V ročníku, který byl označován za nejlepší od dob založení cen v roce 1969, porazil jiné osobnosti anglicky psané prózy románem Moře (The Sea) o minulosti, kterou nelze odestát. Banvillův čtrnáctý román se stal nejlepší knihou z celkem 109 přihlášených titulů.
Předseda Bookerovy poroty John Sutherland označil dílo za "mistrovskou studii žalu, paměti a znovu rozpomenuté lásky". Snad až na londýnské Timesy, které Banvillovi vyčítaly nedostatečně přesvědčivý děj a postavy, většina literárních kritiků nešetřila nadšením a autora stylisticky vybroušené prózy pasovala na lorda jazyka, spisovatele spisovatelů a Nabokovova dědice.
"Mimořádné a hluboké je zadostiučinění z četby prózy Johna Banvilla. Jako vyzrálý likér – silný a sladový – si jeho psaní žádá, aby se vstřebávalo v uznalých doušcích, troška po trošce," napsal list Independent on Sunday. O čem tedy Banvillovo oceněné dílo je?
Jeho hrdinou je Max Morden, osamělý irský vzdělanec, který hluboce trpí smrtí své ženy. Ve snaze uniknout bolu a zároveň puzen traumatem minulosti se po letech vrací do přímořského letoviska, na místo dávného setkání s charizmatickou rodinou Graceových.
Tvořil ji unáhlený otec-satyr, vědoucí matka, tichá vychovatelka a děti-dvojčata, záhadná Chloe a němý Myles. Desetiletý Max považoval rodinu za božstvo, neboť intelektuálně i společensky ztělesňovala vše, čím on sám ve svých očích nikdy být nemohl. Události těchto dětských prázdnin ho pak pronásledují po zbytek života a předurčují vše, co se stane.
Mořem John Banville proměnil svou druhou nominaci na prestižní cenu, poprvé se mu jí dostalo za dílo Kniha doličná. Vyšla i česky a lze v ní najít podobné rysy vnitřní introspekce jako v jeho novince: Banville tu předkládá zpověď muže, který bez příčiny zabije služku. Zabil, protože mohl.
Tehdy, v roce 1989, však porotci dali přednost anglickému autorovi japonského původu Kazuovi Ishigurovi za román Soumrak dne.
Paradoxně se tento spisovatel střetl s Banvillem i letos – spolu s jeho irským krajanem Sebastianem Bar- rym, Julianem Barnesem, Zadie Smithovou a Ali Smithovou. Porota těmto šesti spisovatelům vzdala hold prohlášením, že šlo o tak výjimečná díla, že by o nich mohla diskutovat tři dny. Vítěz obdržel 50 tisíc liber (asi 2,2 milionu korun), pětice dalších nominovaných 2500 liber.
Na otázku, proč jsou Irové tak dobrými spisovateli, Banville odpověděl: "Angličané způsobili Irům mnoho zla, ale díky nim máme dar tohoto nádherného jazyka. Jsme společnost zcela založená na příbězích. Milujeme příběhy."
