Jarolím ještě v pondělí večer vedl mužstvo v Ostravě, ale prohrál 1:3 a nesplnil tak cíl. "Pokud prohraješ, skončíš," tak totiž znělo ultimátum. Ač měl poté rezignovat, on i generální ředitel Petr Doležal odložili rozhodnutí na úterý. Dokonce mu nabídli, aby zůstal. On se rozhodl odejít.
Jarolím skončil ve Slavii po 1813 dnech.
Jarolím přišel v dubnu 2005 místo Csaplára
Dnes třiapadesátiletý Jarolím nastoupil do trenérské funkce ve Slavii 12. dubna 2005, tehdy vystřídal odvolaného kouče Josefa Csaplára.
Jako jediný kouč Slavie přivedl mužstvo v létě 2007 do základní skupiny Ligy mistrů, když v kvalifikaci vyřadil slavný Ajax Amsterdam. V roce 2008 získal pro Slavii po dvanácti letech titul a po roce ho obhájil. Obhajoba mistrovského titulu se vedle Jarolíma povedla ve Slavii pouze kouči Emilu Seifertovi před šestašedesáti lety.
Ve Slavii už Jarolím v roli hlavního kouče působil od listopadu 2000 do května 2001. Coby hlavní trenér však začínal v Příbrami v soutěžním ročníku 1997/98.
Na jaře 2001 skončil v lize se Slavií na druhém místě, ale klubové vedení s ním smlouvu neprodloužilo. V létě téhož roku tak Jarolím odešel společně s Ivanem Haškem trénovat do Štrasburku.
Po návratu z Francie se v roli trenéra od léta 2003 výrazně prosazoval ve Slovácku. Koncem roku 2004 se však znelíbil tehdejšímu klubovému šéfovi Rudolfu Baránkovi, který mu dal výpověď.
Na práci Jarolím dlouho čekat nemusel, na jaře 2005 ho oslovila Slavia a někdejší dlouholetá slávistická opora přišla na červenobílou lavičku místo Csaplára. Tým na průběžném třetím místě přebíral po 22. kole s osmnáctibodovou ztrátou na vedoucí Spartu, na konci ligy byla Slavia druhá a na mistra ze Sparty ztrácela bodů jedenáct.
V soutěžním ročníku 2005/06 skončila Slavia třetí za Libercem a Boleslaví, o rok později Jarolím vybojoval druhé místo, ale na rozdíl od mistrovské Sparty postoupil se Slavií do Ligy mistrů. A v minulých dvou ročnících slávisté po Jarolímem v lize triumfovali.
A loni v létě byl jediným kandidátem na post reprezentačního kouče, nový svazový šéf Ivan Hašek chtěl právě Jarolíma. Jenže ten odmítl.
Nesporné úspěchy (Liga mistrů, tituly i nabídka vést národní tým) však Jarolím nejspíš neustál. Při takřka neomezených pravomocech, kterých se mu od klubového vedení dostávalo, začal dělat chyby. Především v kabině. Za každou cenu uplatňoval drsný přístup k hráčům a sám se nejednou pochlubil tím, že on místo metody cukru a biče vyznává metodu bič a bič.
Nesnesl odpor. Kdo se na něj křivě podíval, končil na neurčenou dobu v třetiligovém béčku, jako například Krajčík v době, kdy byl nejlepším bekem ligy.
Fatální přehmat Jarolím ovšem udělal loni v létě, když vedle sebe už nemohl snést přirozeného vůdce mužstva stopera Erich Brabce. Jarolím to vyřešil Brabcovým vyhazovem, který zdůvodnil tím, že se mu nehodí do koncepce.
Tím začal jeho pád. Po vyhazovu Brabce chyboval dál.
Vypadl v předkole Ligy mistrů s Tiraspolem, když v závěru nasadil benjamínka Tafata, jenž v nastavení minul míč a soupeř vyrovnal.
I přes rostoucí problémy Jarolím ze svých svérázných metod neustoupil, přišla i zranění a Slavia se v tabulce začala propadat. Neustálé míchání se sestavou, byť ne vždycky šlo o změny vynucené zraněními, vedlo k horším a horším výsledkům.
Za všechny příklady lze uvést až komické šarády s brankáři, žádný z nich neměl jistotu, stejně jako většina hráčů z pole.
Po dvou porážkách na Slovácku a doma s Libercem projevilo značnou bezradnost i klubové vedení. Odvoláme, neodvoláme, odvoláme, neodvoláme. Nakonec šéfové dali Jarolímovi podivné a zcela bezkoncepční ultimátum.
"Když uděláš v Ostravě alespoň bod, zůstaneš," oznámili Jarolímovi i veřejnosti. "A pak si prohrávej dál, prostě zůstaneš." A s tímto podivným nožem na krku cestoval Jarolím se svým mužstvem na Bazaly.
Stejně to neplatilo.
A přesto Jarolím skončil.
