Terénní nákladní automobil s oficiálním označením Praga V3S (vojenský třítunový speciál) vznikl za necelé dva roky od zadání vývoje pro československou armádu, která v té době postrádala lehké vozidlo, které by si poradilo i v tom nejtěžším terénu. Patřil k nejlepším terénním nákladním vozidlům své doby.
Vznikla v utajení za pět měsíců
Skupina inženýrů, která počátkem 50. let vyvíjela v přísném utajení nový náklaďák pro československou armádu, rozhodně netušila, že jejich výtvor bude ve vojenských garážích k nalezení více než půl století.
Vojenský třítunový speciál z vysočanské Pragovky řídily během vojenské služby tisíce mladých mužů a česká armáda je používá dodnes. Nenáročný a houževnatý vůz však našel své místo i v zemědělství nebo na stavbách.
Konstrukce a příprava výroby tehdy zabraly rekordně krátkou dobu. Od první čáry na rýsovacím prkně k výrobě prototypu uplynulo jen pět měsíců. Národní podnik Praga totiž dostal úkol vyvinout střední nákladní automobil do těžkého terénu teprve v srpnu 1951.
První exemplář ovšem daleko nedojel, pamětníci vzpomínají, že už na dvoře mu prasklo ložisko spojovacího hřídele. Ale drobná závada osud nového vozu nemohla ovlivnit. V roce 1952 následovaly zkoušky prototypů, po kterých automobil doznal jen několika změn.
Tou nejzávažnější byl jiný motor. Místo původního vzduchem chlazeného pětiválce nakonec skončil pod kapotou (tedy přesněji pod kabinou) šestiválcový motor stejné koncepce. Byl odvozen z pohonné jednotky těžkého nákladního vozu Tatra 111. V nadsázce se dá říci, že nový motor vznikl prostým rozpůlením vidlicového dvanáctiválce z tatrovky.
Definitivní verze Pragy V3S také dostala větší nádrže a po špatné zkušenosti jednoho prototypu, který shořel po dotyku akumulátorů s terénem, se autobaterie přestěhovaly z rámu pod sedadlo řidiče.
Jak se jezdí s Pragou V3S"Výkonnost vozidla není závislá jen na počtu koní, nýbrž na stupni porozumění mezi člověkem a vozidlem," tak začíná druhé vydání dílenské příručky Pragy V3S z roku 1958. Více ČTĚTE ZDE |
Konstrukce "vejtřasky", jak se autu také přezdívá, sice vycházela ze sovětských zilů či amerických studebakerů, ale výsledek je plně dílem českého konstrukčního týmu. Důležitým prvkem jsou třeba redukce v nábojích kol, které zvyšují světlou výšku vozu, a tedy jeho průchodnost terénem. V tom pomáhá také pružný žebřinový rám, který snese i velké překřížení.
Terénním vlastnostem pragovky se vyrovná jen málokterý novější dopravní prostředek. Automobil se může brodit metrem vody, problémy mu nedělá ani 40 centimetrů vysoká kolmá překážka.
Daní za výborné terénní vlastnosti je pohodlí řidiče i dalších lidí, kteří v armádě obvykle jezdili na sklopných dřevěných lavicích na korbě. Kvůli koncepci i umístění motoru pod kabinou mezi řidičem a spolujezdcem se o "vétřiesce" právem říká, že v zimě netopí a létě je v ní vedro.
Automobil je také hlučný. Delší cesta v posádce vyvolá touhu po špuntech do uší a typický zvuk prozradí "vejdu" na stovky metrů. Řízení pak vyžaduje "celého muže", protože Praga V3S sice má poměrně výkonné vzduchové brzdy, ale chybí jí posilovač řízení.
Během dlouhých let výroby prošla Praga V3S jen lehkými modifikacemi. Větší změny se uskutečnily až na počátku 80. let, když už se vyráběla v Bratislavských automobilových závodech.
Zvětšil se výkon, zvýšila maximální rychlost a pozměněna byla i elektroinstalace, u verze M2 se přední světla přestěhovala do nárazníku, řidič dostal odpružené sedadlo (akumulátory se kvůli tomu přesunuly zpět k rámu, kde je měl už prototyp). Poslední vozy vyjely z BAZ v roce 1990, i když výroba měla oficiálně skončit už o dva roky dříve.
Kariéra nezdolného vozu tím ovšem ještě neskončila. Ještě později se nové vozy vyráběly ve Vojenském opravárenském podniku v Přelouči (kde dostaly vodou chlazené motory Avia), jinde zase procházely automobily rozsáhlými modernizacemi. A armáda ještě řadu let provozovala "vejtřasky" v původním vzduchem chlazeném provedení.
Nástupce Pragy V3S hledala už Československá lidová armáda, ale projekty ze 60. ani 80. let se nakonec do výroby nedostaly. Změna přišla až před čtyřmi lety, když nesmrtelné "vejtřasky" vystřídala pětistovka vozů Tatra T810. Ovšem ne zcela, armáda se pragovek ještě úplně nezbavila.
