Jak poznám, že někdo propadl sektě nebo je v dezinformační bublině?
Je u něj viditelné „vypojení“ z normálního života. Typická je izolace, člověk přestane chodit na své oblíbené aktivity, přestane komunikovat s přáteli a rodinou, zůstává jen v úzkém kruhu lidí. Je také viditelně uzavřený sám do sebe. Je to plíživé a postupné, neděje se to ze dne na den.
Co z vaší praxe tedy platí na člověka ovlivněného dezinformacemi?
V některých situacích to jsou paradoxně informace. Mnohokrát jsem v praxi zažil, že člověk věřil dezinformacím, protože byl prostě málo vzdělaný a neuměl si vyhledávat informace. Stačilo jim vysvětlit, proč to tak není a co na to říká věda.
Dalibor Špok
|
To ale mnohdy není možné a lidé věří jen své pravdě...
Je to tak, lidé totiž často věří jen té autoritě, kterou si sami vyberou. Pokud tyto autority svého postavení zneužijí k šíření dezinformací, šance že se lidé chytí je samozřejmě větší.
Mění se nyní typ autorit? Mladí lidé mají za autority často třeba influencery, kteří ovlivňují také jejich politické názory.
Mladí nejsou pro současnou ezo-dezinformační scénu cílovou skupinou, konspiracím o covidu-19 nebo proruské propagandě naštěstí tolik nevěří.
Influenceři mají ale na mladé také v tomto ohledu velký vliv, někteří jako Mikýř si dělají legraci z ezoterických kanálů a tímto způsobem vytváří mezi mladými jakousi kulturní normu. Nemůžou pak většinou přijít na večírek a začít vyprávět o ezoterice, kamarádi by se jim vysmáli.
Dělá tedy podle vás Mikýř dobře, když ve svých videích ezoteriky a jiné lidi zesměšňuje?
Podle mě to dělá velmi dobře a s úspěchem, protože se zaměřuje hlavně na podvodníky.
Propaganda ke kurzu kvantování i předraženému fénu. Dezinformátoři ezoteriku milují |
Mix ezoteriky a konspirací
Češi jsou extrémně málo nábožensky založení, ezoterika je u nás ale dost populární. Jak je to možné?
Spirituální potřeba je člověku daná, je to existenciální konstanta. Objevuje se u velké části lidí, kteří dosáhnou nějaké úrovně kultivace, nebo jen přemýšlí o životě a spirituální potřebu při tom zkrátka objeví. Tu pak sytí buď tradiční organizované náboženství, nebo jako v českém případě něco trochu jiného.
Sklony k „ezu“ se u nás objevovaly už v minulosti, jak hluboko to sahá?
Je to historicky hluboké, minimálně od začátku 20. století, kdy o ezoterice psal knihy Rudolf Steiner (rakouský filozof a ezoterik, pozn. red.). Hlavní boom ezoteriky pak nastal v 60. letech v Americe. K nám se ale dostal až po sametové revoluci, nabídka literatury nás v té době úplně zaplavila.
Já v té době začínal hodně číst, pamatuji si to velmi dobře. To co ve světě vyšlo za třicet let, u nás vyšlo během dvou až tří let.
Nabídka tedy byla obrovská, ale co poptávka?
Knihy to byly zajímavé, neříkám vždy kvalitní, ale rozhodně zajímavé. Mnoho lidí to v devadesátkách oslovilo, byli ze socialismu vyhladovělí po západní literatuře. Lidé zároveň neměli o takových tématech žádné informace, byli tak ochotní věřit všemu, kritické myšlení se v tomto ohledu teprve rozvíjelo. Byl to start.
Prostě rozjeté devadesátky. Jak se ale lidé z tohoto bodu dostali k nesmyslům jako chemtrails?
Ezoterika nejdřív opravdu nebyla spojena s politikou a hodnocením světa jako dnes, kdy jsou v kurzu spiklenecké teorie o covidu-19 nebo chemtrails na obloze. Nejdříve šlo o sebepoznání, wellbeing a podobně.
Změna nastala se začátkem sociálních sítí, kdy se najednou kdokoliv mohl stát autorem čehokoliv. Místo knih se začaly číst statusy, kdo byl marketingově šikovný, svou teorii prosadil. Nejpopulárnější ezoterické kanály dneška jsou nyní mixem ezoteriky, politických názorů a konspiračních či proruských teorií.
Čím to je? Lákají na tato témata čtenáře a diváky?
Asi ano, snadněji zaujmete spikleneckou teorií než jen obyčejným seberozvojem.
Budoucnost politických kampaní? Na TikToku a s influencery, míní experti |
Zodpovědní jsme hlavně sami za sebe
Z ezoteriky se ale vyklubal dobrý byznys. Najdou se i ve vaší praxi nějaké příklady, kdy lidé naletěli a přišli kvůli ezoterice o peníze?
Lidé mi často říkají věty jako: „Vy se budete smát, ale já jsem zkusil tuhle novinku“. To ale většinou bývá neškodná a často i užitečná ezoterika, třeba nějaké východní cvičení. Horší už bývají sektaři, šarlatáni a s nimi spojené dezinformace.
Dobrý byznys to byl vždycky, motivy různých guru nebo náboženských vůdců bývají mocenské nebo chtějí bohatství, často to je obojí. Takoví lidé můžou vykazovat psychopatické sklony, nemění se to ani teď, kdy se z čistě náboženských kultů staly různé semináře, na kterých lidem tito kultaři nabízí své produkty.
Co radíte lidem, kteří za vámi přijdou s tím, že jejich blízký člověk propadl dezinformacím nebo se přidal k sektě?
Především jim říkám, ať pochopí, že každý dospělý člověk je zodpovědný za sebe a své činy. Často chceme příliš ovlivňovat druhé, i když to do velké míry není možné.
Je to podobné jako když chcete řešit něčí alkoholismus nebo sklony k násilí, můžete se zkusit něco udělat, ale z devadesáti procent je to jen na tom samotném člověku a jeho celoživotního směřování a rozhodování. Málokdo po jednom ezoterickém víkendu změní celý život. A naopak, málokdo veškeré své víry v ezoteriku nechá po prvním rozčarování z ní.
Dobře, ale co se tedy dá dělat alespoň v těch deseti procentech?
Můžu se snažit pomoci. Pokud selžu, nesmím se z toho ale vinit, zodpovědnost je vždy jen na straně jednoho každého dospělého člověka. Dobrá strategie je využít, jak dobře daného člověka znám.
Pokud je to někdo blízký, měl bych vědět, jestli na něj fungují racionální argumenty, kladná motivace, dávkování komunikace po kouscích, nebo naopak terapie šokem.
Jsou podle vás dezinformace jeden z největších problémů dneška?
Myslím, že jsou menším problémem než než před pár lety. Stejně tak už není tak nebezpečný vliv sociálních sítí, o kterém se v minulosti také mluvilo.
Největší problém totiž bývá ve chvíli, kdy není tolik reflektovaný. Dnes už se o dezinformacích denně mluví, každý to zná a tím se buduje odolnost. Vrchol dezinformací jsme viděli někdy v době první volby Donalda Trumpa americkým prezidentem. V kampani bylo mnoho dezinformací a nikdo o tom moc nemluvil.
