Díky skvěle zorganizované herní seanci od Conquestu jsem měl možnost si v klidu vyzkoušet šestici nejvýraznějších her z E3 nadílky Nintenda pro konzoli Switch. Všechny hry jsem hrál na velké televizi s využitím ovladače Switch Pro Controller (jedinou výjimku představovala Olympiáda, hraná na ovladačích Joy-Con). Všemu, co Nintendo na E3 2019 představilo, jsme se věnovali v samostatném článku.
Na stánku Nintenda na E3
V demu na Pokémon Sword and Shield jsem navštívil vodní tělocvičnu. Zde bylo potřeba vyřešit přepínáním různě barevných pák proud vody, který mi blokoval cestu bludištěm. Čas od času jsem přitom narazil na místní hráče, kteří mě za doprovodu vtipných hlášek vyzývali na souboj s jejich pokémony. Kdykoliv mimo boj bylo možné se vrátit na začátek úrovně, kde mi trenér uzdravil moje bojovníky.
Jakmile jsem vyřešil vodní překážky, došlo k hlavní atrakci: souboji s mistryní tohoto stadionu. Za bouřlivého aplausu přihlížejících diváků v hledištích (ve hře, ne v realitě) jsme svedli epický souboj, během něhož proti mně nasazovala stále silnější pokémony.
Pokémon Sword a Shield
Pokémon Sword a Shield
Pokémon Sword a Shield
Ke slovu zde přišel i nový mechanismus Dynamax, kdy po určitém počtu zásahů můžete svého bojovníka zvětšit na velikost Godzilly. Je možné to provést s jakýmkoliv Pokémonem, vypadá a zní to naprosto epicky, modifikuje to i všechny vaše útoky na mnohem silnější varianty. Jen si nepřejte, abyste o svého zvětšence přišli, zatímco protivník je ještě v této formě, protože to je hodně nerovný souboj (zlikviduje vašeho normálního pokémona jednou ranou).
Se zatnutými zuby a posledním, hodně pocuchaným bojovníkem jsem nakonec vyhrál, ale bylo to opravdu o jednu jedinou ránu. Sword and Shield se hraje hodně podobně jako předchozí díly, ale audiovizuální zpracování je prostě úžasné: troufám si říct, že pokémoni zde jsou ještě hezčí než v realistickém filmu, co běžel v kinech. Jejich vzhled a animace jsou prostě perfektní, vypadá to jako oživlý film od Pixaru.
Jako další jsem si zahrál Link’s Awakening a musím říct, že to je také jedna z her, které obrázky a videa nedělají dostatečnou čest. V pohybu vypadá tento kousek jako oživlá loutkohra, vyloženě máte chuť si na jednotlivé věci ve hře sáhnout. Zároveň mě zaplavila obrovská vlna nostalgie, protože ačkoliv hra vypadá vizuálně absolutně nádherně, z hlediska hratelnosti jde o věrný převod původního titulu z Gameboye, včetně jednoduchého ovládání dvěma tlačítky a rozložení všech místností i předmětů.
The Legend of Zelda: Link’s Awakening
Je to jeden z těch nejpoctivějších a nejpovedenějších remaků, co jsem kdy viděl. A troufám si říct, že si stejnou měrou získá jak pamětníky, tak nové hráče. Ideální je samozřejmě na cesty, ale i na televizi z něj budete mít skvělý zážitek. Hratelná ukázka obnášela získání štítu a meče a následné vyřešení záhady bludného kořene v lese, ačkoliv jsem stejně tak mohl jen svobodně objevovat ostatní oblasti mapy.
Luigi’s Mansion 3 vypadá na první pohled relativně nevinně, ale hned v druhé místnosti ukazuje hotel svoji strašidelnou tvář. Duchy je třeba tradičně oslepovat baterkou, kterou máte možnost různě nažhavit. Pak přichází na řadu fáze, kdy začíná přetahovaná, jak se je snažíte zneškodnit vysavačem. Snaží se totiž uvolnit a vy musíte táhnout na opačnou stranu páčkou. Podobně, jako když taháte rybu z vody na udici.
Luigi’s Mansion 3
Luigi’s Mansion 3
Luigi’s Mansion 3
Kromě různých skupinek nepřátel jsou výzvou i místnosti ve strašidelném domě. Někdy narazíte na schovanou truhlu s pokladem, ale jindy také na nášlapnou past s ostny. Pak přijde vhod vaše schopnost z plazmy vytvořit svého dvojníka Gooigiho, který se ostny může elasticky protáhnout (ale ve vodě se rozpustí). Je potřeba také kombinovat obě postavičky dohromady, takže třeba jedna drží páku, zatímco druhá projde. Ze všech her, které jsem dnes hrál, mi právě tato přišla jako největší potenciál pro překvapení a originální zábavu.
Marvel Ultimate Alliance 3 fanoušky série nijak zvlášť nepřekvapí, je to prostě větší suma toho, co mají rádi. Izometrická (ačkoliv kamera se občas uzamkne i do tradičního pohledu z boku) akce ve stylu Diabla, ale bez lootu. Je pořád ideální pro herní seance v jednom, díky čemuž můžete vesele přeskakovat mezi všemi čtyřmi hrdiny, které jste si na misi vybrali. Užijete si tak každého z nich, případně je ještě můžete střídat za další v checkpointech. Skvělá je ale i co se týče hraní s kamarády. Nechybí filmečky a snaha o solidní příběh, který potěší spíše hardcore fanoušky komiksů než filmů.
Mario and Sonic at the Olympic Games je přesně tou sbírkou miniher, u které se může vyřádit celá rodina. Je to už hezkých pár let, co jsem hrál Wii Sports, ale přesně na tu jsem při hraní tohoto kousku vzpomínal, když jsem máchal joy-cony ve vzduchu. Samozřejmě je grafika mnohem hezčí a ovládání mnohem preciznější než tenkrát. Z disciplín, které jsem stihl vyzkoušet, mě žádná nenudila – ať šlo o surfování, skteboarding, lukostřelbu, překážkový běh nebo karate, které mělo podezřele blízko k tradičním 2D mlátičkám jeden na jednoho.
Mario and Sonic at the Olympic Games (2019)
New Super Lucky Tale byla poněkud nečeká položka na seznamu, který mi Nintendo doporučilo k vyzkoušení, ale nelitoval jsem. Jde o rozšířenou verzi hry z Xboxu One, která silně připomíná tradiční dětské plošinovky typu Gex. Jelikož hra původně vycházela také pro virtuální realitu, má kromě jiného dokonale zvládnuté mechanismy související s pohybem ve 3D prostředí a celkový pocit z ovládání si v ničem nezadal s novými Mario tituly od Nintenda. Je to roztomilá hopsačka s liškou v hlavní roli. Spíše pro menší hráče, ale tuhle svou funkci plní poměrně dokonale.
Celkově to bylo velmi příjemné odpoledne v tradičně milém duchu Nintenda, kdy jsem si připomněl, že hry nemusí mít nutně fotorealistickou grafiku, aby byly úchvatné a zábavné. Pokud jde o tu hlavní trojici titulů v první polovině článku, těžko si představit, že by některá z nich mohla zklamat.
