Jedeme pro nové auto! Lenka Vichnarová coby maminka a její dva „synové“, Františkové Zjevík a Dvořák (zleva), nakupovali pohodlný vůz „na důchod“. Nejlepší zkušenosti udělali v autosalonech Auto Super a TUkas.
Auta jsou jedny z nejopojnějších věcí, které kdy lidstvo vytvořilo, tvrdí britský motoristický vševěd Jeremy Clarkson. A po bydlení druhé nejdražší, jež si pořizujeme, doplňují Clarksona statistiky. Proto si průměrný Čech obvykle dopřeje maximálně pět vozů za život. Když už se tedy jednou za čas odhodláme, že obnovíme rodinný vozový park a investujeme do něj mnohaleté úspory, předpokládáme, že se k nám obchodník podle toho bude chovat: maximálně vstřícně, slušně a ochotně, zároveň však profesionálně a erudovaně.
Prostě tak, abychom se těch několik desítek minut cítili jako králové. Jenže ouha. Jak se v aktuálním testu iDNES.cz a MF DNES ukázalo, nic z toho nemusí být v českých autosalonech či autobazarech samozřejmé, a to ani když si přijde vůz vybrat milá a poněkud zvídavá šarmantní dáma na prahu důchodu v doprovodu dvou dospělých synů.
Když nejste dost nóbl
V žargonu výzkumných technik se takovému typu testu říká „mystery shopping“. Pro hoteliéry, provozovatele restaurací, obchodů i zdravotnických zařízení nic nového. Ostatně i některé velké české autobazary mají s výzkumníky v převleku bohaté zkušenosti.
Podobná praxe by nejspíš prospěla i zastoupení německé automobilky Mercedes-Benz na pražském Chodově. Tam totiž testující trojice, složená z ekonomické novinářky, šéfa rubriky Auto.iDNES.cz a odborníka na marketing a obchod, narazila snad na všechny myslitelné neduhy autosalonů: přezíravost, snobství, neochotu i neznalost, o absenci slušného chování raději ani nemluvě.
„Co mohlo být špatně, to také špatně bylo, omračující bylo hlavně neomalené a hulvátské chování. Prohlíželi si, co máme na sobě, a podle toho se k nám chovali – s pohrdáním,“ shrnul specialista na marketing z pražské Newton University František Zjevík zdejší žalostný přístup ke klientům.
A to měla fiktivní Zdeňka Nováková na nákup vozu připraveno 900 tisíc – a možná by i něco přihodila, pokud by jí vstřícnější personál nabídl i zajímavý způsob financování na úvěr nebo leasing.
Oč sympatičtější potom bylo setkání s prodejcem „obyčejných“ českých škodovek v autosalonu TUkas ve Štěrboholech, byť na nákup červené scaly či kamiqa měla zákaznice našetřeno o 300 tisíc méně.
„Naprosto učebnicový přístup ke klientům ovšem prokázali v salonu Auta Super. Chování bylo milé, nevtíravé a maximálně profesionální, tady si zákazník opravdu připadá jako někdo výjimečný,“ chválí František Zjevík firmu, která dokáže se stejnou grácií přistupovat ke Zdeňce, toužící po Škodě Kamiq za 639 tisíc, jako k fotbalistovi, který si pořizuje lamborghini za osm milionů.
Co jste to říkal?
Přitom právě takové slušné zacházení dokážeme ocenit. I když totiž ekonomie coby věda předpokládá, že se při nakládání s penězi rozhodujeme rozumem, ve skutečnosti nás přimějí otevřít peněženku motivy jen zdánlivě racionální. Pokud tedy vedete jednání s milionovým rozpočtem na ledovém povětří, asi se s utrácením nepřetrhnete. Stejně jako když musíte prodejci odezírat ze rtů, protože v showroomu hraje rádio intenzitou venkovské kutálky – což je mimochodem chronická choroba českých autosalonů i obchodů obecně.
A ještě méně milé je přetlačovat se v takovém rambajzu lokty s klienty u vedlejšího stolku, jako se to stalo u autorizovaného dealera značky Toyota.
