Stejně jako si dnes konstruktéři nechávají posvětit své výtvory představenstvem firmy, v dobách tuhého bolševismu nemohlo vzniknout nic bez vědomí generalissima Stalina. A právě pro jeho požehnání si oba muži jeli. Z faktu, že je diktátor nechal před palácem mrznout dlouhých osm hodin, mohli usuzovat, že národem zbožňovaný vůdce nebude mít dobrou náladu.
Prototyp Kimu 10 viděl Stalin na vojenské přehlídce 25. dubna 1940. Nelíbilo se mu, že světlomety auta nejsou začleněné do karoserie, jak to bylo koncem 30. let moderní.
Když nakonec Stalin vyšel z budovy auto obhlédnout, už se stmívalo. Úkosem pohlédl na dvoudveřovou karoserii a rychle usedl vedle řidiče. Když pak chtěl šofér vystoupit z auta a uvolnit cestu k zadním sedadlům pro Lichačeva s Kuzněcovem, Stalin ho zarazil: "Zůstaňte sedět, soudruhu."
A bylo to. Představení skončilo, nové auto u Stalina neprošlo. Kdo by si teď pomyslel, že diktátor nechal oba aktéry příběhu na místě zastřelit, podceňuje jeho kultivovanost. Tehdejší šéf Kremlu pouze zbavil Lichačeva funkce komisaře pro lehké strojírenství a ředitele automobilky Kim, jejíž název je zkratkou Komunistické internacionály mládeže, nechal postavit před soud pro klamání sovětské veřejnosti.
Kimu 10-50 upravili konstruktéři tak, aby se Stalinovi líbil. Diktátor však chtěl čtyřdveřovou karosérii a nedělené přední okno.
Za vším hledej novináře
Bizarní kremelské epizodce předcházel článek v listu Izvestija. Jeho korespondent navštívil začátkem října 1940 továrnu Kim, aby hned druhý den ve svém článku nadšeně referoval o začátku výroby malého vozu. Ve skutečnosti se žádná výroba nerozjížděla a první prototypy měly k bezvadnému provozu ještě daleko.
Článek v novinách však neušel Stalinovi, který chtěl auto okamžitě vidět. Tři prototypy Kimu 10 už kolem něj projely v dubnu při vojenské přehlídce. Tenkrát konstruktérům nechal vzkázat, že se mu nelíbí zastaralý vzhled auta se světlomety přišroubovanými k blatníkům.
Kim 10-52 už byl takový, jak si ho Stalin přál. Jako by jeho konstruktéři tušili, že si po válce přivezou z Německa výrobní linky Opelu - karosérie auta se nápadně podobá modelu Opel Kadett.
Šéf automobilky se bál přiznat, že auto upravené podle Stalinových představ nemá a premiéru před diktátorem oddaloval skoro dva měsíce. Když pak se svým výtvorem do Kremlu konečně dorazil, Stalin už byl předem zaujatý. Auto by u něj pravděpodobně neprošlo, byť by bylo jakkoliv povedené.
Měřeno optikou pozdějších sovětských automobilových výtvorů byl Kim 10-50 skutečně docela moderní vůz. Za vzor mu tenkrát posloužil v Anglii vyráběný Ford Prefect a na jeho vývoji se podílelo dvaačtyřicet společností. Kim měl například už tenkrát na palubní desce hodiny, rezervu ukrytou pod víkem kufru a na boku karoserie chyběly stupačky, jak velela poslední móda. Stěrače předního skla pracovaly díky podtlaku v sacím potrubí motoru a vůz měl také odstředivou spojku.
Transparent v automobilce Kim hlásá, že sovětské malolitrážní automobily mají být nejlepší na světě. Kimů se ale vyrobilo jen 500 kusů.
Auto jako úplatek
Své další připomínky nechal Stalin do továrny poslat písemně. Samotnému vozu vytknul, že má jen dvoje dveře a nelíbilo se mu ani uprostřed dělené, aerodynamicky šípovité čelní sklo. Automobilka jednala promptně a ještě před vypuknutím války postavila dva funkční čtyřdveřové prototypy 10-52, které odpovídaly diktátorovu vkusu. Jenže do země vpadli Němci a plány na masovou výrobu lidového auta vzaly za své. Podoba Kimu 10-52 s Opelem Kadett je čistě náhodná, nikde neexistují záznamy o nějaké spolupráci, která by probíhala před válkou.
Byla to paradoxně právě válka, která dopomohla Stalinovi uskutečnit sen o lidovém sovětském voze. Hned po jejím skončení dostala automobilka do názvu novou zkratku (Kim nahradila MZMA, tedy Moskevská Továrna Malolitrážních Automobilů) a samotné auto neslo název Moskvič. Nikoliv náhodou bylo věrnou kopií Opelu Kadett - výrobní linky německé automobilky včetně projektové dokumentace se staly válečnou kořistí Rudé armády.
Moskvič 408 turist kupé
Ruští historici se dodnes přou, proč režim, který tak nenáviděl soukromé vlastnictví, chtěl v dobách největších represí umožnit lidem vlastnit právě automobil. Protože značka Kim vznikla oddělením od automobilky Gaz na popud samotného Stalina, existují hned tři verze, proč o lidové auto tak stál.
Diktátorovi nakloněná část historiků tvrdí, že za vším je "promyšlená strategie velkého vojevůdce", který prý předvídal německý útok a s osobními auty počítal ve svých vojenských plánech. Známý vojenský historik Viktor Suvorov si také myslí, že auto potřeboval Stalin pro své vojenské plány.
Poslední verze mluví o Stalinově fascinaci Adolfem Hitlerem, který také chtěl dát národu svůj "volkswagen". Stalin nemohl zůstat pozadu, s autem navíc počítal jako s úplatkem za loajalitu, především pro vojenské důstojníky a tajné policisty.
Moskvič 400/421
Moskvič 410
Žigulíky měly přednost
Sedmdesátého výročí neslavné premiéry na Rudém náměstí se automobilka už nedožila, před dvěma měsíci Moskvič definitivně zkrachoval. S výrobou aut ale skončila továrna pro nedostatek financí už před osmi lety.
Vývoj moskvičů často začínal tak, že si automobilka koupila nějaký hotový vůz ze Západu. Tak tomu bylo i v případě modelu Aleko, jehož prototyp je věrnou kopií Simcy 1308.
vše o moskvičíchSpeciální přílohu o autech i jejich majitelích čtěte zde |
"Je třeba přiznat, že s kvalitou moskvičů to šlo v 90. letech z kopce," připouští předseda českého moskvičklubu Jaroslav Kyselý. Podle něj neměli ani pozdější kremelští vládci moskviče v oblibě a zejména od 70. let upřednostňovali automobilku v Togliatti, která vyráběla licenční fiaty pod názvem Žiguli-Lada. Největší rozvoj automobilky tak nastal v 50. a 60. letech, kdy vzniklo i několik pozoruhodných prototypů.
"Do Československa se dovážely jen modely se základní výbavou, takže našinec neměl možnost odhalit všechny kvality těchto aut," říká Kyselý. "Málokdo tuší, že už v 70. letech jezdily moskviče na elektronech nebo měly třeba kontrolku nezapnutých bezpečnostních pásů." Stejně tak se čeští motoristé museli obejít bez vozů s pohonem všech kol, neprodávaly se tu ani naftové verze s belgickým motorem Scaldia.
