Vodou chlazený jednoválec o 5 koních (3,7 kW) zrychlil tento velmi praktický dopravní prostředek s hmotností pouhých 160 kg až na 40 km/h.
Začalo to u bicyklu
Mladoboleslavská automobilka patří k nejstarším kontinuálně aktivním automobilovým značkám na světě. V roce 2020 si připomíná 125 let od chvíle, kdy její základy položili dva mladí čeští podnikatelé a nadšení cyklisté: mechanik Václav Laurin s knihkupcem Václavem Klementem.
V Mladé Boleslavi začínali ve skromných podmínkách opravami jízdních kol (1895), už v následujícím roce nabídli bicykly s vlasteneckým označením SLAVIA. V listopadu 1899 uvedli na trh motocykly vlastní konstrukce, dva modely se vzduchem chlazeným jednoválcovým motorem. V roce 1903 doplnil tehdy již širokou paletu jednoválců jeden z prvních sériově vyráběných dvouválcových motocyklů na světě, typ CC.
Následující sezona 1904 přinesla nejen zavedení licenční výroby vidlicových dvouválců L&K v Německu pod názvem Germania či debut unikátního řadového čtyřválce CCCC, ale také rozšíření sortimentu značky Laurin & Klement o vodou chlazené motory.
V jejich případě obsahovalo typové označení písmeno W (Wasser/water - voda), válcovitý chladič s jemnými žebry obepínal rám v místě hlavy řízení. Prvním v pořadí se stal jednoválcový model LW na bázi nejrozšířenějšího modelu L, šestistovka dosahující rychlosti až 70 km/h.
V období 1903–1905 se pro ni rozhodlo deset zákazníků oproti 965 odběratelům základního vzduchem chlazeného „elka“. Řešení s chladičem se motocyklistům zřejmě zdálo zbytečně složité. Jeho přínos vynikl až u tříkolek, kde sedící pasažéři či nákladový prostor nad přední nápravou omezili přístup chladicího vzduchu k motoru. Ten se ocitl před lichým zadním kolem poháněným řetězem. Značka L&K v dřívějším období nabízela i tříkolky se dvěma koly vzadu a jedním předním, řízeným.
Kouzelná páčka
Na cestě od samostatného motocyklu k tříkolce bylo třeba překonat ještě jednu překážku. S rostoucím zdvihovým objemem motorů L&K, dosahujícím již 0,8 litru, se zároveň zvětšil odpor kladený pohonnou jednotkou při startování roztlačováním, lidově „roztrapováním“.
Atmosféru éry tříkolek Laurin & Klement LW, léta 1905-1911, evokuje dílo akademického malíře Vladimíra Bidla (1926-1997) ze série několika desítek jeho vyobrazení historických vozidel L&K/Škoda.
Jezdci usnadnila tlačení páčka dekompresoru, udržující výfukový ventil nuceně otevřený a snižující tak odpor ve válci. Po uvolnění páčky motor získal kompresi a naskočil. Opětovným stisknutím dekompresoru šlo zastavit, případně v mezipoloze dočasně zmírnit rychlost, aniž by bylo třeba regulovat karburaci.
Ale uvést do chodu větší a těžší motocykly s postranním, závěsným nebo vpředu umístěným vozíkem pro spolucestujícího, na to už dekompresor nestačil – a ne vždy bylo kolem dost lidí ochotných tlačit.
Proto mladoboleslavští konstruktéři vedení Václavem Laurinem do náboje zadního kola zabudovali volnoběžku, spojku a dvoustupňovou převodovku, takže motor bylo možné nastartovat u stojícího vozidla a teprve poté se rozjet.
Tato inovace umožnila nabídnout zákazníkům z řad drobných živnostníků i státních poštovních úřadů praktická a obratná užitková vozidla. Šlo buď o motocykl s nákladním sidecarem, nebo rovnou tříkolky zkonstruované z osvědčených komponentů. Tyto novinky značky Laurin & Klement začali poštovní zaměstnanci používat k dopravě zásilek nejdříve ve Vídni, poté i v Budapešti a Praze.
Superpošťák
Dochoval se záznam o tom, že například dne 20. června 1906 dokázal motorizovaný zřízenec, jistý pan Kundert, vybrat zásilky z 37 pražských poštovních schránek během pouhých 58 minut – oproti dvěma a půl hodinám, které stejná práce zabrala kolegovi – pěšákovi. V roce 1908 zamířila série tříkolek a motocyklů s nákladními sidecary až do Mexika.
V roce 1908 byla série nákladních tříkolek LW a motocyklů Laurin Klement se sidecarem dodána mexickým poštovním úřadům.
V případě tricyklů se jednalo o model Laurin & Klement LW, který se však od staršího stejnojmenného motocyklu lišil větším jednoválcem 780 cm³ s výkonem 5 k (3,7 kW). Vodní chladič, po stranách se dvěma stojatými bohatě žebrovanými členy, se nacházel před motorem.
Oběh kapaliny byl samočinný – „termosifonový“. Čím více se motor zahříval, tím proudila voda rychleji: horká vzhůru vpřed do chladiče, ochlazená se spodem vracela do motoru. Na teplotě byl závislý i karburátor, který se obešel bez trysky. Palivová směs totiž vznikala volným odpařováním lehkého benzinu z hladiny v nádržce, v létě rychleji, za chladna pomaleji.
Také zapalování bylo vlastní konstrukce L&K, s nízkonapěťovým elektromagnetickým induktorem a odtrhovačem. Mazání motoru obstaral řidič ruční pumpičkou, později se používalo spíše samočinné zařízení s nastavitelnou rychlostí postupného odkapávání oleje, vedeného pak trubičkami k nejnamáhanějším místům pohonné jednotky.
Základ tříkolky L&K typu LW tvořil tuhý trubkový rám. Přední nápravu s rozchodem 1 150 mm nesla dvojice půleliptických listových per, rozvor činil 1 650 mm. Hnané zadní kolo bylo neodpružené, řidič však měl k dispozici pohodlné motocyklové sedlo. Prázdné vozidlo vážilo 160 kg, kromě muže za řidítky bylo schopné přepravit dva cestující na vpředu umístěném, kůží čalouněném dvousedadle s loketními opěrkami.
Skříňovitá podlážka z plechu částečně chránila nohy před vodou a blátem. V případě užitkového provedení s užitečnou hmotností 200 kg se před chladičem nacházela uzavřená skříňová nástavba, na víku s trubkovou „zahrádkou“ pro případná další zavazadla.
Tricykl LW figuroval v nabídce mladoboleslavské značky v letech 1905-1911. U první výrobní série působila pásová brzda pouze na zadní kolo, později byla brzděna již všechna kola.
Zajímavé osobní provedení tříkolky mohou návštěvníci obdivovat v expozici Škoda Muzea v Mladé Boleslavi, kam je zapůjčeno ze sbírek Národního technického muzea v Praze. Od standardního provedení se liší dobovými úpravami provedenými v dílně Františka Poustky, který se na pražských Vinohradech zabýval výrobou a servisem motocyklů. Do současnosti se zřejmě dochovaly pouze tři exempláře tříkolek L&K LW plus jeden samostatný motor.
