Tajemná místa v Česku. Král českých hradů legendy doslova přitahuje

Nad vodní nádrží Orlík u soutoku Vltavy s Otavou leží slavné tajemné místo jižních Čech. Zvíkov s největší pravděpodobností založil na počátku 13. století král Přemysl Otakar I.. Hrad se nejenom nachází na krásném místě, ale navíc je opředený i mnoha zajímavými legendami.

Nejvíce dohadů, otázek a legend se pojí s Hlízovou věží, nejstarší zachovalou stavbou areálu, která měla vzniknout v době kolem roku 1230 (první písemná zmínka pochází až z roku 1234). Věž, které se také říká Markomanka, tvoří 44 vrstev hrubě opracovaných kvádrů, takzvaných hlíz. Pro barvu kamene se jí někdy říkalo černá.

Ještě počátkem 20. století panovaly názory, že jde o památku z druhého století našeho letopočtu a pozůstatek po germánských kmenech. Na věži jsou dodnes viditelné kamenické značky. Lidé v nich ve své obrazotvornosti spatřovali spíše tajemné runové písmo. Je však pravdou, že skalní ostroh, na kterém byl později hrad postaven, byl obydlen už na konci starší doby bronzové.

Po Přemyslovcích získali hrad v roce 1307 do zástavy Rožmberkové, o 28 let později ho ze zástavy vykoupil Karel IV.. Podle pověstí sloužil Zvíkov jako dočasné útočiště korunovačních klenotů, než Karel IV. nechal zhotovit nové a určil pro ně i nový úkryt, hrad Karlštejn. Ve zvíkovské korunní síni v Hlízové věži byla na řetězu zavěšena česká královská koruna rodu Přemyslovců. Podle záhadologů je tam někde dodnes ukryta.

Místo ve věži je nabito zvláštní energií, to potvrzuje i spousta svědectví. Při natáčení jednoho filmového dokumentu se v korunní síni filmařům například neustále vybíjely baterie. Při vzniku pohádky Marie Růžička se filmařům nepovedlo natočit záběry ve věži. Na internetu je také několik zkušeností turistů, kteří odtud odjeli bez pořízených fotografií.

Božský pohled: Z výšky vypadá zachovalý hrad Zvíkov s opevněním stojící na výběžku mezi vodami jako z pohádky.

Podle pověstí působil v Hlízové věži zvíkovský rarášek. Možná i díky těmto tajemným pověstem patří Zvíkov k turisticky oblíbeným hradům. Zvíkov je jako kulturní památka chráněn od roku 1963, v roce 1978 byl zapsán na seznam národních kulturních památek. Tajemná zákoutí Zvíkova si můžete prohlédnout v hlavním článkovém videu.

Zvíkovské pověsti

Pověst o Zvíkovském raráškovi se vypráví už od roku 1597. Tehdy se prý na Markomance, nejstarší části hradu, prováděly stavební práce. Dělníci, kteří zde pracovali, byli z nějakého důvodu vyhnáni z hradu zlým duchem. Rarášek straší o půlnoci v korunní síni. Ovšem díky této příhodě získal jméno Zvíkovský rarášek i jeden z alkoholických nápojů, který se dříve vyráběl. Jeho chuť prý byla „hořká jako život a sladká jako hřích“.
Ladislav Stroupežnický podle této pověsti napsal divadelní hru Zvíkovský rarášek, která se v letních měsících často hraje na hradním nádvoří. Stala se předlohou stejnojmenné opeře Vítězslava Nováka.

Svůj název hrad podle pověsti získal díky dceři praotce Čecha, která se zamilovala do jistého mladíka. Otci se její milý nelíbil a vyhnal je z domu. Milenci šli cestou necestou podél Vltavy, až došli na místo, které se jim zalíbilo. Postavili si zde obydlí. Za čas se vydal praotec Čech na lov jelenů a v lese potkal dvě překrásné děti, které ho dovedly za svou matkou. V té poznal svou dceru. Nechal jim na tom místě postavit dřevěný srub a podle toho, že si tam zvykli, jej pojmenoval Zvykov, a tento název se zkomolil.

Podle jiné pověsti ten, kdo se odváží přespat v hradní věži, do roka zemře.

Další pověst vypráví o tajné chodbě, která vede z hradu do gotické kaple ze 13. století ve Svaté Anně. Obránci hradu se jí mohli v případě nebezpečí dostat ven z hradu. Ale má to jeden háček. Cesta je hlídaná dvěma psy s ohnivýma očima.

Věž Markomanku měli postavit v prvním století před naším letopočtem příslušníci kmene Markomanů.

Zdroj: wikipedia.org