RECENZE: Pan klobouk Pharrell Williams předvedl funk, rap, sex i karaoke

Nejžádanější producent planety odehrál svou pražskou premiéru v ikonickém klobouku od Vivienne Westwoodové, se střídmě sestavenou, ale funkční kapelou za zády a scénou bez výstředností. Vsadil na civilnost, hudbu, spoustu hitů, pod něž se podepsal, a trochu příliš i na předtáčky.

I když měl loni Pharrell Williams silný rok v hitparádách, proslul především jako producent a na koncertě to bylo vidět. Byla to přehlídka jeho práce pro jiné i na vlastní kariéře. Měla specifické, velmi uvolněné tempo a v mnoha momentech se během ní ukázalo, že silné melodie a muzikantství jsou víc než okázalá show. 

Pharrell Williams

75 %

Pharrell Williams, 17.9., Praha, O2 aréna

To už na úvod koncertu, který byl v rytmu funky a ve znamení písniček z aktuální sólové desky G I R L. Zejména při singlové Marilyn Monroe a Brand New se publikum rozvlnilo přirozeně a bez většího hecování. Zatímco na desce skladbu zpívá v duetu s Justinem Timberlakem, tady Pharrell Williams předvedl vokální exhibici se svými doprovodným zpěvačkami. Bylo patrné, že zpívat opravdu umí, ale povaha jeho písniček, které jsou minimalistické v nástrojích, zato kromě rytmiky vynikají prací s vícehlasy a falzety, ho naživo dotlačila k přílišnému používání předtočených doprovodů. Chvílemi nebylo zřejmé, co přesně Pharrell zpívá a na co jen otevírá pusu, nebo se nesnaží ani o to. Což byla největší slabina koncertu, který v několika málo pomalejších momentech ztrácel drajv, ale vždycky jen na chvíli.

Zvlášť když z valné části stál na hitech, které Pharrell napsal pro jiné a jeho hostovací část byla (a i na koncertě zůstala) jen střídmá. Nebylo to tak markantní u Nellyho Hot In Here, nebo Snoop Doggova Beautifull, ale třeba zabiják parketů Hollaback Girl, který natočil se zpěvačkou Gwen Stefani, působil jen jako lepší karaoke na diskotéce.

Nejsilnější momenty koncertu nastaly, když Pharrell nechal zatřást tanečnice zadnicemi, odložil svůj ikonický klobouk a pak i těžký řetěz, co měl na krku, a na pódium vytáhl lidi z publika, s nimiž za zády předvedl několik songů z experimentálního projektu N.E.R.D., ve kterém k funku a rapu přidal i tvrdé kytary. Zejména She Wants To Move pulzovala i díky tanečkům na pódiu vyloženě sexuální energií, což bylo podle všeho v plánu.

Když se řekne současný rádiový pop, jehož značné části je Pharrell Williams strůjcem, často to budí dojem něčeho syntetického a umělohmotného. Ale i v momentech, kdy na něj došlo, byla z pódia patrná hudební uvolněnost, touha hrát si, experimentovat a také pokora, se kterou Pharrell nešetřil ve svých proslovech během celého vystoupení.

Vrcholy koncertu byly předpokládané a na jistotu. Na závěr show Williams zařadil svoje loňské hity od Blurred Lines přes Get Lucky a Lose Yourself to Dance až po závěrečnou ódu Happy, před níž si neodpustil spasitelský proslov o boji pozitivity proti negativitě. S konfetami nad hlavou zněl ale refrén písničky o potřebě být šťastný publiku dost srozumitelně.

I když ten koncert nebyla žádná koncentrovaná extáze, jak by se z neuvěřitelného množství Pharrellových hitů mohlo zdát, přesně s tímto obyčejným a v jádru normálním pocitem jej opouštěl jak Williams, tak většina rytmem zmítaného publika.

Pharrell Williams se stal celosvětovou inspirací. V Krkonoších natočili videoklip podle jeho hitu Happy:

8. července 2014