Při práci na románu Rozpůlený dům – příběh sudetské rodiny zjistila, že její pradědeček byl nacista a před odsunem se pokusil o sebevraždu. Jak se s tím Alice Horáčková vyrovnávala? Začínala jako novinářka, zamilovala si žánr rozhovor, který hojně využívá i jako spisovatelka. Po životopise, knize rozhovorů a románové zpovědi se pustila do velké rodinné ságy. „Bez těch předchozích knih bych si na tak rozsáhlý román netroufla,“ přiznává.
Před osmi lety jste vydala svou prvotinu Vladimíra Čerepková, což byla biografie beatnické básnířky. Jaké bylo psát první knížku a co vám to dalo? Měla jsem strach, jestli to zvládnu a jestli to bude někoho zajímat. Přitom píšu už od dětství. Na základce jsem vyráběla ilustrované knížky a spolužákům vylepšovala slohovky. A když jsme s rodiči v devadesátém vyjeli do Itálie Moskvičem naloženým konzervami, ty naše příhody jsem sepsala. Pak jsem to nahlas četla u našich příbuzných v Boleslavi. Tety kuckaly smíchem a já si asi poprvé uvědomila, že se o něco můžu opřít. Byla jsem dost plaché, až zakřiknuté dítě. Ale vydat první opravdovou knížku je něco jiného. To je pro každého autora ohromná věc.
Jsem trochu matka helikoptéra, kdežto Honza je povahou rebel a rád překračuje hranice. Synovi říká, že se musejí zkoušet různé věci. I ty, co nejsou dovolené.
Alice Horáčková
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
