RECENZE: Skvělý Vančura, čirá hravost. Putinovy agenty však forma přemohla

Kdo se do pražského prostoru Jatka78 chystá na jarní reprízu Putinových agentů, nechť dál nečte. O nejnovějším počinu režisérky Petry Tejnorové a dramaturga Jana Tošovského totiž nelze napsat cokoli hodnotícího, aniž by se případnému zájemci pokazil zážitek z představení.

Tejnorová ve svém nejnovějším kuse dotáhla techniku live cinema kombinující divadlo a film k dokonalosti. Zatímco v dřívějších takových produkcích (Nick, Láska a informace) využívala kameru na to, aby živě snímala herce na scéně a pak materiál pomocí střihu a nejrůznějších smyček využívala k posunům v ději, v Putinových agentech takto zapojuje i samotné diváky.

Ti jsou totiž hned při vstupu do sálu rozděleni do čtyř sekcí, se kterými pak jediný opravdový herec Petr Vančura postupně pracuje. Něco se zkouší, opakuje a nikdo netuší, že diváci se tak mimoděk a nenásilně stávají součástí večera. 

Tejnorové tým Temporary Collective odvedl skvělou práci, výsledek je tak dokonalý, až se skoro nezdá možné, že většinu času měli hlavní slovo náhodně vybraní neherci a že snad aspoň něco nebylo rámcově dohodnuto předem.

Velký podíl na tom má Petr Vančura. Jako otřískaný improvizátor má celou situaci večera pevně v rukou a spolupomáhá vytvořit dokonalé dílo.

Ovšem ač je výsledná forma sebevíc uchvacující, bohužel zcela zastiňuje původní téma a zdroj. Těmi je totiž stejnojmenná kniha Ondřeje Kundry zabývající se působením současných ruských tajných služeb na našem území. Tejnorová si z jeho knihy vybrala jediný prokázaný případ, deset let starou a dodnes neuzavřenou kauzu Roberta Rachardža, která tehdy stála hlavu tři generály.

Putinovi agenti

60 %

Temporary Collective (Jatka78)

premiéra 8. října 2019

režie: Petra Tejnorová

hrají: Petr Vančura

Sám Kundra se po premiéře k představení vyjádřil velice pochvalně. Zároveň však pronesl, že doufá, že představení vedle uchvacujícího zážitku pomůže zpropagovat nepříliš známou problematiku. Právě to se ovšem na Jatkách příliš nepovedlo. Výsledný tvar vytvořený spoluprací Temporary Collective a diváků totiž nevypovídá vůbec o ničem. Opakuje totiž pouze běžně dostupné informace, které před deseti lety prošly všemi médii. K tomu snad Kundrova kniha nebyla ani potřeba.

Divák si tak z představení odnese pouze okouzlení moderní technikou stejně jako rafinovanou a dokonalou prací hravých tvůrců. Zda se však po závěrečném potlesku stihne i zamyslet nad závažností tématu samotného, se dá silně pochybovat.