Když se řekne pohádky a ideologie, každý si představí temná padesátá léta, kdy se ale podle komunistické propagandy mělo tančit všude. Objevují se takové případy i jindy?
Když budeme za propagandu považovat ideologicky zaměřenou propagaci, která deformuje realitu, překrucuje fakta a snaží se vám do hlavy vtlouct určitou myšlenku nebo obraz světa, objevuje se v pohádkách už v 19. století. Souvisí to se sběratelstvím folkloru, protože řada sběratelů byli kněží. A tihle převážně katoličtí duchovní měli představu, jak má svět vypadat a fungovat. Pohádky přepisovali do spisovného jazyka, vypouštěli z nich veškeré podezřelé části, tedy například erotické nebo násilné, a měli tendenci příběhy doplňovat v duchu ideálního křesťanství.
Porevoluční pohádky jsou spíš fantasy příběhy. I v nich se ale náznaky současných ideologií objevují, například až extrémně vypjatý feminismus.