Vítr nám fučí do tváře, když kráčíme po pruhu pavé, vinoucím se mezi zoranými poli u obce Gruson. Ne, tady jezdce nebude krýt les jako na Arenbergu. A v nohách budou mít už vyčerpávajících 243 kilometrů.
„Carrefour je úsek o přežití,“ vykládá Zdeněk Štybar. Zvlášť do některých obřích mezer mezi neforemnými kostkami se vjíždět nedoporučuje. Diváci, často až příliš živí, nejsou takřka po celé délce 2 100 metrů dlouhého úseku odděleni od jezdců plůtky. Což jen umocňuje jeho divokost.
Když se aktérů cyklistického Pekla severu ptáte, kde by se mohl zrodil rozhodující útok závodu, nejčastější tip zní: „Na Carrefour de l’Arbre.“
Do některých děr mezi kostkami se vjíždět vážně nedoporučuje... aneb opět jedna ochutnávka z kostek na Paříž-Roubaix. Tohle je Carrefour de l'Arbre, jeden ze tří pětihvězdičkových (tedy nejtěžších) úseků, pouhých 15 km před cílem. https://t.co/uJMtKlHT1M
Rovněž Štybar říká: „Pokud na tento úsek najede desetičlenná skupina, na jeho konci mohou být vepředu třeba už jen tři lidé.“
Australan Matt Hayman, v dresu stáje Orica senzační šampion ročníku 2016, si uleví: „Carrefour je doslova brutální.“
Brutální v pravém slova smyslu byla rovněž bitva u Bouvines, jež se na zdejších polích ve středověku odehrála. Francouzský král Filip II. August z dynastie Kapetovců v ní v létě 1214 rozdrtil koalici vojsk Anglie, Svaté říše římské a Flander.
„První francouzský sled doslova rozřízl a pronikl nepřátelskou armádou s veškerou energií a vytrvalostí jízdy,“ psal dobový autor.
ONLINEReportáž z Paříž-Roubaix od 13:30 |
Bitva zásadně měnila dějiny Evropy. Filip II. se díky ní zmocnil rozsáhlého území, které předtím Angličané z Francie ukousli. Naopak anglickému panovníkovi Janu II. Bezzemkovi, mladšímu bratrovi Richarda Lvího srdce, porážka natolik podkopala trůn, že jej vzpurní šlechtici donutili podepsat Magnu chartu, jeden z nejvýznamnějších dokumentů středověku.
Místa, kde došlo k této řeži, upadala ve 20. století do zapomnění. Až sem na jaře 1980 poprvé zavítali „blázniví“ jezdci na kolech z klání Paříž - Roubaix.
V oněch dobách závod stále bojoval se starosty obcí a městeček, kteří začali vyměňovat pavé za asfalt. Proto se zrodila společnost Les Amis de Paris-Roubaix. Kostky ochraňovala, silničky s pavé prosazovala na seznam národních památek a ročně dávala až 15 tisíc eur na jejich renovaci.
Alain Bernard, zakládající prezident společnosti, úsek Carrefour de l’Arbre pro Paříž - Roubaix objevil. To když při nedělní vyjížďce odbočil z hlavní silnice a našel tyto vražedné kostky. Na jejich konci na Křižovatce u stromu chátral zcela osamocený dům se zanedbaným barem.
„Bar už otevírali jen na jeden den v roce,“ líčí Bernard. „Ve Francii totiž musí být bar otevřen aspoň na den ročně, aby si udržel licenci. Přesně to dělali, protože uprostřed té nicoty stejně už nebylo nikoho, kdo by tam chodil pít.“
Podle své majitelky se bar jmenoval U Jeanette, visela na něm cedule „Na prodej“ a ocitl se nebezpečně blízko likvidaci.
Slavný závod mu navrátil život.
Nový majitel jej přejmenoval na Tavernu L’Arbre a zdi vyzdobil kresbami cyklistických velikánů Eddyho Merckxe, Rogera de Vlaemincka a dalších. Nešlo o žádné hodnotné obrazy akademických malířů, nicméně dokonale zapadaly na toto místo.
Jenže v roce 2007 podnik opět měnil majitele a částečně i jméno. Coby Restaurant L’Arbre se stal oázou pro gurmány. Post šéfkuchaře převzal mladý Belgičan Said Ben Belkacem, chlubící se mezinárodními cenami i zkušenostmi z michelinských restaurací v Monte Carlu.
Roku 2009 obdržel michelinskou hvězdu také L’Arbre.
Au carrefour de l'arbre, le restaurant bien nommé et étoilé ! #ParisRoubaix https://t.co/65IgGXphrb
Ze stěn budovy z červených cihel zmizeli Merckx a spol. a byli nahrazeni moderním uměním, vzpínajícími se koňmi či rozpůleným srdcem.
A proměnila se i klientela.
Je libo večeři?
Můžete mít coby předkrm královského kraba s avokádem a brokolicí za 28 eur a jako hlavní chod třeba jehněčí na mléce s artyčoky a řasami za 39 eur. Pan šéfkuchař doporučuje rovněž grilovaného humra, nebo coby dezert jeho speciální zmrzlinu z mandlového mléka.
Zatímco z restaurace se připomínky cyklistických legend vytratily, název ulice, kde stojí, je pravým opakem.
Ulice pavé Jeana Marie Leblanca.
Připomíná bývalého ředitele Tour i Paříž - Roubaix, jenž měl na zachování kostkových úseků rovněž mimořádný podíl.
Kdo tu asi zaútočí letos?
Na Carrefour de l’Arbre vyrazili v minulosti nekompromisně za triumfem Marc Madiot, Fabian Cancellara nebo Tom Boonen.
Paris-Roubaix memories 1991: Marc Madiot makes his winning move on the Carrefour de l'Arbre... https://t.co/7PGhhbVzmx
„Pokud máte ještě dost sil, můžete tady atakovat a nejet čas,“ říká Matt Hayman. „Ovšem často už jste v těchto místech úplně prázdní. Zmocňoval se mě tu pocit, že když upadnu nebo píchnu, budu si aspoň moci lehnout na zem do trávy. Vědomí, jaká hrůza vás na Carrefouru čeká, se vám přemílá v hlavě už na předchozích úsecích. Kostky jsou tady opravdu špatné a nerovnoměrné. Pokud najedete na špatnou, dokáže vás obrat o takřka veškerou rychlost.“
Na kraji cesty se vine velmi úzký pruh hlíny, vedle něj je krátký pruh trávy. Mnozí jezdci se na hliněnou linii snaží dostat. „Ale to je zároveň i dost nebezpečné,“ varuje Hayman.
D-1⃣ Hell is coming... See you tomorrow! #ParisRoubaix https://t.co/RBfoG6ESe1
Zdeněk Štybar by mohl vyprávět.
Šest let stará vzpomínka na karambol, který se mu přihodil na Carrefour de l’Arbre při debutu na Paříž - Roubaix, je nadále příliš živá.
Čtyři muži tehdy jeli v čele závodu. Legendární Fabian Cancellara, belgický favorit Sep Vanmarcke a s nimi Štybar a jeho týmový kolega Stijn Vandenbergh.
Na začátku Carrefour de l´Arbre zavadil Vandenbergh ramenem o diváka, přečnívajícího do silnice. Belgičan upadl a vyvázl s tržnými ranami na lokti, boku i noze.
„Bolest po pádu byla obrovská, fyzická i psychická,“ popisoval Vandenbergh. „Mohl jsem skončit do tří. Místo toho přišlo tohle. Když jsem znovu nasedl na kolo, začal jsem brečet. Nedokázal jsem se přes to přenést.“
Na špici zůstali tři, probíjeli se prachem a křikem na Carrefour de l’Arbre. Ale zhruba sto metrů před koncem úseku jakoby se historie opakovala.
Štybar jel v háku za soupeři na pravém okraji cesty. „Kvůli prachu jsem skoro nic neviděl,“ vyprávěl. „Najednou jsem řídítky narazil do jednoho z diváků, který fotil a byl příliš nakloněný do silnice. Katapultovalo mě to na druhou stranu a vytrhnul jsem nohu z pedálu, což byla v padesátikilometrové rychlosti ztráta, která nešla dohnat.“
Po kolizi nabral Štybar ztrátu, byl dojet dalšími jezdci, skončil šestý.
Za cílem nezakrýval své zklamání: „Jsem naštvanej, že o výsledku v takovém závodě rozhodne divák a ne nohy. Věděl jsem, že nesmím vypadnout Cancellarovi z háku, že za ním musím zůstat viset, že mu nemohu dát ani metr. Ale cítil jsem se skvěle, věřil jsem si do spurtu.“
Později s poněkud hořkým úsměvem dodal: „Ten člověk si chtěl udělat pěknou fotku. Tak doufám, že ji má. Co jsem slyšel, byl to nějaký Američan a měl pak pěkně modré oko.“
Už nikdy se nedozvíme, jak by tehdy dopadl jeho spurt proti Cancellarovi a Vanmarckovi.
Carrefour de l'Arbre, April 7 (pic via @BraeckmanAnn) #ParisRoubaix #5nights http://t.co/Z1DneGAsqe
Ale ve slavné zatáčce, která se nachází za polovinou úseku Carrefour de l’Arbre, visí dnes možná i kvůli Štybarově kolizi nápis: „Diváci, prosíme, respektujte jezdce.“
