plugging Point), který specifikuje teplotu, při které dojde k ucpání studeného filtru.
V zimních obdobích mohou rafinerie zavážet do míst, kde pravidelně mrzne více, takzvanou arktickou naftu, jež „funguje“ do nižších teplot. Existují i speciály: „Například na čerpacích stanicích OMV lze koupit prémiovou naftu OMV MaxxMotion diesel s CFPP -40 °C, která je k dostání nejen v zimě, ale během celého roku,“ dodává Kozák.
Pro techniky
Automobilové benziny
Norma ČSN EN 228 specifikuje několik tříd automobilových benzinů, konkrétně třídy A-F. Liší se svou těkavostí (snadností odpařovat se). Odpařování je základní vlastností nutnou pro zážeh směsi benzin/vzduch ve válcích motoru. Hlavním parametrem charakterizujícím míru těkavosti benzinů je tlak jejich páry, který se měří v uzavřené nádobě při předepsané teplotě s přesně daným množstvím paliva. Těkavější zimní benziny mají vyšší tlak par a méně těkavé letní benziny naopak nižší. Přílohy normy předepisují také konkrétní termíny, ke kterým se musí vyrábět a prodávat dané třídy benzinů. V České republice se letní benziny třídy A dodávají od 1. května do 30. září a zimní třídy D od 1. listopadu do 31. května. V dubnu se prodávají přechodové benziny třídy C1 a v říjnu přechodové benziny třídy D1.
Benziny, které jsou nejméně těkavé (v ČR třída A), se používají v letním období. I přes nižší těkavost fungují v motorech dostatečně, méně se odpařují do ovzduší a u starších vozidel nedochází při jejich čerpání v sacím traktu palivových čerpadel k tvorbě parních polštářů, které způsobují výpadky v dodávce paliva do motoru. Zimní benziny jsou těkavější (v ČR třída D), snadno se odpařují i při nízkých teplotách a v zimním období zlepšují startování motoru. Při přechodu z letních druhů benzinů na zimní a zpět se vždy po určitou dobu dodávají takzvané přechodové druhy benzinů, jejichž těkavost se pohybuje mezi letními a zimními druhy.
Motorové nafty
Nafty jsou podstatně méně těkavé kapaliny než benziny. Obsahují tuhé uhlovodíky (parafiny), které jsou v kapalné fázi při plusových teplotách rozpuštěné. Parafiny jsou z hlediska spalovacích vlastností cennou složkou nafty. Jejich nevýhodou však je to, že při nízkých venkovních teplotách dochází k jejich krystalizaci a tvorbě tuhého podílu v kapalné naftě. To může vést k ucpávání palivového filtru vozidla a znemožnění dodávky kapalného paliva do spalovacího prostoru motoru. Proto je třeba v zimním období používat naftu, která buď tuhé parafiny neobsahuje, nebo má jejich obsah nižší a při výrobě jsou učiněna technologická opatření snižující teplotu jejich krystalizace.
Česká norma ČSN EN 590 předepisuje požadavky na letní, zimní a přechodové nafty (třídy A–F pro mírné klima) a také požadavky na nafty pro extrémně chladné klima (třídy 0–4). Třídy se liší především parametrem nazvaným filtrovatelnost, označovaným často jako CFPP (Cold Filter Plugging Point). Jeho hodnota se měří laboratorním testem, při kterém se vzorek nafty řízeně ochlazuje a současně prochází přes speciální filtr. CFPP označuje teplotu, při níž se filtr začne ucpávat tuhými parafiny. Zjednodušeně lze tedy říct, že CFPP udává mezní teplotu použitelnosti nafty. Je třeba vzít v úvahu také vedení palivových cest v motoru, umístění a čistotu palivového filtru (některá vozidla mají palivové filtry vyhřívané) a další specifika.
Na krystalizaci parafinů v reálném prostředí má vliv také rychlost klesání teploty, přičemž nafta v nádrži zaparkovaného vozidla se ochlazuje zpravidla výrazně pomaleji než při laboratorních testech CFPP. Tento faktor může způsobit to, že například nafta s hodnotou CFPP -20 °C má ve skutečnosti mezní teplotu použitelnosti vyšší, třeba i pouhých -10°C.
Norma ČSN EN 590 předepisuje pro ČR použití nafty pro mírné klima. V letním období od 15. 4. do 30. 9. jde o naftu třídy B (CFPP max. 0 °C) a v zimním období od 16. 11. do 28. 2. (29. 2.) naftu třídy F (CFPP max. -20 °C). Pro období od 1. 10. do 15. 11. a od 1. 3. do 14. 4. je normou předepsána nafta třídy D (CFPP max. -10 °C). Tyto termíny jsou závazné, takže na čerpací stanice vždy přicházejí benziny i nafty, jejichž vlastnosti odpovídají aktuálním teplotám. Majitelé vozidel s naftovými motory, kteří jezdí pouze občas, musejí proto dbát na to, aby jim s nástupem mrazů v nádrži nezůstala letní nafta (natankovaná do 30. 9.). To platí i pro zemědělské stroje, které se občasně provozují i v zimních měsících.
Kromě naft pro mírné klima specifikuje norma ČSN EN 590 i požadavky na nafty pro extrémně chladné klima třídy 0–4, takzvané arktické nafty s hodnotami CFPP od -20 °C do -44 °C. Tyto nafty se na čerpacích stanicích povinně prodávat nemusí. Řada čerpacích stanic však při očekávání velmi nízkých teplot některou z arktických naft běžně nabízí jako prémiový produkt.
Spotřeba pohonných hmot stouplaČesko je pumpařská velmoc Spotřeba pohonných hmot v Česku za prvních devět měsíců letošního roku meziročně stoupla o čtyři procenta na 5,97 miliardy litrů. U benzinu spotřeba klesla proti stejnému období loni o dvě procenta na 1,48 miliardy litrů, u nafty naopak vzrostla o šest procent na 4,49 miliardy litrů. Václav Loula z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) uvedl, že vývoj spotřeby se v jednotlivých částech roku významně lišil. „V prvním čtvrtletí byla spotřeba pohonných hmot ovlivněna především vyhlášeným nouzovým stavem a řadou opatření k omezení mobility a negativních dopadů do ekonomiky s cílem zabránit šíření této pandemie,“ sdělil. Po uvolnění opatření ve druhém čtvrtletí podle něj spotřeba obou komodit stoupla. „Ve třetím čtvrtletí se spotřeba pohonných hmot ještě více zvýšila a vykazovala nárůst proti roku 2020 v jednotlivých měsících o devět procent v červenci a srpnu, v září pak o sedm procent,“ uvedl Loula. Například spotřeba automobilových benzinů ve třetím čtvrtletí podle něj dosáhla 610 milionu litrů. „Byla tak o 68 procent vyšší než v prvním čtvrtletí a o pětinu vyšší než ve čtvrtletí druhém. Byla také dokonce o sedm procent vyšší než ve třetím čtvrtletí předcovidového roku 2019,“ řekl Loula. „Opět se potvrdilo, že rozhodujícím faktorem pro vývoj spotřeby pohonných hmot je vývoj ekonomiky a potřeba mobility. A to jak u osobní individuální dopravy, veřejné dopravy osob, tak v řadě průmyslových odvětví, stavebnictví, zemědělství a veřejné nákladní dopravy, tedy segmentech náročných na spotřebu motorové nafty,“ dodal. V Česku je podle statistik ministerstva průmyslu a obchodu kolem 7 600 čerpacích stanic, veřejně přístupných je asi 4 000 z nich. Ve srovnání s okolními státy vychází Česká republika dlouhodobě jako pumpařská velmoc. Vede v ukazatelích počtu obyvatel na jednu veřejnou čerpací stanici nebo v četnosti pump na dálnicích. |
