Revoluční tatrovce ve tvaru žehličky je 90 let. Nebudila důvěru

  17:18aktualizováno  17:18
Když v dubnu 1923 prezentovala automobilka Tatra na XV. pražském autosalonu nezvykle řešené malé osobní auto, nebyly reakce odborníků ani laiků zrovna nadšené. To se však mělo záhy změnit. Praxe prokázala kvality vozu a přednosti použitého technického řešení. Tím automobilem byla Tatra 11.

Podvozek Tatry 11 s centrální nosnou rourou. | foto: Technické muzeum Tatra

Cílem Hanse Ledwinky, hlavního konstruktéra Tatry 11, bylo postavit jednoduchý a levný vůz. To se podařilo a jedenáctka má všechny atributy lidového vozu. Tedy až na počet vyrobených kusů. Na druhou stranu, nemnoho let po velké válce a ještě větší chřipkové epidemii a navíc v nové republice, ještě nedozrál čas, aby širší vrstvy obyvatel mohly plně ocenit vlastnictví osobního automobilu. Lidé měli zkrátka jiné starosti.

Revoluční technické řešení

Technické řešení, které budilo zpočátku tolik rozpaků, nakonec Tatrovku proslavilo. V době podvozků s žebřinovým rámem a tuhých náprav použil Hans Ledwinka páteřový rám s nosnou rourou a zadní kyvadlové polonápravy. Nosná tenkostěnná ocelová roura podvozku o průměru 110 mm v sobě ukrývala hnací hřídel a spojovala motor a převodovku umístěné vpředu s rozvody zadních polonáprav. Benzinový čtyřdobý plochý dvouválec boxer s rozvodem OHV o objemu 1 056 ccm a s maximálním výkonem 12 koní byl netradičně chlazen vzduchem. Proto nedůvěřiví návštěvníci autosalonu marně hledali chladič a jeho plnící hrdlo. Novému technickému řešení se začalo později říkat Tatrovácká, nebo Ledwinkova koncepce.

Tatra 11 v Národním technickém muzeu

Páteřový rám zajišťoval při malé hmotnosti extrémně velkou tuhost v krutu. Karoserie byla připevněna na trubkovou páteř příčnými nosníky, takže netrpěla namáháním v krutu jako karoserie vozů s žebřinovým rámem. Z hlediska možného mechanického namáhání nebyla životnost karoserie tedy nijak omezena. Karoserie byla tvořena oplechovanou dřevěnou kostrou a trpěla pouze atmosférickými vlivy.

Pro jízdu v terénu byly vhodné zadní dělené výkyvné polonápravy s nezávislým odpérováním. Přineslo to nový rozměr komfortu pro posádku oproti nápravám tuhým. Takže zatímco nadšení uživatelé nemuseli tatru vůbec šetřit, ona jim nezprotivila jízdu terénem žádným divokým poskakováním. Vpředu i vzadu nesly nápravy listové pružiny.

Nejčastěji se Tatra 11 dodávala jako dvoudveřový otevřený vůz s odklápěcí střechou typu phaeton. Dále se vyráběly například čtyř- nebo šestimístná limuzína, landaulet, používaný v taxislužbě, nebo dvoumístné kupé. Zajímavá byla varianta, u které se vrchní polovina karoserie s pevnou střechou dala odšroubovat a vznikl otevřený vůz. Dále existoval malý počet speciálních závodních karoserií. Kapota motoru měla charakteristický tvar žehličky.

Tatra 11 dosahovala maximální rychlosti 70 km/h. Průměrná spotřeba benzinu činila 9-10 l/100 km. Palivová nádrž měla objem 32 l. Některé závodní speciály měly zvětšený výkon motoru, pak měly i vyšší maximální rychlost.

Fotogalerie

V roce 1926 přišla mírně zdokonalená Tatra 12. Hlavním rozdílem byly brzdy na všechna kola, sériová jedenáctka měla brzdy pouze vzadu. Jinak se oba vozy na první pohled téměř nelišily. Z jedenáctky a následně z dvanáctky pak vycházel typ malých užitkových vozů Tatra 13. Celkem se v letech 1923-1934 vyrobilo přes 11 tisíc vozů Tatra 11/12/13 všech provedení.

Navzdory počátečním rozpakům se malá tatrovka stala legendou. Nadčasová geniální Ledwinkova konstrukce prokázala své kvality za běžného provozu i při tvrdých automobilových závodech.

Úspěchy na sportovním poli

Tatra 11, ať již sériový vůz, nebo upravený závodní speciál, pravidelně slavila úspěchy v tehdejších automobilových soutěžích. Při závodech proslavil jedenáctku především tovární jezdec Josef Veřmiřovský.

Největší zkouškou byla pro jedenáctku, a vlastně pro všechny zúčastněné, Velká ruská jízda spolehlivosti na konci léta 1925. Startovalo se v Petrohradě (tehdy Leningrad), jelo se přes Moskvu, Charkov, Rostov, Vladikavkaz, Tbilisi a zpět do Moskvy, kde byl cíl. Trať dlouhá 5 300 km byla rozdělena do devatenácti etap a jen 40 procent tratě vedlo po silnicích.

Ale co mohli mít v Rusku za silnice, když si na ně ještě po šestnácti letech stěžovali Němci?

A to hrálo do karet našemu J. Veřmiřovskému na sériové Tatře 11 právě díky její konstrukci a malé hmotnosti. Veřmiřovský se stal absolutním vítězem závodu, kdy daleko za sebou nechával v údivu s otevřenými ústy řidiče mnohem silnějších strojů. Kromě absolutního vítězství měla jedenáctka na svém kontě i ocenění za "Konstrukční jistotu a pevnost ve stavbě" a cenu za "Úspornost pohonných látek". Průměrná spotřeba tatry při závodu činila pouhých 7,6 l/100 km.

Tatra 11: tvar žehličky je patrný.

Pokračování Tatrovácké koncepce

Po Tatrách 11/12/13 vyjela z Kopřivnice řada osobních automobilů stejné koncepce, některé lidové, jiné střední třídy, nebo luxusní. Ale motor už byl čtyřválcový a typy 57 a 75 měly výkyvnou přední nápravu. Jmenovitě to byly Tatry 30, 52, 54, 57 a 75.

V roce 1926 byla Tatrovácká koncepce poprvé použita u nákladního vozu se třemi nápravami. Byl jím typ Tatra 26. Modernizované a upravené geniální řešení podvozku, uvedené do praxe Hansem Ledwinkou, používá Tatra při výrobě nákladních automobilů dodnes (tedy s výjimkou Tatry 810).

Hans Ledwinka

Významný světový automobilový konstruktér rakouského původu se narodil 14. února 1878 v Klosterneubergu. Technické vzdělání získal na průmyslovce ve Vídni. Velkou část svého profesního života pracoval v Kopřivnici jako konstruktér, hlavní konstruktér a ředitel. Na svém kontě má mnoho patentů a Tatru proslavil především koncepcí podvozku s centrální nosnou rourou, vzduchem chlazenými motory a později aerodynamickými vozy se samonosnou karosérií.

Po druhé světové válce byl šest let vězněn. V roce 1951 bylo H. Ledwinkovi, s notně podlomeným zdravím z vězení, umožněno odejít do Rakouska. Nakonec se usadil v Německu, kde se nadále věnoval svému oboru jako konzultant. Zemřel 2. března 1967 v Mnichově. V roce 2007 byl Hans Ledwinka zařazen do Evropské automobilové síně slávy.

Nejčtenější

Zpovykaná Evropa přestává automobilky bavit. Brexit je poslední kapka

Ilustrační snímek

Honda během jednoho dne dost jasně ukázala Evropě, jak dnes vidí svět kolébku automobilismu. Kontinent, kde motorismus...

Kráska za volantem fekálního vozu: Práci mužům neberu. Nechtějí ji dělat

Ženy za volantem: Veronika Viktorinová jezdí s fekálním vozem

Tlačí se do profese, která odjakživa patřila mužům. Však si od nich na cestách také občas vyslechnou něco peprného....

Umělec u soudu žádá Škodu o stažení SUV a nově i ráfků pro Scalu

Návrhy designu SUV značky Škoda od malíře a designéra Vlada Vovkaniče

Malíř a designér Vlado Vovkanič požaduje, aby společnost Škoda Auto stáhla z trhu vozy Kodiaq a Karoq i modely kol Vega...

S nejmenšími auty je amen. Regule je prodražují a elektřina je nespasí

Fiat 500

Nejmenší auta jsou ohrožený druh, Volkswagen a PSA naznačují, že nové generace VW UP! nebo Peugeotu 108 se nedočkáme....

Problém s oxidy dusíku vyřeší zrušení limitů pevných částic, míní expert

Ilustrační snímek

V Německu je překračování hodnot škodlivin v autodopravě diskutovaným tématem. Přibývá měst, kde na některých úsecích...

Další z rubriky

Autofotka týdne: Metro bylo nejnebezpečnější auto všech dob

Rover 100 při crashtestu

Nic neilustruje úpadek britského automobilového průmyslu lépe než osmnáctiletá kariéra Austinu Metro, později...

Unikátní motor z Mladé Boleslavi: 24,4litrový dvanáctiválec má 450 koní

Agregát L&K-Lorraine-Dietrich má dvanáct válců uspořádaných do W, nejvyššího...

Muzeum Škody v Mladé Boleslavi vystavuje neobvyklý exponát, letecký motor. Unikátní 24,4litrový dvanáctiválec...

Autofotka týdne: Dražba Ceaušeskova unikátního ARA nikoho nepřilákala

Terénní speciál ARO Nicolae Ceaušeska

Rumunská daňová správa ANAF se rozhodla prodat v aukci jeden z automobilů někdejšího komunistického diktátora Nicolae...

Najdete na iDNES.cz